Práce na změně služebního zákona probíhá na ministerstvu vnitra v naprostém utajení, konec konců, proč by veřejnost něco měla vědět. Jde přeci jen o pouhý zákon, který měl pomoci omezit korupci. A navíc utajovat informace patří na ministerstvu vnitra jaksi k náplni práce. A tak nezbývá nic jiného než čekat, s čím se těsně před projednáváním zákona vyleze, přemýšlet, zda se vůbec zákon bude ještě projednávat ve výborech nebo se to rovnou rychle odhlasuje. Ostatně, nebylo by to poprvé, kdy by poslanci nevěděli, o čem hlasují.
Ale počkejme si a vraťme se ještě k některým výrokům politiků, které stihli pronést, než se téma zcela vytratilo z veřejného prostoru. O nesmyslnosti tvrzení, že převodem na ministerstvo vnitra původně navrhovaný generální ředitel si zachová stejné kompetence, jsem psala již v minulém blogu. Teď se zamysleme nad jiným tvrzením, že lidé přicházející zvenčí (tj. zejména z podnikatelské sféry), přivanou svěží vítr do zkostnatělých byrokratických struktur. Obrazně řečeno: přivanou, zavanou a odvanou…
A v tom je jádro pudla. Představme si, že se připravuje nová legislativa nebo třeba jen vyhlášky, normy, standardy týkající se nějakého odvětví. Přijde nám špičkový manažer ze soukromé firmy z tohoto odvětví a tento manažer jistě dané problematice rozumí. Při práci ve vysoké funkci ve státní správě se nejen dostane k informacím, které jiné firmy nemají, ale bude přímo obsah těchto zákonů či podzákonných norem vytvářet. Až splní svůj úkol, tak se mu firma jistě patřičně odmění. Říká se tomu princip otáčivých dveří – vejdeš, něco ovlivníš a vyjdeš a navíc s informacemi a kontakty k nezaplacení. Samozřejmě mohou existovat i polootáčivé dveře – kdo si ještě vzpomene na to, jak jeden bývalý šéf BIS se po odchodu stal vedoucím Casina, které vlastnila ruskojazyčná mafie?
Všechny civilizované země se samozřejmě snaží, aby se prostor pro takovéto propojení státní a soukromé sféry minimalizoval. Vezmeme-li v úvahu, že u nás do toho ještě přímo vstupuje politika (což měl zákon omezit, ale zřejmě omezovat nebude), tak není překvapivé, že možnost přijímat úředníky zvenčí se stalo součástí velkého politického boje. Nejde jen o trafiky…
Zároveň je zjevné, že se zde vytváří již druhé superministerstvo. Prvním je ministerstvo financí, ke kterému patří Finančně analytický útvar. Ten vznikl z iniciativy EU, aby se omezilo praní špinavých peněz. Byli jsme poslední zemí, která jej vytvořila, a jsme jediná země, kde není tento útvar nezávislý, ale je podřízen ministrovi, který se tak může dostávat k velmi citlivým informacím. Navíc ministr financí fakticky určuje, jaké peníze bude mít státní správa k dispozici. Druhé superministerstvo bude ministerstvo vnitra. Vezmeme-li v úvahu zkušenosti spjaté s érou některých bývalých ministrů, například Standy (Grosse) či Íčka (Langer), nebo vzpomeneme-li na takové nedávné drobnosti jako byli dva policejní prezidenti, tak se opravdu máme na co těšit.