Zvládání pandemie koronaviru brání mimo jiné to, že ve veřejném prostoru je příliš mnoho informací. Lidé jsou zmateni, většina neumí rozlišit pravdu od lži a důsledkem toho je, že odmítají vše. Chceme-li se z této mizérie dostat, potřebujeme informační dietu.

Proč lidé odmítají nosit respirátory? Proč nechtějí dodržovat pravidla? Proč odmítají očkování proti koronaviru? Důvodů je více, ale jeden z podstatných je ten, že se v problému, kterému čelíme, neorientují. Ne proto, že by byli hloupí nebo nevzdělaní, ani proto, že by se orientovat nechtěli. Nemohou.

Marketing
V marketingu platí, že pokud si má spotřebitel vybírat z více podobných možností, je nejlepší, když jich dostane malý lichý počet. Tři, pět, nejvýše sedm. Méně mu bere možnost se rozhodnout a zvyšuje riziko, že si nevybere nic. Více znamená, že bude dlouze zkoumat všechny možnosti a nakonec nejspíše odejde také, protože si mezi nimi vybrat jednoduše nedokáže. A tak popře všechny nabízené.
Pandemie s sebou přinesla obrovské množství informací. Vědecká a statistická data publikovaná v téměř reálném čase. Záplavu faktů. Obrovské množství jejich interpretací odborníky, někdy více, jindy méně kvalifikovanými a postavami, které buď s odborností nemají vůbec nic společného, nebo se vyjadřují k věcem, které leží mimo jejich kvalifikaci, a tedy i kompetenci.
V této záplavě si naprostá většina lidí nedovede vybrat a hlavně, nedovede rozlišit, která informace je aktuální, relevantní, která je doopravdy důležitá, nemluvě o tom, že jednoduše neumíme říct, která je pravdivá. Drtivá většina z nás pandemii jako problému nerozumí, i když se nás osobně týká. Jen velmi málo z nás rozumí některému z konkrétních aspektů, ve všech ostatních jsme odkázáni na experty. Jenže nepoznáme, který je ten správný.

Informační bramboračka
Přehršel informací spojený s nedostatkem pravdy vede k tomu, že frustrovaní lidé mají přirozenou tendenci hledat „jednoduchá“ řešení. Kde je poptávka, je nabídka, takže se otevírá prostor pro dezinformace. Vymyšlené lži, polopravdy, zkreslená, často z kontextu vytržená vědecká data nebo názory vydávané za objektivní informace vytvářejí šedou sféru, která co se formy týče někdy velmi profesionálně kopíruje seriózní média, avšak své publikum potencuje k přijetí vyhraněného názoru na to, jak se věci mají a jak s nimi nakládat. A i kdyby nenabádala, mnoho lidí to udělá samo. Existuje jev, kterému se v řízení compliance říká „negativní default“. Ve stručnosti znamená, že pokud na jednu věc dostáváte více zcela protichůdných informací, máte tendenci ji popřít jako celek a odmítnout. Princip podobný tomu, na který již před lety přišli marketingoví specialisté, pouze v jiném – a závažnějším – kabátě.

Tři pandemie v jedné
Důsledkem toho, co jsem se zde pokusil popsat, je to, že nečelíme jedné epidemii, ale třem. První je epidemie viru a jeho mutací. Druhá je epidemie vzájemně protichůdných, přesto podobných, informací, někdy se jí říká „informační bramboračka“ nebo trefněji „guláš“. Třetí je z obou předchozích plynoucí epidemie frustrace a strachu, se kterým se někteří lidé vyrovnávají tím, že se chovají radikálně, iracionálně, popřením věcí, kterým vůbec nerozumí, a to na základě informací, které jsou sice manipulativní nebo zcela lživé, ale za to jednoduché a ukazující jasný směr.

