Atomovka je v managementu průšvih, který mění pravidla hry. V nastalém chaosu vyhrává ten, kdo se první zorientuje. Vrbětice vypadají, jako atomovka v politice.

Firmy, zvláště pak ty hodně velké, se někdy chovají jako stát. Také se tam politikaří, také se tam pletichaří, také se tam spekuluje. Také se tam hledá a vymýšlí kompro na potenciální soky a také tam platí, že největší nepřítel je někdy ten nejbližší kolega.

„Atomovka“ je terminus technicus, kterým se označuje průšvih velkého dopadu. Tento průšvih bývá úhledně zabalený a schovaný v trezoru, na chatě, ve stole, doma, prostě někde, kde na něj není vidět. Většinou u ředitele nebo jiného vysoce postaveného představitele společnosti. Dokud je schovaný, nikdo o něm neví a nikomu neubližuje. Dokonce i když se o něm ví, je v pozadí, často se má za to, že už byl dávno vyřešen nebo že vlastně o nic nejde. Na rozdíl od kompromitujících materiálů, které se sbírají vždy na určitou osobu, principem atomovky je, že poškodí všechny současně, a to do té míry, že změní pravidla hry. A to je také účel. Odpálení atomovky vede k novému rozdání karet. Všechny dosavadní konflikty a problémy jsou zapomenuty, protože všichni řeší (musí řešit) jen a pouze atomovku. V nastalém chaosu vyhrává ten, kdo se jako první zorientuje. Což je ten, kdo atomovku odpálil.

Připomíná vám to něco?
Nepovezu se na vlně všeobecné nenávisti na jedné straně a masivních dezinformací na druhé a poukážu na několik zajímavých faktů: K výbuchu došlo před 7 roky. To je dost dávno. Zdá se, že vláda, nebo přinejmenším část politické sféry, o ruském zapojení už nějakou dobu věděla. Je možné, že část novinářů také. O událostech informuje v době pandemie, kdy má řešit zejména zdraví občanů a jejich bezpečnost a následně ekonomické škody. Těsně předtím se opozice pokusila osmělit a vzít vládě důvěru (zodpovědnost a smysluplnost tohoto kroku zde nechci diskutovat). Důsledkem je, že se o ničem jiném než 7 let staré události nemluví, a to ve mne vzbuzuje otázku; co důležitějšího se asi může dít na pozadí války antiruských majáků na jedné a trollů na druhé straně, kterou média beze zbytku akceptovala jako svou agendu a kterou žije celá politická scéna?

Vypadá to jako atomovka.
Pro srovnání: V jisté firmě vyrábějící chemikálie se před pár lety schylovalo k odvolání jednoho z top manažerů. Týden před klíčovým zasedáním vyšla najevo informace, že chybou výrobního procesu nesplňují produkty, které firma exportuje, již několik měsíců klíčový parametr a jsou potenciálně chybné. Ano, riziko je malé, ale je. Tyto produkty přitom vesele procházely výstupní kontrolou, která je nedokázala odchytit, a byly exportovány doslova do celého světa. Informaci „vynesl“ whistleblower, byla potvrzena několika testy a během jednoho dne celá firma neřešila nic jiného než co s tím. Nemusím dodávat, že ohrožený top manažer se zhostil řízení celé akce a během několika dalších týdnů krizi zvládl, firmu to nakonec stálo menší desítky milionů. Pak už však o jeho odvolání nikdo nepřemýšlel…

Nevím, jestli jsou Vrbětice atomovka, ale veřejnost a novináři by se měli ptát: cui bono? Komu to prospěje?
Hezký den.