Čtyřletá gymnázia budou letos čelit náporu silného populačního ročníku. Poptávka po studiu v některých případech jako obvykle převýší nabídku. Než však prohlásíme, že tento fakt zmaří životní cíle tisíců žáků, je třeba se seznámit s několika podstatnými skutečnostmi.

Nejprve si musíme ujasnit, že omezenou kapacitou gymnázií netrpí celá republika. V řadě oblastí je volných míst pro uchazeče o příslušný typ studia dostatek. Jde především o problém několika hustě osídlených lokalit. Jako příklad lze uvést hlavní město. I zde se ovšem nachází pár „dostupných“ gymnázií.

Přirozený výběr

Ve zprávách se můžeme dočíst o případech, kdy některé školy doslova praskají ve švech kvůli enormnímu náporu zájemců o studium. Netýká se to však spíše gymnázií, která jsou považována za nejlepší? A není přece přirozené, že na „nejlepší“ školu se nedostane každý druhý?

Ve veřejné diskusi lze zaslechnout, že ani mnozí žáci s výborným prospěchem nebyli schopni dosáhnout potřebného počtu bodů v přijímacích zkouškách. Má tato informace ale vůbec nějaký význam? Vždyť každá škola vytváří vlastní klasifikační řád. Jinými slovy: Výsledek, jenž někde odpovídá trojce, může být jinde hodnocen jedničkou. Známky nelze pokládat za záruku intelektu, píle či schopností. Navíc někdy jsou až příliš ovlivněny vztahem studenta s vyučujícím. A buďme upřímní – být „jedničkářem“ na základní škole není nic výjimečného.

Kritici současného stavu věcí rovněž uvádějí, že se na gymnázia z kapacitních důvodů často nedostanou ani žáci, kteří splnili podmínky pro přijetí. Ačkoliv je uvedená informace pravdivá, musíme si uvědomit, že daná kritéria jsou ve většině případů tak nízká, že je splní téměř kdokoliv. Byť by bylo skvělé, aby se na svou vysněnou školu dostal každý, není to v současnosti bohužel možné.

Kvantita vs. kvalita

Problém omezené kapacity gymnázií nelze vyřešit pouze rozšířením školních prostor či zakoupením dodatečných stolů a židlí. Více tříd si rovněž žádá více učitelů, a to je v situaci, kdy české školství trpí výrazným nedostatkem kvalitních pedagogů, vskutku velký požadavek. V úvahu rovněž přichází zvýšení kapacity jednotlivých tříd. Otázkou však zůstává, zda by podobné opatření nesnížilo kvalitu již tak problematického a zastaralého systému.

Někteří lidé také považují za řešení dočasnou přeměnu části víceletých gymnázií na gymnázia čtyřletá. Je třeba ovšem podotknout, že pokud škola během několika let změní vícekrát své zaměření, ke zlepšení výuky to nejspíše nepovede. Nejsem proti navýšení kapacit čtyřletých gymnázií, ale kvantita nesmí zvítězit nad kvalitou.

Troufám si říct, že úroveň života jednotlivce neurčuje výhradně to, zda je přijat na gymnázium či nikoliv. I lidé, kteří vystudují střední odbornou školu či lyceum, mohou bez problému vystudovat univerzitu. A mám-li být upřímný, pokud člověk věnuje dostatečnou pozornost přípravě, tak se i letos na gymnázium dostane. Byť třeba ne na to nejlepší.