Absurdita toho, co je v našem „právním státě“ možné s vážnou tváří vyhlašovat, pravděpodobně již zdaleka převyšuje onen Kocourkov, před nímž kdysi varoval TGM. (Hulvátov jsme konec konců také již asi překonali). Nejnověji nyní prezident sdělil (respektive zopakoval svůj dřívější postoj), že se vzdává svého práva udělovat milosti (byť s možnou výjimkou pro vážně nemocné osoby), dříve již sdělil, že se vzdává svého práva jmenovat profesory.
Na první pohled to působí dobře. Prezident, který byl kritizován za způsob, jakým sestavil vládu bez skutečné komunikace s parlamentními stranami, který byl kritizován za (ne)účast ve volební kampani ve prospěch „zemanovců“ , vysílá veřejnosti signál, že vlastně sebeomezuje svou moc. Čeho jsme tedy vlastně svědky? Zkusme si to trochu rozebrat.