Bez dobrých učitelů je jakákoliv reforma školství odsouzena k nezdaru. To je všeobecně známý fakt. Co přesně však znamená být jedním z nich?

Lidskost a respekt

Žáci potřebují především oporu na cestě k poznání, ne poručníka. Správný pedagog svým svěřencům naslouchá, neboť ví, že v jeho práci jsou tím nejdůležitějším. Dodržuje zásady slušného chování a vzájemného respektu. Dokáže pochopit chyby studentů, protože jako každý i on občas selže. Nestane se ale pochlebovačem, jenž upřednostňuje lež před pravdou. Vybízí žáky, aby se ze svých neúspěchů poučili, a pokud možno, aby se je pokusili napravit. Sám jim jde příkladem.

Dobrý učitel si uvědomuje, že přátelské prostředí přispívá ke zvýšení efektivity vzdělávacího procesu. Netrestá studenty za své osobní problémy, vždyť je přece nezpůsobili. Frustraci či vztek si nechává pro sebe. Stejně tak se vyvaruje pokrytectví i zákeřnosti. Nevnucuje žákům své postoje, avšak podporuje svobodnou diskusi, která zabraňuje vzniku naivních, snadno ovlivnitelných jedinců. Respektuje i ty názory, s nimiž nesouzní.

Život studentů není omezen zdmi školy. Správný pedagog tak rovněž nezatěžuje žáky přemírou domácích úkolů, neboť ví, že obdobný přístup vede především k vyčerpání a rezignaci na kvalitu práce. Počet nad hodnotou nevítězí.

Spravedlnost a zodpovědnost

Mnozí z nás si pravděpodobně vzpomenou na učitele, který známkoval spíše na základě vztahu s žákem nežli dle úrovně jeho znalostí. Nejenže je zmíněný postup krajně nečestný, ale také přímo přispívá k degradaci výuky. Kdo by se přece snažil, když stejně rozhodují emoce? Správný pedagog nerozděluje třídu na oblíbence a nepřátele. V rámci klasifikace vychází ze spravedlivých a rovnocenných kritérií.

Dobrý učitel chápe, že vzdělávací systém musí odpovídat potřebám a podmínkám současnosti. Uvědomuje si, že zodpovídá za úroveň výuky, přičemž se dokáže oprostit od postupů, jež se ukázaly být nepraktické a zastaralé. Pokud není rovnou nositelem změn vedoucích k modernizaci našeho školství, tak alespoň nehází klacky pod nohy svým kolegům a nebrání se novinkám, které přispějí ke zlepšení jeho vlastní práce.

Zodpovědnost však nekončí s přiměřenou otevřeností. Správný pedagog si svého zaměstnání váží, protože ví, že spoluutváří budoucnost země, v níž žije. K práci přistupuje svědomitě, záleží mu na úrovni výuky a je ochoten se profesně rozvíjet. V žádném případě se nesníží k tomu, aby se stal příživníkem, jehož nezajímá ani kvalita vzdělávacího procesu, ani osud studentů, a který zůstává ve školství pouze kvůli pravidelnému a zaručenému příjmu.

Stát se dobrým učitelem vyžaduje značné úsilí. Lidé, kteří to však zvládnou, si zasluhují naši úctu. Škoda jen, že české školství trpí výrazným nedostatkem těchto jedinců.