Na planoucí hranice s evropskými čarodějnicemi i s čaroději!

08. 07. 2016 | 07:52
Přečteno 9201 krát
„Nad stát staví stádo!“ pravil Coriolanus, hrdina dramatu Williama Shakespeara. Nevím, jestli by „labuť avonskou“ nazval Miloš Zeman volem, jako onehdá pána, který se o něm a jeho fanoušcích vyslovil podobně. Ovšem události po „brexitu“ dávají Coriolanovi zapravdu.

Najednou mnozí ostrované zjišťují, že hlasovali pro něco, o čem nic nevěděli. Zničehonic politici reflektují, že tak zásadní referendum by nejspíš mělo mít parametry, které skutečně vyjádří vůli lidu a nikoliv okamžitou náladu ulice. Tedy přinejmenším tříčtvrtinovou účast a kvalifikovanou většinu, alespoň oněch 66, 666666666 %. Rozhodne-li se o něčem fatálním zlomkem hlasů, není výsledek vyjádřením tužeb občanů, ale krokem k rozdělení společnosti. Navíc je tristní, když budoucnost země určily hlasy starců a stařen, kteří si brexit ani neužijí. Jenom mladým vnutili budoucnost. Drsně senilní kousek. Ostatně reakce bývalého slavného fotbalisty a nyní vyhlášeného komentátora hry v míč kopaný Gary Linekera: „Stydím se za svou generaci. Nechali jsme na holičkách naše děti a jejich děti.“

Zbabělé reakce pokryteckého Davida Camerona, o co víc ambiciozního, o to méně zodpovědného Borise Johnsona a fanatika Nigela Farage, který dovedl Velkou Británii k problematickému brodu a pak stáhl kalhoty, nabízí citát dalšího klasika. „"Duchů, jichž jsem vyvolal, nemohu se zbýti.“ Johann Wolfgang Goethe: Faust. „A když se jich nemohu zbavit, tak před nimi uteču,“ chce se neklasicky dodat. Kdybych měl sklon ke glajchšaltování, řekl bych, že ve všech třech pánech se v období kolem referenda probudil jakýsi gen chamberlainství. Ale starý dobrý Neville to měl přece jenom o dost složitější. I když i on vůči občanům ostrovní velmoci při jednání s Hitlerem poněkud švindloval. Mohli bychom s ním také diskutovat, když mluvil o Československu jako o státě, „vzniklým náhodným sešitím východních ras“; současný „polský instalatér“, významný důvod odchodu Británie z EU, jako by v tomto pohrdavém odsudku rezonoval.

Sotva mohu bez pohrdání přijmout vyjádření některých českých politiků či osob, toužících stále po vlivu. Slova Miloše Zemana o možnosti referenda o našem členství v EU a v NATO jsou čirou šaškárnou. Chce nechat rozhodovat ty, které on sám definoval takto: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy – každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný – a ty mívají často nacionální charakter. Stejně tak jsem přesvědčen, že neplatí, že dokonce každý sedmý poslanec je dementní, a to i tehdy, kdybych do této množiny sebekriticky zahrnul i sám sebe. A já se domnívám, že je to právě ona slabá, leč existující pozitivní deviace mezi parlamentem a veřejností, onen prostý fakt, že procento dementních mezi námi je o něco nižší, než je průměr, tento fakt zakládá moji důvěru k tomuto parlamentu. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum.“? Tak nahlíží Miloš Zeman na „obyčejné lidi“. Jenomže jim to nevadí. Budou ho podporovat, byť jimi pohrdá. Že by měl v jejich charakteristice pravdu? A naučil se s tím po svém zacházet?

Odpor Václava Klause k referendu byl vždy zřejmý. Najednou to britské vnímá div ne jako hrdinství, rovné ostrovnímu opuštěnému boji proti Třetí říši. Jak jinak jeho názorový přemet označit než coby mravní pokleslost či spíše velmi prostě: nevidění si do vlastní huby?

Nikdy jsem nebyl vášnivým bojovníkem za EU. Nicméně vnímám ji jako nutnost. A její zásluhu na tom, že žijeme neuvěřitelných sedmdesát let v míru, může popřít jenom idiot. Izolujte se, přátelé, ve svých národních státech, a za pár let jste v sobě. Bajonety v ledvinách. Vždyť už nyní jsou jednotlivá národní společenství rozpůlena politikářskými hranicemi a nezodpovědní egocentričtí „jájinkovští“ zvolenci i nezvolenci z toho vytloukají osobní kapitál. Viz už řečení Zeman či Klaus. Možná by se v některých případech ten válečný oheň rozpálil od občanského vnitrostátního střetu. Těsně nadpoloviční většina by chtěla „vylikvidovat“ těsně podpoloviční menšinu. Či naopak. Přes hranice takové požáry přeskakují lehce.