Odpírači z nouze
Hezkým příkladem tohoto jevu jsou lidé, kteří odmítají očkování, a dokonce napadají lékaře, na Facebooku obviňují politiky i odborníky z domnělého „vakcinačního fašismu“. Je to proto, že by vakcínám rozuměli? V žádném případě, skutečné odborníky mezi nimi nenajdeme. Protože nejsou s to pochopit a interpretovat množství informací, udělají to, že se vymezí vůči tématu; tj. vakcinaci. Protože samotné takové rozhodnutí je nesmyslné, mají následně potřebu ho tzv. zpětně racionalizovat, tedy pro ně domýšlejí argumenty. Počínaje domnělými zdravotními riziky, přes smyšlená svědectví „vakcína mi zabila sousedku“, kterých jsou plné konspirační skupiny, po odkazy na abstraktní hodnoty „očkování je věcí mé svobody“. Jen nízká míra religiozity v naší kultuře brání tomu, aby se internetem honil slogan, že „Bůh očkování nechce“, ale třeba v Rumunsku byl zneužíván masivně a za krvavou cenu.

Informační dieta
Proti tomuto stavu je nezbytně nutné zakročit, ale problém každého zákroku je v tom, že omezuje svobody, tj. základní hodnoty naší společnosti. Prvním krokem, kterým bych šel já osobně, je zásadní redukce informací, které jsou o pandemii poskytovány veřejnými entitami. Údaje o počtu nakažených / vyléčených / mrtvých by neměly být dostupné v reálném čase, ale pouze formou pravidelných souhrnů. Totéž platí o informacích o účinnosti a účincích očkování. Ne proto, že by se měly lidem tajit, ale proto, že s nimi neumí nakládat a že jsou často palivem a polotovarem dezinformací. Ty tím samozřejmě nezmizí, naopak jich podstatně přibude, ale klesne jejich kvalita a časem se stanou nedůvěryhodnými tím, jak budou čerpat pouze samy ze sebe – zdegenerují. To však nestačí.
Sociální média by měla tvrdě zasáhnout proti alespoň nejvíce zjevným lžím a manipulacím a zdá se, že se tak do jisté míry už i děje. Tradiční média by měla začít striktně odlišovat mezi informací a názorem a zajistit tzv. izolaci rolí, tj. to, aby lidé, kteří v nich vystupují z pozice expertů, zůstali jen a pouze u těch témat, kterým rozumí. Abych uvedl populární příklad, evoluční biolog by se měl vyjadřovat pouze k evoluci a chování viru, rozhodně ne k prosazování opatření ve společnosti. Konečně vědecké instituce by měly zveřejňovat pouze konečné výsledky svých prací, ne preprinty či průběžné zprávy, které seriózní média používají, jako by šlo o finální výsledky výzkumů, a dezinformační média pak jako tvrdý argument. Konečně, autority státu by měly, po poradě s odborníky, naprosto jasně stanovit, co je pro řešení pandemie správně, a prosadit to jako normu. Chcete-li, ukončit diskusi o vakcinaci tím, že bude povinná. Ne proto, aby tím došlo k donucení lidí, kteří se ve zmatku z informací obracejí k očkování zády, ale proto, aby došlo k novému startu, rozdání karet v celém tématu se zcela jasným cílem i zodpovědností.

Je to demokratické?
Po přečtení předchozích několika odstavců mne možná označíte za zastánce „vakcinačního apartheidu“, fašistu, nacistu, antidemokrata. Nejsem nic z toho. Demokratická společnost stojí na principu svobody jednotlivce, ale ta končí tam, kde začíná svoboda jiného, a dále na předpokladu, že každý jednotlivec je schopen se kvalifikovaně rozhodovat. Což však s ohledem na momentální okolnosti není. Proto po mém soudu dozrál čas na to, aby došlo k razantní regulaci a prosazení, a jsem rád, že česká, ale i evropská politika se snad ubírá tímto směrem. Principem demokracie je totiž i rovnost příležitostí a právě tu takto potřebujeme obnovit.
Hezký den.