Otázka, zda gymnázia uvázla v minulosti, postrádá smysl. Odpověď je všeobecně známá. Je však třeba se ptát, jaké kroky musíme učinit, aby daný typ škol odpovídal realitě 21. století.

V prvé řadě si je nutno přiznat, že archaický princip všichni vše selhal. Pokud žáci k jednotlivým informacím nemají vztah či je oprávněně považují za nepotřebné, pak tyto vědomosti brzy upadnou v zapomnění. Jinými slovy: Drtivá většina získaných znalostí je záhy po složení vyžadovaných zkoušek vytěsněna z paměti. Čas, který mohl být využit k rozvoji talentu či zájmů jednotlivce, je promarněn. Současný systém je tudíž krajně nevyhovující.

Poučení z minulosti

Při řešení výše uvedených problémů nelze nadále přehlížet naše vlastní zkušenosti, přičemž je nutno se oprostit od zažitých postupů, jež se ukázaly jako značně neefektivní.

První ročník gymnázií by měl sloužit především k odstranění nedostatků ve znalostech pramenících z různé kvality základních škol. Rovněž by měla být probrána opravdu klíčová témata z předmětů, které žáky nemusí provázet po celé studium. Mělo by jít o jediný ročník, který by byl zaměřen hlavně všeobecně, avšak v přiměřeném rozsahu. Nelze se opětovně uchýlit k nekonečnému memorování zbytných informací.

Zatímco první rok gymnazijního studia lze pokládat za dovršení základního všeobecného rozhledu, jenž umožní kvalitní život v dnešní společnosti, následující léta by měla směřovat výhradně k prohloubení profilace a rozvoji talentu studentů. To si vyžaduje výraznou individualizaci výuky, jíž lze dosáhnout více způsoby, z nichž dva účinné rozvedu.

Více cest, jeden cíl

Prvním řešením je rozdělení žáků do studijních větví dle jejich zájmů. Logicky se nabízí volba mezi humanitním a přírodovědným zaměřením. Nesmí však dojít ke znevýhodnění studentů, jejichž směřování je někde na pomezí. V rámci obou větví by žáci věnovali svou pozornost odpovídajícím předmětům. Nemá totiž smysl nutit člověka inklinujícího k politologii či lingvistice počítat goniometrické rovnice. Stejně tak je zbytečné vyžadovat od jedince tíhnoucího k fyzice chronologický přehled všech panovníků českého státu.

Druhou možnost pak představuje tzv. seminární schéma. V tomto případě by si studenti volili předměty tak, aby dosáhli vyžadovaného počtu hodin. Výhodou daného konceptu oproti předchozímu je větší flexibilita ve výběru oborů. Na druhou stranu by byl pravděpodobně organizačně velmi složitý.

Studenti by v obou případech měli několik společných povinných předmětů. Tím prvním je český jazyk, neboť schopnost se kvalitně vyjádřit, ať již písemnou či mluvenou formou, je zcela zásadní. Následuje angličtina, jejíž znalost představuje základní předpoklad pro takřka jakoukoliv práci související se zahraničím, a druhý cizí jazyk, jenž zvyšuje celkovou kvalifikaci absolventa. V poslední řadě se jedná o informatiku, přičemž zvláštní důraz by měl být kladen na práci s daty. Za zvážení rovněž stojí tělesná výchova, která by měla přispívat k dobrému zdravotnímu stavu žáků.

Ať již do budoucna zvolíme jakýkoliv způsob nápravy stávající situace, je třeba vykročit vpřed. Současný systém uvázl v minulosti a setrvačnost či odpor ke změně nás výše uvedených problémů nezbaví.