A konečně je klid. Kalouskova opozice se na služebním zákoně dohodla s koalicí, média nám zprostředkovávají optimistické obrázky, jak legislativci coby pilní mravenečkové rychle dávají dohromady změny v paragrafech služebního zákona. Poklidné vody nezčeřil ani pan prezident, který se hned na počátku nemalou měrou zasloužil o „netradiční“ způsob projednávání tohoto klíčového zákona; ve svém komentáři lehce něco vytknul a zároveň trochu pochválil. Prostě pohoda. V tuto chvíli si jen málokdo uvědomuje, že jsme vlastně svědky „Opoziční smlouvy č. 2“.

Ta první v roce 1998 po „mobilisační“ kampani probíhající ve „spálené zemi“ vyústila v dohodu Václava Klause a Miloše Zemana a nejen tak ukončila (respektive nezahájila) slibovanou protikorupční „akci čisté ruce“, ale možnosti korupce ještě rozšířila, když se strany „spravedlivě“ rozdělily o posty ve správních a dozorčích radách nejrůznějších institucí. Vytvořil se tak větší prostor pro stranické „trafiky“, zároveň s tím vzrostl vliv politiků, nikoli politický ale kořistnický.

Ta druhá opoziční smlouva se realizuje nyní. Také jí předcházela velká mobilizační kampaň zaměřené na „odstranění“ Kalouska, také se sliboval boj proti korupci. Služební zákon jako nejdůležitější součást protikorupčních opatření byl ve volebních programech i v koaliční dohodě, mnoho poslanců i senátorů z různých stran se zavázalo k jeho podpoře, přípravu zákona monitorovaly nevládní organizace (zejména sdružené v Rekonstrukci státu). Výsledkem je dohoda Kalouskovy opozice a vládní koalice na variantě zákona, kterou pravděpodobně postihne osud většiny našich protikorupčních zákonů – budou bezzubé. A je dokonce dost pravděpodobné, že korupční prostor ve velké politice ještě zvýší.

O tom, co se přesně dohodlo, vlastně moc nevíme. Kalouskova opozice (v níž je Kalousek nejen nekorunovaným králem, ale podle četnosti vystupování v médiích zřejmě i tiskovým mluvčím) si v parlamentu bouřlivě stěžovala na to, že neměla dostatek času k prostudování zákona. Takže nyní, ke všeobecné spokojenosti, budou mít nejen poslanci, ale také odborníci z řad veřejnosti asi dva dny na to, aby se s prací desítek legislativců předem seznámili, než začne druhé čtení zákona. A pak to již asi půjde ráz na ráz. Dohoda je uzavřena. Jak transparentní projednávání u zákona, který má být vlajkovou lodí protikorupčních opatření této vládní koalice, u zákona, který je hodně složitý a kde nastavené vztahy, kompetence, hierarchie, kvalifikační požadavky na uchazeče o funkce, předcházení střetů zájmů, organizace vzdělávání a úřednických zkoušek hrají velkou roli a kde i drobné změny, mohou zcela zlikvidovat jeho účinnost. Ale tady nešlo o dílčí změny, ale o zásadní změnu celé koncepce. Ono opravdu není jedno, jestli je někdo generálním ředitelem na Úřadu vlády nebo jen náměstkem ministra vnitra; mluvit o stejných kompetencích je výsměch zdravému rozumu. On také ředitel školy i školník mají zajišťovat hladký průběh vzdělávacího procesu na škole a stejné kompetence zjevně nemají.

Na závěr jen poznámku k Evropské unii. Veřejnosti se prezentuje, že tento zákon musíme udělat kvůli EU. Ano, EU tlačí na přijetí zákona, protože ji nebaví dávat miliardy na projekty, které jsou nekvalitní, jsou zdrojem politických trafik, případně rozkradené, protože je zde silné propojení politicko-ekonomických skupin ovlivňujících fungování státní správy. Ale ten zákon nepřijímáme kvůli EU, potřebujeme ho především my, protože v černé díře mizí miliardy a mělo by být v našem zájmu vyčerpat jak evropské tak „vlastní“ peníze maximálně efektivně.

Opoziční smlouva č. 2 nastavuje podmínky do budoucna, z marasmu, který systémově nastavila opoziční smlouva č. 1, jsme se ještě nedostali. Opoziční smlouva č. 2 se nesporně dotkne i dalších zákonů. Proslýchá se, že další významný protikorupční zákon (zavádějící registr smluv) se bude vyznačovat tím, že všechny podstatné informace budou začerněné. Uvidíme… Mimochodem, máme před senátními volbami – ptejme se kandidátů, jak se jim takto pojatý „boj“ proti korupci líbí.