Cena konce nouzového stavu
Vláda v boji s nemocí covid-19 selhala, taktéž v získání nezbytné podpory. Neprodloužení nouzového stavu představuje tragické selhání svědomitosti a morálky poslanecké sněmovny, jež postihne celou naši zem.
Pravdou je, že kabinet Andreje Babiše v poslední době, pokud jde o zvládání pandemie nemoci covid-19, podává neuspokojivý výkon. Nad zavřením malých obchodů a provozoven v kontrastu s plnými ulicemi lidí bez roušek se pozastavuje leckdo. Epidemie v naší zemi nezpomaluje – naopak stagnuje, a nyní dokonce i mírně zrychluje. Některé nemocnice jsou již na pokraji své kapacity a do přetížení zdravotnického systému nezbývá mnoho. To vše doprovází extrémní zadluženost státu, uzavření významné části ekonomiky a nezvládnuté očkování.
V důsledku zmíněných problémů se nemůžeme ani příliš divit, že vláda ztratila důvěru jak veřejnosti, tak i zákonodárců. Na místo toho, aby krize probudila v lidech solidaritu a snahu pomáhat, společnost ovládla bezohlednost a sobeckost. Odmítnutí prodloužení nouzového stavu dolní komorou parlamentu je toho dokonalým příkladem.
Pravděpodobně nikoho z nás nepřekvapilo, že pro daný návrh nezvedli ruku poslanci SPD či JAP – dvou populistických subjektů stavějících svou politiku na boji proti porušování základních práv a svobod, přesněji proti ochraně lidských životů. Stejně tak zástupci KSČM – téměř mrtvé politické partaje – která patrně pochopila, že s podporou vlády v tomto ohledu nemá žádnou šanci se po příštích volbách znovu podívat do sněmovny. Zbývající opozice se rozhodla příslušným krokem na kabinet tlačit v zájmu prosazení svých návrhů – ovšem bezvýsledně. Výsledkem čtvrteční schůze není nic jiného nežli dočasné odebrání pravomocí státu účinně bojovat s probíhající epidemií.
Nouzový stav bude jistě znovu zaveden, následující prodleva povede pouze k vyššímu počtu zemřelých a déle trvajícím restrikcím. To bude cena, již zaplatíme za morální selhání našich politiků.
Pravdou je, že kabinet Andreje Babiše v poslední době, pokud jde o zvládání pandemie nemoci covid-19, podává neuspokojivý výkon. Nad zavřením malých obchodů a provozoven v kontrastu s plnými ulicemi lidí bez roušek se pozastavuje leckdo. Epidemie v naší zemi nezpomaluje – naopak stagnuje, a nyní dokonce i mírně zrychluje. Některé nemocnice jsou již na pokraji své kapacity a do přetížení zdravotnického systému nezbývá mnoho. To vše doprovází extrémní zadluženost státu, uzavření významné části ekonomiky a nezvládnuté očkování.
V důsledku zmíněných problémů se nemůžeme ani příliš divit, že vláda ztratila důvěru jak veřejnosti, tak i zákonodárců. Na místo toho, aby krize probudila v lidech solidaritu a snahu pomáhat, společnost ovládla bezohlednost a sobeckost. Odmítnutí prodloužení nouzového stavu dolní komorou parlamentu je toho dokonalým příkladem.
Pravděpodobně nikoho z nás nepřekvapilo, že pro daný návrh nezvedli ruku poslanci SPD či JAP – dvou populistických subjektů stavějících svou politiku na boji proti porušování základních práv a svobod, přesněji proti ochraně lidských životů. Stejně tak zástupci KSČM – téměř mrtvé politické partaje – která patrně pochopila, že s podporou vlády v tomto ohledu nemá žádnou šanci se po příštích volbách znovu podívat do sněmovny. Zbývající opozice se rozhodla příslušným krokem na kabinet tlačit v zájmu prosazení svých návrhů – ovšem bezvýsledně. Výsledkem čtvrteční schůze není nic jiného nežli dočasné odebrání pravomocí státu účinně bojovat s probíhající epidemií.
Nouzový stav bude jistě znovu zaveden, následující prodleva povede pouze k vyššímu počtu zemřelých a déle trvajícím restrikcím. To bude cena, již zaplatíme za morální selhání našich politiků.