Je čas chystat se na krizi
Zatímco mediální a politická scéna žije kabaretem výměny ministra zdravotnictví a sexuálním predátorstvím poslance, na pozadí doutná jiný a větší problém.
Koronavirus zastavil hospodářský cyklus. Než virus přišel, očekávala se krize. Hovořilo se o ní v obchodních i odborných kruzích, diskutovalo se, co by mohlo být jejím spouštěčem. Spekulovalo se, zda to bude narušení poptávky v Číně, americký protektivismus, ekologická politika Evropské Unie nebo něco jiného. Jistota panovala v tom, že hospodářský růst již trvá příliš dlouho a že lze očekávat, že se dostaví pokles.
Světová pandemie, která nastala, patří do kategorie možných, ale krajně nepravděpodobných událostí, pro které Nassim Nicholas Taleb používá výraz „černé labutě“. Jedním z důsledků příchodu takové labutě je to, že přeruší všechny dosavadní činnosti i plány, protože celá pozornost rozhodující sféry se upře pouze na její vyřešení.
Pandemie se zachovala přesně tak. Stát, firmy, organizace, občané, všichni již prakticky rok a půl řeší jediný problém, kterým je nebezpečný virus. Úspěchy jsou střídavé, ale s ohledem na rozvoj léčiv, nástup očkování a fakt, že virus již velkou část svých potenciálních obětí zasáhl, se můžeme s trochou optimismu domnívat, že v současné době jsme konci této pandemie – této černé labutě – blíže než jejímu počátku. Je tedy namístě ptát se, co bude dál.
Jisté je jedno. Státní podpora průmyslu a vůbec podnikání pro dobu viru skončí a obří dluhy, které tak vznikly, bude potřeba uhradit. Otázka, z čeho uhradit, má jedinou možnou odpověď: z daní. Ty čeká prakticky jistě zvýšení. Škody způsobené pandemií v kombinaci se zvýšením zdanění a ukončením podpor povedou k navýšení cen.
Nejsem ekonom, a tedy nemohu předvídat ekonomické stránky věci, avšak obávám se, že nás čeká krize, a to krize podstatných rozměrů. Pravděpodobně ne hned (pokud vás zajímá, jak se vyvíjí personální politika, zde je naše aktuální prognóza), ale v dohledné časové perspektivě měsíců. Tato krize může mít srovnatelně ničivé důsledky jako pandemie, nehledě na fakt, že se může snadno stát faktorem potencujícím další krizi; další pandemii, možná válku.
Jediná šance, jak ji zvládnout, je využít nynějšího okna „ozdravení“ s doufejme pozvolna končící pandemií, se kterou přichází oživení. Musíme spojit všechny síly a připravit se. Obnovit ekonomiku, soustředit se na vývoj a na přidanou hodnotu. Co nejrychleji najít cestu k nápravě škod, které pandemie způsobila na zdravotnictví, ekonomice, i na celé společnosti, a snažit se to vše připravit na horší časy. Nikoli v budoucnu, právě a přesně teď.
Pokud se v této situaci vedou diskuse o tom, zda ministr zdravotnictví má to, či ono, pokud se mediální a politická pozornost soustředí na výměnu figur místo na řešení problému, je to špatně. Je to svým způsobem opakování selhání, které nás přivedlo do stavu, ve kterém jsme. Proto si myslím, že bychom se měli přestat soustředit na politické války, na to, zda je lepší Losna nebo Mažňák, a začít se věnovat faktům, protože pršet sice přestává, ale mraky na obzoru jsou znepokojivě temné. Je čas chystat se na krizi.
Hezký den.
Koronavirus zastavil hospodářský cyklus. Než virus přišel, očekávala se krize. Hovořilo se o ní v obchodních i odborných kruzích, diskutovalo se, co by mohlo být jejím spouštěčem. Spekulovalo se, zda to bude narušení poptávky v Číně, americký protektivismus, ekologická politika Evropské Unie nebo něco jiného. Jistota panovala v tom, že hospodářský růst již trvá příliš dlouho a že lze očekávat, že se dostaví pokles.
Světová pandemie, která nastala, patří do kategorie možných, ale krajně nepravděpodobných událostí, pro které Nassim Nicholas Taleb používá výraz „černé labutě“. Jedním z důsledků příchodu takové labutě je to, že přeruší všechny dosavadní činnosti i plány, protože celá pozornost rozhodující sféry se upře pouze na její vyřešení.
Pandemie se zachovala přesně tak. Stát, firmy, organizace, občané, všichni již prakticky rok a půl řeší jediný problém, kterým je nebezpečný virus. Úspěchy jsou střídavé, ale s ohledem na rozvoj léčiv, nástup očkování a fakt, že virus již velkou část svých potenciálních obětí zasáhl, se můžeme s trochou optimismu domnívat, že v současné době jsme konci této pandemie – této černé labutě – blíže než jejímu počátku. Je tedy namístě ptát se, co bude dál.
Jisté je jedno. Státní podpora průmyslu a vůbec podnikání pro dobu viru skončí a obří dluhy, které tak vznikly, bude potřeba uhradit. Otázka, z čeho uhradit, má jedinou možnou odpověď: z daní. Ty čeká prakticky jistě zvýšení. Škody způsobené pandemií v kombinaci se zvýšením zdanění a ukončením podpor povedou k navýšení cen.
Nejsem ekonom, a tedy nemohu předvídat ekonomické stránky věci, avšak obávám se, že nás čeká krize, a to krize podstatných rozměrů. Pravděpodobně ne hned (pokud vás zajímá, jak se vyvíjí personální politika, zde je naše aktuální prognóza), ale v dohledné časové perspektivě měsíců. Tato krize může mít srovnatelně ničivé důsledky jako pandemie, nehledě na fakt, že se může snadno stát faktorem potencujícím další krizi; další pandemii, možná válku.
Jediná šance, jak ji zvládnout, je využít nynějšího okna „ozdravení“ s doufejme pozvolna končící pandemií, se kterou přichází oživení. Musíme spojit všechny síly a připravit se. Obnovit ekonomiku, soustředit se na vývoj a na přidanou hodnotu. Co nejrychleji najít cestu k nápravě škod, které pandemie způsobila na zdravotnictví, ekonomice, i na celé společnosti, a snažit se to vše připravit na horší časy. Nikoli v budoucnu, právě a přesně teď.
Pokud se v této situaci vedou diskuse o tom, zda ministr zdravotnictví má to, či ono, pokud se mediální a politická pozornost soustředí na výměnu figur místo na řešení problému, je to špatně. Je to svým způsobem opakování selhání, které nás přivedlo do stavu, ve kterém jsme. Proto si myslím, že bychom se měli přestat soustředit na politické války, na to, zda je lepší Losna nebo Mažňák, a začít se věnovat faktům, protože pršet sice přestává, ale mraky na obzoru jsou znepokojivě temné. Je čas chystat se na krizi.
Hezký den.