Odborníci na korupci často (trochu cynicky) zvažují, zda vyšetřování ve vyšších patrech politiky, policie a vrcholného businessu je špatnou nebo dobrou zprávou. Špatnou zprávou, protože to potvrzuje systémové korupční prostředí, dobrou zprávu, protože vyšetřování naznačuje, že v systému zůstávají jisté zbytky imunitního systému, který se stále ještě snaží organismus bránit.

„Dobrá“ zpráva byla ovšem včera zeslabena neodstoupením hejtmana ing. Jiřího Rozbořila a zejména podporou, kterou získal v krajském vedení strany. Máme tedy v České republice již dva (ze 13) hejtmany, kteří zůstávají ve funkci i přes obvinění sdělená policií. Zatímco liberecký Martin Půta si udržel podporu jak od krajských představitelů STANu, tak celostátních představitelů STANu i vrcholných představitelů spřátelených stran (Miroslav Kalousek za TOP 09, jež označil obvinění za vykonstruované http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1520776-stihany-puta-zustava-v-cele-stan-obvineni-oznacil-za-nuz-do-zad), tak olomoucký hejtman čelí tlaku ze strany celostátního vedení sociální demokracie, zejména premiéra Bohumila Sobotky.

Zůstaňme u toho, že obvinění není obžaloba a již vůbec ne soudní rozhodnutí o vině. Nelze vůbec vyloučit, že skutečně byli obvinění hejtmani na nesprávném místě, jednali s nesprávnými lidmi, možná i o nesprávných věcech. Pokud se někdo zabývá vytvářením a fungováním klientelistických (mafiánsko-klientelistických) vazeb ví, že součástí strategie je chytit do svých sítí i lidé zvenčí, kteří se nechají (třeba i naivně) nalákat do nestandardních situací, setkání, jednání či rozhodování. V „civilizovaných“ zemí pro znesnadňují vytváření a „zatahování“ sítí nejrůznější etické kodexy chování, pravidla jednání s lobbisty, principy transparentnosti rozhodování a skutečně fungující dozorující instituce. Čtenářům doporučuji sledovat (je to poučné), kdo a jak nejvíce kriticky vystupuje proti snahám kvalitní kodexy a principy zavést. Není to přeci „právně vymahatelné“! A případné zákony jsou příliš „byrokratické“! Nestandardní prostředí dává prostor pro nestandardní postupy a chování, které je ovšem vnímáno jako běžné, standardní apod.

Mělo by být standardní součástí politické kultury, že v případě obvinění politik na danou vysokou funkci rezignuje. Není to přiznání viny, spíše naopak. Je to deklarace, že nechce z pozice funkce nijak ovlivňovat další vyšetřování, jež se může dotýkat i lidí, jež jsou s ním v pracovním či politickém kontaktu. Pro politology i pro novináře je samozřejmě podstatná i otázka mocenských pozic – jak dalece je silný lídr v centru a jak dalece je schopen dění ve straně kontrolovat. Obecně platí, že v případě systémové korupce decentralizace zeslabuje centrum a posiluje vliv místních kmotrovských struktur. Nečasovu vládu právě tyto struktury, které zaútočily a obsadily přímo či nepřímo mnohé resorty, naprosto rozložily. Sobotka se zatím přímým atakům ubránil. Ale k tomu pro zájemce více v mém jiném v blogu „Hradní lapka či potulní lapkové. Dilemata kleptokratického státu.“ Byl napsán před třemi lety a další vývoj bohužel tuto spíše teoretickou analýzu potvrdil; myslím si, že umožňuje pochopit i některé současné souvislosti. Viz
https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimira-dvorakova.php?blogid=294&archive=2012-10

A pokud z témat korupce ještě nejste zcela otráveni, a nevadí vám racionálnější a odbornější pohled na vývoj „boje proti korupci“, podívejte se na www.protikorupcnibarometr.cz