Projednávání služebního zákona je skvělou ilustrací toho, jak se mnozí politici snaží zabránit omezení korupčního prostředí v Čechách. Strategie je jasná - zákon, vzhledem k jeho protikorupčnímu potenciálu, nelze odmítnout; formálně se k němu hlásí řada politiků, obsahovaly jej volební programy politických stran a navíc na nás tlačí „Evropa“ (kterou již přestalo bavit vyhazovat evropské peníze do černé díry pod jménem Česká republika). A tak jsme si v Čechách opět zahráli hru na přijímání zákona, který vlastně mnozí politici nechtějí, ale nemohou to říci přímo, a tak jej v zájmu „vylepšení“ alespoň vykastrují.

Tato hra je v Čechách oblíbená, politici v ní mají již velké zkušenosti. Vzpomínáte si, jak byl neustále jednou či druhou komorou parlamentu projednáván a odmítán zákon rušící doživotní imunitu poslanců? Pokud se nemýlím, projednával se 11x, většinou ho iniciovala komora, která měla před volbami a ta druhá, s argumentem, že připraví lepší a přísnější, jej zamítla.

Nebo vzpomeňme na přípravu ústavního zákona o přímé volbě prezidenta. Protože politici o ni moc nestáli, projednával se na poslední chvíli a vládní koalice odmítala návrhy na upřesnění pravomocí prezidenta, s nadějí, že zákon zamítne většinová sociální demokracie v Senátu a zůstane jí tak v rukou Černý Petr toho, kdo brání „vůli“ lidu. Senátoři změnu ústavy v této špatné podobě pustili a ti, co odmítali upřesnění pravomocí, pak mobilizovali na obranu parlamentní demokracie, když se prezident Miloš Zeman začal chovat tak, jak odborníci a někteří politici předpokládali.

Hra na depolitizaci státní služby se zde hraje již mnoho let a její strategie se v různých dějstvích a fázích mění. Její poslední dějství (tj. přechod od hry na mrtvého brouka hrané od roku 2002) mistrně rozehrál již prezident Miloš Zeman; podmínil jmenování vlády přijetím tohoto zákona v prvním čtením (absurdnost argumentace nikoho příliš nevzrušovala). To se stalo a další úpravy již musely projít komplexní proměnou. U takto složité normy se tím samozřejmě podstatně snížila transparentnost projednávání, zhoršila se možnost monitorování ze strany odborné veřejnosti, zvýšil se prostor pro opoziční kritiku mechanismů projednávání. Následovala koaliční jednání, která nebyla příliš jednoduchá – nedělejme si iluze, ani uvnitř vládní koalice nepanuje velké nadšení, že by se zúžil prostor pro trafiky a klientelistické vazby. Přesto ale předkládaná proměna zákona mohla být krokem vpřed.

Další fází tohoto dějství byly obstrukce ve Sněmovně; jistě jde o legitimní prostředek nátlaku a jistě by se dalo mnoho věcí i v zákoně vylepšit. Předkládaná „vylepšení“ opozice ale směřovala z větší části ke kastraci zákona, zejména v té části, týkající se generálního ředitelství.

Zrušením ředitelství státní služby by se naprosto změnila logika celého systému a dopady na depolitizaci státní služby by byly nulové. V případě toho, že se řízení státní služby dá pod ministerstvo vnitra, tak můžeme dosáhnout opačného efektu, než jaký se od zákona předpokládá – zvýšení politizace státní služby. Koneckonců tento „majstrštyk“ prosazoval pan Kalousek a ten ví, co dělá. Má své zkušenosti s Finančně analytickým útvarem, který jsme podobně jako jiné evropské země zřídili. A lišíme se od jiných zemích jen v drobnosti - zatímco jinde je útvar nezávislý, my jsme ho podřídili pod ministerstvo financí. Vzpomene si ještě někdo, jak ministr obrany Vondra začal prošetřovat zakázky na ministerstvu obrany a náhle se z ministerstva financí vynořila kauza Promopro související s Vondrovou předchozí pozicí v době našeho předsednictví? Šetření na ministerstvu obrany pak již vymizelo do ztracena.

Ale vraťme se k jednodušším příkladům. Oblíbeným argumentem je to, že úředníci (úřednická šlechta) budou vládnout na úkor „volených zástupců.“ Půjčím si příklad Ondřeje Vondráčka z rozhovoru pro časopis Profit. Představte si povoz, kam naložíme politická rozhodnutí. Co na povoz naložíte, o tom rozhodují politici (zákony, politická rozhodnutí) a politici za to nesou před voliči odpovědnost. Ale jestli se koně zapřáhnou před nebo za vůz a jestli se tam zapřáhne dostihový šampión, vyzáblá herka nebo silný valach, již rozhoduje profesionální úředník, který nese odpovědnost před kontrolními orgány, ale je chráněn před tlaky politiků, jež by ovlivnily jeho výběr. A pokud si myslíte, že je dobře, pokud i tato rozhodnutí dělají politici, tak si připomeňme vliv politiků na výběr vyzáblých herek v cenách dostihových šampionů, jež v nedávné době ovlivňovaly a dodnes ovlivňují náš každodenní život: systém registrace aut, výměna řidičáků, systém mýtného, neuvěřitelně předražená a nesmyslná reorganizace úřadů práce, …

Problémem této země je úzké propojení politiky, podnikání a státní správy. Pokus o rozpojení těchto vazeb se po přijatém „kompromisu“ zřejmě nezdaří; koalice tak vzdala jeden z klíčových programových cílů. Škoda. Na palubě se tančí, amico di amici otevírá šampaňské…

Odkazuji na své předchozí blogy, kde se určitým otázkám zákona o státní službě věnuji, dále doporučuji texty a weby http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs/archiv-novinek/8889-rekonstrukce-statu-jednani-s-opozici-nesmi-ohrozit-podstatu-zakona-o-statni-sluzbe a
http://www.mvcr.cz/clanek/kritika-je-zcasti-opravnena-ale-situace-nema-lepsi-reseni.aspx