Výroky typu, že návrh sociálních demokratů, kteří podmiňují přímou volbu prezidenta omezením jeho pravomocí při jmenování členů bankovní rady, ohrožují nezávislost národní banky; že hrozí riziko zhoršení ratingu apod., nyní ovládly diskurs o přímé volby prezidenta. Jako politolog jsem již zvyklá na ledacos, ale tvrzení, která jsou nejen v rozporu se základy mého oboru, ale i se zdravým rozumem, již mohu přijímat jen s obtížemi. Nejvážnější ale je, že na tyto zjevné nepravdy nikdo z novinářů nereaguje, snad proto, že by tím „podpořili“ sociální demokracii. Kupodivu ani nejrůznější nadace a organizace s protikorupčním zaměřením se nijak neozvali. A tak to vypadá, že si vytvoříme velký korupční prostor pro financování volebních kampaní (tentokrát prezidentských) nebo neschválíme přímou volbu prezidenta údajně kvůli „zaťatosti“ sociálních demokratů a jim zůstane v ruce Černý Petr.

Nutno říci, že neznám příklad jediné demokratické země, kde by všechny členy bankovní rady jmenovala jedna jediná instituce (prezident, vláda, horní či dolní komora). Naše ústavní úprava v tuto chvíli představuje skutečnou výjimku, na což nejen ústavní právníci dlouhodobě upozorňují. Pokud má vládní koalice obavy, že omezením této pravomoci prezidenta ztratíme nezávislost národní banky, nevím, zda se opírají o zkušenost národní banky (FED) v USA, kde členy jmenuje prezident se souhlasem Senátu, či o zkušenost Německou, kde polovinu členů jmenuje vláda, druhou polovinu Bundesrat, a konec konců problém asi mají i v Rakousku, kde prezident jmenuje členy bankovní rady na základě návrhu vlády. Bylo by možné pokračovat, variant, jak demokratické státy „špatně“ řeší nezávislost svých bank najdeme mnoho, ale nenajdeme jedinou demokratickou zemi, kde má prezident (navíc přímo volený) takovéto pravomoci.

Velmi působivé je i tvrzení, že kontrasignace může zhoršit rating České republiky. Rating může zhoršit mnoho věcí, ale kontrasignace či jiný způsob sdílení pravomocí při jmenování členů bankovní rady nikoli. Obecně platí, že nezávislost národních bank je jedním z kritérií, ke kterým se přihlíží při hodnocení investorského prostředí. Pojem nezávislosti a její podoby jsou samozřejmě předmětem diskusí, ale vždy je jedním z kritérií hodnocení i způsob jmenování bankovní rady. Bankovní rada by neměla být ani nástrojem vlády ani nástrojem proti vládě (což by se klidně mohlo stát, pokud prezident a vláda by patřily k opačným politickým táborům), proto se vždy sleduje, jak je zajištěna možnost „říci politikům ne“ tím, že složení rady není přímo závislé na jedné konkrétní politické většině.

V této chvíli představuje největší nebezpečí to, že ponecháním této pravomoci při přímé volbě prezidenta, která bude vyžadovat velké finanční náklady na volební kampaň, se může vytvořit velmi korupční prostředí. A nebylo by to u nás poprvé, kdy prostředí pro korupční chování je institucionálně nastaveno. Národní banka má dozor nad bankovním sektorem, bankovní sektor má finanční prostředky, prezident potřebuje finance na volební kampaň…. Zopakujme si jednoduché pravidlo: úspěšný boj proti korupci musí nastavit fungování institucí tak, aby se zmenšil prostor pro korupční chování, protože korumpován bývá jen ten, kdo může bez větších bariér ovlivňovat rozhodování.

A tak nevím. Jde tu o způsob volby prezidenta nebo o hledání dalšího zdroje financování politických stran či politiků? Proč se v médiích nehovoří o tom, jak je tato otázka řešena v jiných zemích?