Kleslová, Mynář a temné ticho před bitvou
Kdyby nebyla uprchlická krize, museli by si ji politici vymyslet. A tak zatímco společně s veřejností politici svádějí bitvu za ochranu "našich" hodnot, odehrávají se procesy, které veřejnosti unikají a které naše hodnoty ohrožují možná více. A tak snad jen jako připomínku, že je dobré se občas zajímat i o to, co se děje doma připojuji svou glosu psanou pro
www.protikorupcnibarometr.cz
Co se stalo v září? Zákon o registru smluv byl po již tradičním „vykostění“ (vzpomeňme na přijímání zákona o státní službě i na jiné protikorupční zákony) schválen Poslaneckou sněmovnou. Je to sice jen malý krok v boji proti korupci, přesto velký skok pro aktéry naší politické scény. Snad právě proto byl tento jednoduchý zákon schvalován 1 177 dní a schvalovací proceduře ještě není konec, zatímco na Slovensku zvládli tamější zákonodárci obdobný zákon za tři měsíce. Zářijovým kauzám dominovali Kleslová a Mynář. Oba případy ukazují na úroveň naší politické kultury, na to, co vše v této zemi může dlouhodobě procházet, aniž by to vzbudilo větší protesty a aniž by se politici museli obávat poklesu své popularity. Zatímco první kauza byla vyřešena jakousi formální šarádou a jakýmsi (ne)odchodem ze sféry politiky ve stylu chytré horákyně, druhá kauza stále bobtná do v demokratickém právním státě obtížně představitelných rozměrů. Působení osoby, která zcela flagrantně porušuje základní povinnosti vyplývající z funkce (nezveřejněné majetkové přiznání) a zřejmě nesplňuje bezpečnostní kritéria (neobdržená bezpečnostní prověrka) pro danou funkci, v nejtěsnější blízkosti hlavy státu je jedním z nepřehlédnutelných políčků do tváře novodobé české státnosti.
Co nás čeká v říjnu? Návrh zákona o registru smluv postoupil do Senátu a budeme zvědavi, jak s ním horní komora naloží: budeme svědky hladkého schválení nebo jeho dalšího „vykosťování“, až z protikorupčního potenciálu nezůstane vůbec nic? Hlasy ze zákulisí naznačují, že "bitva o zveřejňování" není zdaleka u konce. Jinak podzimní schvalovací program vlády i Poslanecké sněmovny je nabit patronami nejostřejšího kalibru: návrhy zákonů o střetu zájmů, o financování politických stran a o rozšíření pravomoci NKÚ (veledůležitý!) - ty všechny jsou již ve Sněmovně; nový návrh zákona o veřejných zakázkách a novela zákona proti praní špinavých peněz, včetně rozkrývání skutečných vlastníků firem, čekají na schválení vládou. Každý z uvedených návrhů zákonů by sám o sobě – nedojde-li k jejich výraznému „vykostění“ - mohl mít silný protikorupční efekt. V neposlední řadě bude i zajímavé, zda se Transparency International ČR podaří prostřednictvím iniciativy ohledně avizování korupce (whistleblowingu) přinutit vládu, aby přešla od slibu k činům a svůj závazek, že navrhne zákon na ochranu osob, jež nahlásili korupční jednání, přetavila do konkrétního paragrafového znění. Na podzim se ale dají očekávat mlhy a ty možná milosrdně zahalí demontáž či odsouvání těchto zákonů a z mlhy bude vystupovat jen semknutá politické scéna ve svém statečném a svatém boji proti kvótám.
www.protikorupcnibarometr.cz
Co se stalo v září? Zákon o registru smluv byl po již tradičním „vykostění“ (vzpomeňme na přijímání zákona o státní službě i na jiné protikorupční zákony) schválen Poslaneckou sněmovnou. Je to sice jen malý krok v boji proti korupci, přesto velký skok pro aktéry naší politické scény. Snad právě proto byl tento jednoduchý zákon schvalován 1 177 dní a schvalovací proceduře ještě není konec, zatímco na Slovensku zvládli tamější zákonodárci obdobný zákon za tři měsíce. Zářijovým kauzám dominovali Kleslová a Mynář. Oba případy ukazují na úroveň naší politické kultury, na to, co vše v této zemi může dlouhodobě procházet, aniž by to vzbudilo větší protesty a aniž by se politici museli obávat poklesu své popularity. Zatímco první kauza byla vyřešena jakousi formální šarádou a jakýmsi (ne)odchodem ze sféry politiky ve stylu chytré horákyně, druhá kauza stále bobtná do v demokratickém právním státě obtížně představitelných rozměrů. Působení osoby, která zcela flagrantně porušuje základní povinnosti vyplývající z funkce (nezveřejněné majetkové přiznání) a zřejmě nesplňuje bezpečnostní kritéria (neobdržená bezpečnostní prověrka) pro danou funkci, v nejtěsnější blízkosti hlavy státu je jedním z nepřehlédnutelných políčků do tváře novodobé české státnosti.
Co nás čeká v říjnu? Návrh zákona o registru smluv postoupil do Senátu a budeme zvědavi, jak s ním horní komora naloží: budeme svědky hladkého schválení nebo jeho dalšího „vykosťování“, až z protikorupčního potenciálu nezůstane vůbec nic? Hlasy ze zákulisí naznačují, že "bitva o zveřejňování" není zdaleka u konce. Jinak podzimní schvalovací program vlády i Poslanecké sněmovny je nabit patronami nejostřejšího kalibru: návrhy zákonů o střetu zájmů, o financování politických stran a o rozšíření pravomoci NKÚ (veledůležitý!) - ty všechny jsou již ve Sněmovně; nový návrh zákona o veřejných zakázkách a novela zákona proti praní špinavých peněz, včetně rozkrývání skutečných vlastníků firem, čekají na schválení vládou. Každý z uvedených návrhů zákonů by sám o sobě – nedojde-li k jejich výraznému „vykostění“ - mohl mít silný protikorupční efekt. V neposlední řadě bude i zajímavé, zda se Transparency International ČR podaří prostřednictvím iniciativy ohledně avizování korupce (whistleblowingu) přinutit vládu, aby přešla od slibu k činům a svůj závazek, že navrhne zákon na ochranu osob, jež nahlásili korupční jednání, přetavila do konkrétního paragrafového znění. Na podzim se ale dají očekávat mlhy a ty možná milosrdně zahalí demontáž či odsouvání těchto zákonů a z mlhy bude vystupovat jen semknutá politické scéna ve svém statečném a svatém boji proti kvótám.