18. červen je pozoruhodný den československé historie. Jakési „nastavené zrcadlo“. 18. června jsme si připomněli ten den roku 1942. Z krypty kostela Cyrila a Metoděje v Praze zazněla slova: „Češi se nevzdávají!“ (Týkalo se to i Slováků, vždyť Jozef Gabčík byl Slovák.) Že by naše dějiny nějak přehnaně oplývaly tak nezvratně (a nevratně!) vyslovenou hrdostí a statečností, sotva říci.
Kde kdo o tom psal jako o hlavní zprávě. Dokonce i někteří komentátoři, kterých si jinak velmi vážím, spadli kamsi hluboko, aby tu trapnost hodnotili. Skutečnost, že se k takovému psychopatickém výstřelku vyjadřovala řada politiků, mě nepřekvapuje, oni se vyznačují zpravidla také jistou mírou úchylné výstřednosti, byť nízkosti hodnot krále Ubu z pražského Hradu nedosahují.