Jediný, kdo z případného rozpadu jednotné Evropy vytěží, je Kreml. Alexandr Dugin, ruský filozof, mystik, „obchodník s nacionálním deštěm“, jeden z tvůrců teorie euroasijství, ideologie v Rusku čím dál více oficiálnější, tvrdí, že se lámou dějiny. Liberalismus a s ním celý Západ se zhroutí. Vznikne nová multipolární éra. Rozhodující úlohu sehrají Rusko a Vladimir Putin. Budou tvůrci a „kmotry“ „nového světa“. Dugin všechny vybízí, aby se k tomuto projektu připojili. Chtějí-li se k „novému světovému plánu“ přidat Zeman a Klaus v rámci vyššího stupně své „opoziční smlouvy“, já v tom nejedu. A pokud by o tom rozhodli moji spoluobčané v nějakém šílencem či šílenci vyvolaném referendu, souhlasil bych (což se stává velmi zřídka) se Zemanovým názorem na ně.

Stalo se nyní zvykem vykřikovat cosi o evropských a jiných elitářích, kteří nechápou problémy prostého lidu. Podle mého názoru je to povrchní flanc, připomínající demagogii, již používali Hitler a Lenin. Kazatelé, kteří s touto teorií přišli, by se měli nejprve vydat mezi onen „prostý“ či, chcete-li „obyčejný“ lid a vyzvědět, jaké problémy ho vlastně trápí. Zjistili by, že v důsledku nemají s Evropskou unií nic společného. Že odmítavé postoje k evropské integraci a také k našemu členství v NATO a vůbec vůči české orientaci v současném komplikovaném světě mu byly infikovány. Něco jako ty k „pravdě a lásce“: Lid neví, která bije. Možná mu vadí, že tuzemský rum nesmí být rumem a pomazánkové máslo máslem. Jenomže politici, politologové, filozofové, mediální odborníci, mluvkové, kteří mají tolik starostí o jeho starosti, by mu měli vysvětlit, že rum z brambor (a to ještě zdali), není vážně rumem a nějaká podivná matlanina máslem. Že takhle podvádět lidi se nemá. Jenomže: „lid chce být klamán“. Tak ho klamou. A on ví, že přece „musí mít názor“. A nejlepší mínění je mínění negativní.

„Zásluhou“ politiků, kteří jsou dílem agenty, dílem „užitečnými idioty“ Moskvy, částečně nadutými žvanily, dostala se Evropská unie do role jakési čarodějnice ve středověku. Zmetala mi kráva? Uřknula ji určitě kovářova žena (EU)! Na hranici s ní! Velmi by mne zajímala odpovědná debata o Evropské unii někde v hospodě v Horní Dolní. Zjistili byste, že o Bruselu se tu ví nanejvýš to, že tam mají čůrajícího chlapečka. Manneken Pis by ovšem byl součástí znalostí pouze největšího místního písmáka. Dovolím si vsadit dolar proti bobu, že by osazenstvo krčmy nebylo stoprocentně zajedno v tom, zda je Brusel hlavním městem Belgie nebo Pararingopatamu.

Přirovnání současného „lidového“ vztahu vůči Evropské unii ke středověkému postoji k čarodějnictví není vůbec přehnané. Racionální hlediska nehrají pražádnou roli. Rozhodují emoce, které mazaní politikáři do veřejného prostoru podloudně vpašovávají. Rozum jde stranou. Vítězí hysterie. Té veřejné mínění podléhá lehce. Doba je opravdu složitá. Vyznat se v ní je vlastně nemožné. Vsugerujme tedy lidové mase viníka – čarodějníka či čarodějnici. Lid to rád přijme. Miluje jasné pachatele, třebas určené bez soudu. On přece ví, kdo za co může. Ještě víc zbožňuje autodafé. Zvlášť, může-li si přiložit poleno.

Plameny sálají.

Krávy, pravda, budou zmetat dál. Ale my jsme se už radostně většinově vyřádili. Že o té většině rozhodl jediný hlas Pepka Vyskoče, který si při volbě radostně poskočil a vřísknul: „Číšaš pán je vůl!“? To je přece jedno. Potřebovali jsme upálit. Tedy jsme upálili. Vždyť máme většinu! Že „vyskočovskou“? Nevadí.

Bohužel „obyčejní lidé“ netuší, že největšími „pseudoelitáři“ a těmi, kdo jimi nejvíce opovrhují, jsou právě ti, kteří „ulici“ nejvíc podlézají a chtějí se skrze ni stát proroky a vůdci. Zaprodají stát stádu. Skrze referenda by nás chtěli vymknout z kloubů „společenství civilizovaných“ a pak by nám přikázali držet hubu.

Obávám se ovšem, že je to „obyčejnému člověku“ zcela upřímně ganz egal.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy