Jak dopadne úterní jednání, nevím a ani křišťálová koule nenapovídá, zda se koalice rozpadne či nikoli, a zda nás čekají předčasné volby ještě do prázdnin. Zkusme si ale udělat hlubší analýzu politické situace s využitím různých úhlů pohledu.

Prvním úhlem budiž politický slovník – je pravda, že český volič je již zvyklý na leccos, ale udržovat koalici a přitom používat výraz slizký či kriminální ve vztahu ke koaličním partnerům, je již hodně „silné kafe“. Nejde jen o to znectít „partnera“ či „konkurenta“ v rámci koalice, ale expresivnost výrazů (i když vezmeme v úvahu, že emoční kapacita každého politika není neomezená a že povzbuzující prostředky, jež jí mají zvýšit, mají své vedlejší účinky), již fakticky uzavírá prostor pro další spolupráci. Být v kontaktu s někým, kdo je slizký, nutně vyvolává pocit ušpinění a komunikace s kriminálníky, byť jsou naši politici na to zvyklí, je již velký problém ve vztahu k voličům. Rétorika tedy nahrává spíše pádu vlády, pokud se vláda udrží, bude to mít ze střednědobého hlediska negativní dopad pro ODS i TOP 09; budou vnímány jako strany, spolupracující se slizouny a kriminálníky.

Druhým úhlem pohledu budiž krátkodobá a střednědobá strategie jednotlivých stran. Pád koalice vlastně znamená skutečný minimálně střednědobý odchod od vlády, protože je málo pravděpodobné, že by současné vládní strany se mohly k vládnutí po nejbližších volbách vrátit, byť TOP 09 již sonduje možnosti koalice s ČSSD.
Přičemž u VV jde o vlastní konec tohoto politického projektu, pravděpodobnost návratu do velké politiky nyní či později se limitně blíží nule. To znamená, že poslední, co VV potřebují, jsou předčasné volby. Setrvání ve vládě dává jakési mocenské pozice spíše pro jednotlivce či klientelistické sítě, projekt podpory menšinové vlády z parlamentu by představoval určitou šanci pro „idealistickou“ část VV, která se snažila o nápravu „věcí veřejných“. Každopádně předčasné volby znamenají faktický konec přístupu k politice, volby na konci období (červen 2014) nedávají příliš velkou naději, ale mohly by nakonec umožnit určitou politickou „turistiku“, tj. přechod některých poslanců k jiným stranám či hnutím vznikajícím zvnějšku.

ODS a TOP 09 mohou ztratit bezprostřední mocenské pozice tím, že odejdou z vlády. Zejména v ODS odchod z vlády může vyvolávat pocit ohrožení i mezi nejrůznějšími „kmotry“, jimž hrozí ztráta politické ochrany. Riziko otevírání nejrůznějších kauz je vysoké, navíc nikdo v tomto státě netuší, jaké další kompromitující materiály kolují mezi novináři či nejrůznějšími bezpečnostními agenturami. Na druhou stranu je zřejmé, že i vládní pozice již není dostačujícím krytím, jak ukázala aféra Bém – Janoušek.

Třetím úhlem pohledu budiž dokončení reforem a přijetí úsporného rozpočtu. Dokončení reforem jednoznačně napojených na různé klientelistické sítě, je samozřejmě v zájmu zejména ODS, TOP 09 spíše hlídá církevní “restituce“. Ovšem reformy ve školství, které byly napojeny na VV, končí jejich odmítnutím všemi, podobně je tomu i u sociální reformy (ODS), kde obětí se stávají ti sociálně nejslabší. Resorty školství, sociální práce a kultury navíc ukazují na faktický rozvrat státní správy a ztrátu její funkčnosti. Zároveň se ale pořád ještě hraje o hodně – třeba o nastavení podmínek pro české firmy při dostavbě Temelína.

Rozpočtová zodpovědnost se stala frází, která se používá pro obhájení nesmyslných škrtů ve stylu ušetříme, ať to stojí, co to stojí. Vzpomínám na velmi překvapené výrazy významných podnikatelů, když z úst našeho vrcholného politika slyšeli o nutnosti zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky a zároveň dostali informaci o nutnosti snížení investic do infrastruktury, do vzdělání a do vědy a výzkumu. Z hlediska politické perspektivy dokončení reforem či přijetí rozpočtu politické body stranám nepřinese. Stále více lidí si uvědomuje, že nejde o to uskutečnit jakési reformy, ale podstatné jsou jejich parametry.

Existuje ještě způsob jak si udržet voliče? Podoba uskutečněných či plánovaných reforem vyvolala negativní reakci fakticky ve všech sociálních skupinách společnosti, kromě velmi úzké skupiny oligarchie (v odborné literatuře se používá výraz kleptokracie), propojených klientelistickými vazbami. Nesmělé pokusy a dílčí úspěchy v boji proti korupci (zákon o státních zakázkách) jsou doplňovány velkými potenciálními „tunely“ nastavenými v reformních zákonech (viz například diskuse o novém vysokoškolském zákonu), očistě státních zastupitelství, justice, policie se většina vlády spíše brání. Zcela v duchu tradice, že nelze rozlišit mezi čistými a špinavými penězi, se o situaci na státním zastupitelství hovoří jako o boji „dvou klanů“, jež se dává na odpovědnost ministrovi, jenž se o očistu pokusil. To vše vede k obrovské nedůvěře voličů.

Možná právě ale tato nedůvěra, frustrace může být tím, co nakonec povede k předčasným volbám v červnu 2012. Společnost se dává do pohybu, vzniká množství iniciativ, s různými návrhy a představami. Různorodost a neujasněnost priorit, obtížnost hledání sjednocujících principů, nedůvěra k novým stranám, jež s sebou přinesla rétorika a praxe VV, může v brzkých předčasných volbách pomoci stranám establišmentu; volby pozdější, například na podzim, by patrně umožnily vznik nového širšího subjektu s ucelenějším programem.

Je to zdánlivě absurdní, ale zdá se, že červnové volby mohou z hlediska zachování vlastní parlamentní existence být pro ODS i TOP 09 zajímavé, mohou být také výhodné i pro ČSSD. Většina, potřebná pro jejich uskutečnění, by se v Poslanecké sněmovně pravděpodobně našla.