Kariérní poradenství aneb proč žáci nevědí co studovat
Nevím, který obor si na univerzitě zvolit. Co když si vyberu špatně? Tyto myšlenky trápí řadu českých středoškoláků. Z čeho však pramení? Lze vůbec vyřešit problém, jenž náš vzdělávací systém provází celé dekády?
V prvé řadě si je třeba ujasnit, že byť daná nejistota sužuje více studentů, tak rozhodně ne všechny. Mnozí žáci středních škol mají o své profesní budoucnosti poměrně jasnou představu. Zmíněné nesnáze nebrání individualizaci výuky ani nejsou obhajobou pro archaický princip všichni vše. Jedná se o překážky, jež některé jedince staví do nezáviděníhodné pozice a jež je nutno v rámci modernizace našeho vzdělávacího systému překonat.
Pomoc s výběrem
Kvalitní kariérní poradenství či pomoc s profilací jsou v českém školství prvky takřka neznámé. Studenti se v tomto ohledu často nemají ve škole na koho obrátit. Nelze se pak divit, že se někteří z nich v otázce výběru oboru, případně zaměstnání, ztrácí.
Žáci nejsou průběžně vedeni k tomu, aby zjistili, jak využít své zájmy v profesním životě, zda disponují talentem či jak mohou společnosti prospět. Nanejvýš jim učitelé ke konci středoškolského studia poskytnou pár rad, jejichž přínosnost je poměrně diskutabilní. Proces profilace však není rozhodnutím ze dne na den, ale dlouhodobým souhrnem činností a zálib jednotlivce.
Již ke konci základní školy by člověk měl mít možnost zkonzultovat své směřování s odborníkem, který se vyzná na trhu práce. V tomto věku je totiž už dostatečně zralý a čím dříve se začne zabývat svou budoucností, tím lépe. Pokud takto zásadní volbu učiní až na poslední chvíli, důsledky mohou být značně nepříznivé. Jestliže však rozhodnutí vzejde z pečlivé rozvahy a dlouhodobého pozorování sebe sama, tak výsledek bude se vší pravděpodobností lepší. Studenti budou ve své volbě jistější. Rovněž ubude předčasných odchodů z univerzit pramenících z nevhodně vybraného oboru.
V rámci gymnázií a šíře zaměřených středních škol považuji kvalitní kariérní poradenství za nedílnou součást vzdělávacího procesu, přičemž s žáky je třeba pracovat průběžně, nikoliv výhradně ke konci studia.
Praxe nadevše
Byť kariérní poradce může studentům vyložit situaci na trhu práce a pomoci jim zvolit adekvátní obor, často není v jeho silách nahlédnout pod pokličku jednotlivých profesí. To dokáží výhradně jedinci, kteří v těchto oblastech pracují. Z nedávného článku Aktuálně.cz jsem se dozvěděl o poměrně zajímavém projektu Nadace České spořitelny – Den pro školu. Spočívá v tom, že člověk vykonávající nějaké povolání přijde do školy a seznámí žáky se svou prací. Ti tak získají vhled do dané profese a tím pádem i více podkladů k volbě oboru, případně zaměstnání. Naše představy se od skutečnosti často výrazně liší, proto není od věci probrat své záměry s někým zkušenějším. Věřím, že výše zmíněná iniciativa disponuje v rámci českého školství nemalým potenciálem.
Pokud neplavce hodíme do hloubky, riskujeme, že se utopí. Pokud studentovi, který si není jistý ve svém směřování, odmítneme pomoci, hrozí, že se v dnešní společnosti ztratí.
V prvé řadě si je třeba ujasnit, že byť daná nejistota sužuje více studentů, tak rozhodně ne všechny. Mnozí žáci středních škol mají o své profesní budoucnosti poměrně jasnou představu. Zmíněné nesnáze nebrání individualizaci výuky ani nejsou obhajobou pro archaický princip všichni vše. Jedná se o překážky, jež některé jedince staví do nezáviděníhodné pozice a jež je nutno v rámci modernizace našeho vzdělávacího systému překonat.
Pomoc s výběrem
Kvalitní kariérní poradenství či pomoc s profilací jsou v českém školství prvky takřka neznámé. Studenti se v tomto ohledu často nemají ve škole na koho obrátit. Nelze se pak divit, že se někteří z nich v otázce výběru oboru, případně zaměstnání, ztrácí.
Žáci nejsou průběžně vedeni k tomu, aby zjistili, jak využít své zájmy v profesním životě, zda disponují talentem či jak mohou společnosti prospět. Nanejvýš jim učitelé ke konci středoškolského studia poskytnou pár rad, jejichž přínosnost je poměrně diskutabilní. Proces profilace však není rozhodnutím ze dne na den, ale dlouhodobým souhrnem činností a zálib jednotlivce.
Již ke konci základní školy by člověk měl mít možnost zkonzultovat své směřování s odborníkem, který se vyzná na trhu práce. V tomto věku je totiž už dostatečně zralý a čím dříve se začne zabývat svou budoucností, tím lépe. Pokud takto zásadní volbu učiní až na poslední chvíli, důsledky mohou být značně nepříznivé. Jestliže však rozhodnutí vzejde z pečlivé rozvahy a dlouhodobého pozorování sebe sama, tak výsledek bude se vší pravděpodobností lepší. Studenti budou ve své volbě jistější. Rovněž ubude předčasných odchodů z univerzit pramenících z nevhodně vybraného oboru.
V rámci gymnázií a šíře zaměřených středních škol považuji kvalitní kariérní poradenství za nedílnou součást vzdělávacího procesu, přičemž s žáky je třeba pracovat průběžně, nikoliv výhradně ke konci studia.
Praxe nadevše
Byť kariérní poradce může studentům vyložit situaci na trhu práce a pomoci jim zvolit adekvátní obor, často není v jeho silách nahlédnout pod pokličku jednotlivých profesí. To dokáží výhradně jedinci, kteří v těchto oblastech pracují. Z nedávného článku Aktuálně.cz jsem se dozvěděl o poměrně zajímavém projektu Nadace České spořitelny – Den pro školu. Spočívá v tom, že člověk vykonávající nějaké povolání přijde do školy a seznámí žáky se svou prací. Ti tak získají vhled do dané profese a tím pádem i více podkladů k volbě oboru, případně zaměstnání. Naše představy se od skutečnosti často výrazně liší, proto není od věci probrat své záměry s někým zkušenějším. Věřím, že výše zmíněná iniciativa disponuje v rámci českého školství nemalým potenciálem.
Pokud neplavce hodíme do hloubky, riskujeme, že se utopí. Pokud studentovi, který si není jistý ve svém směřování, odmítneme pomoci, hrozí, že se v dnešní společnosti ztratí.