Hrozba nezaměstnanosti?
Nejsou lidé. Ti, kteří chtějí pracovat, se vyvažují zlatem. Firmám chybí zaměstnanci a udělá vše, aby je získaly. Přijde vám to povědomé? Podobné zprávy mohou být už brzy minulostí.
Práce je dost. Tedy alespoň na první pohled. Nezaměstnanost v České republice setrvale klesá a pohybuje se okolo 3 %, což je tzv. fluktuační, ekonomicky zdravá, hladina, při které každý, kdo chce pracovat, práci má a firmy jsou nuceny nabízet bonusy a incentivy, aby získaly nové zaměstnance. Skutečně, když pomineme problémy spojené s koronavirem a řešením pandemie, je nedostatek personálu, především kvalifikovaného, suverénně největším problémem firem, se kterými se potkáváme. To se ale může změnit…
V uplynulých měsících jsme opakovaně zaregistrovali paradoxní situaci. Firmám stále chybí zaměstnanci, respektive mají množství neobsazených pracovních míst, ale k dosavadním důvodům, proč se je nedaří naplnit, přibývá nový; je jím to, že nadřízené prvky, korporace, mateřské společnosti či koncerny, omezují své náborové rozpočty. Po personalistech se tak chce, aby sháněli zaměstnance laciněji, a protože se tím stávají nekonkurenceschopnými, úkol se nedaří plnit. Lidé tedy stále chybí, ale jak se ukázalo na začátku roku, nezaměstnanost, zatím velmi stopově, stoupá.
Těžko říct, jak velký podíl v současné nezaměstnanosti mají lidé, kteří jsou mimo práci ne z toho důvodu, že by pro ně práce nebyla, ale proto, že jednoduše čekají na lepší nabídku, jisté však je, že jich přibývá, a je otázkou, zda lepší nabídka vůbec přijde.
Tlaky na úspory však nejsou pouze v náborové oblasti. Řada společností v současnosti provádí interní slučování oddělení a pracovišť (tzv. redukční fúze), jejichž cílem je snižování provozních nákladů. Z pohledu zaměstnanců jsou to někdy velmi otravné činnosti, které v praxi znamenají více práce za stejné peníze, ale jejich skutečným účelem je snižování nákladů, a to krom jiného personálních. Po drobných krůčcích.
Oba jevy, které jsem popsal výše, samy o sobě vcelku nic neznamenají a můžou se objevit kdykoli během ekonomického cyklu. Skutečnost, že přicházejí nyní, je ale varující, mohou být totiž indikátorem, že za dveřmi je něco vážnějšího. A dlužno dodat, že nezaměstnanost by nebyla malým problémem, ať už s ohledem na rostoucí inflaci, na velké množství domácností, které hospodaří na hraně svých příjmů a jsou tedy sociálně citlivé i na malé ekonomické výkyvy, na množství úvěrů a hypoték, které jsme si v uplynulých letech vzali a uvázali se k nim, konečně na skutečnost, že i když Češi drží rekordní úspory, řada rodin ze zasaženějších oborů v době pandemie své prostředky naopak vyčerpala.
Ano. V současnosti se zdá, že monstrproblém uplynulých let, tj. Covid je konečně na ústupu. Že novou hrozbou a hlavním tématem politiků i všemožných komentátorů je expanzivní politika Ruska na Ukrajině, ale jsou zde i další problémy, kterým bychom se měli věnovat, na které bychom neměli zapomínat. Riziko ztráty pracovních míst je podle mého názoru podceněno a mělo by mít podstatně větší prostor v uvažování politiků. Může se totiž opravdu velmi nepříjemně vymstít.
Hezký den.
Práce je dost. Tedy alespoň na první pohled. Nezaměstnanost v České republice setrvale klesá a pohybuje se okolo 3 %, což je tzv. fluktuační, ekonomicky zdravá, hladina, při které každý, kdo chce pracovat, práci má a firmy jsou nuceny nabízet bonusy a incentivy, aby získaly nové zaměstnance. Skutečně, když pomineme problémy spojené s koronavirem a řešením pandemie, je nedostatek personálu, především kvalifikovaného, suverénně největším problémem firem, se kterými se potkáváme. To se ale může změnit…
V uplynulých měsících jsme opakovaně zaregistrovali paradoxní situaci. Firmám stále chybí zaměstnanci, respektive mají množství neobsazených pracovních míst, ale k dosavadním důvodům, proč se je nedaří naplnit, přibývá nový; je jím to, že nadřízené prvky, korporace, mateřské společnosti či koncerny, omezují své náborové rozpočty. Po personalistech se tak chce, aby sháněli zaměstnance laciněji, a protože se tím stávají nekonkurenceschopnými, úkol se nedaří plnit. Lidé tedy stále chybí, ale jak se ukázalo na začátku roku, nezaměstnanost, zatím velmi stopově, stoupá.
Těžko říct, jak velký podíl v současné nezaměstnanosti mají lidé, kteří jsou mimo práci ne z toho důvodu, že by pro ně práce nebyla, ale proto, že jednoduše čekají na lepší nabídku, jisté však je, že jich přibývá, a je otázkou, zda lepší nabídka vůbec přijde.
Tlaky na úspory však nejsou pouze v náborové oblasti. Řada společností v současnosti provádí interní slučování oddělení a pracovišť (tzv. redukční fúze), jejichž cílem je snižování provozních nákladů. Z pohledu zaměstnanců jsou to někdy velmi otravné činnosti, které v praxi znamenají více práce za stejné peníze, ale jejich skutečným účelem je snižování nákladů, a to krom jiného personálních. Po drobných krůčcích.
Oba jevy, které jsem popsal výše, samy o sobě vcelku nic neznamenají a můžou se objevit kdykoli během ekonomického cyklu. Skutečnost, že přicházejí nyní, je ale varující, mohou být totiž indikátorem, že za dveřmi je něco vážnějšího. A dlužno dodat, že nezaměstnanost by nebyla malým problémem, ať už s ohledem na rostoucí inflaci, na velké množství domácností, které hospodaří na hraně svých příjmů a jsou tedy sociálně citlivé i na malé ekonomické výkyvy, na množství úvěrů a hypoték, které jsme si v uplynulých letech vzali a uvázali se k nim, konečně na skutečnost, že i když Češi drží rekordní úspory, řada rodin ze zasaženějších oborů v době pandemie své prostředky naopak vyčerpala.
Ano. V současnosti se zdá, že monstrproblém uplynulých let, tj. Covid je konečně na ústupu. Že novou hrozbou a hlavním tématem politiků i všemožných komentátorů je expanzivní politika Ruska na Ukrajině, ale jsou zde i další problémy, kterým bychom se měli věnovat, na které bychom neměli zapomínat. Riziko ztráty pracovních míst je podle mého názoru podceněno a mělo by mít podstatně větší prostor v uvažování politiků. Může se totiž opravdu velmi nepříjemně vymstít.
Hezký den.