Migrační vlna z Ukrajiny je tragickým důsledkem ruské invaze. Měli bychom se na ni však dívat více jako na příležitost než jako na problém.

Česká mentalita je rozporuplná. Zatímco na jedné straně jsme schopni se motivovat k obdivuhodným výlevům solidarity jak vzájemné, tak i k ostatním a neméně obdivuhodně se jimi dojímat, na straně druhé upřímně závidíme a nenávidíme každého, kdo má dle našeho dojmu byť i malý kousek více než my. Probíhající uprchlická vlna z válkou postižené Ukrajiny demonstruje tuto rozporuplnost v míře. Je to smutné a je to škoda, protože Ukrajinci jsou pro nás příležitost, která se vyskytne jednou za generaci.

Většina válečných uprchlíků se po skončení konfliktu vrací zpět do vlasti. Část z nich však zůstane. Podíl těch, kteří zůstanou, nemůžeme dopředu vědět, můžeme však předpokládat, že půjde o 20 – 25% všech, kteří k nám dorazí.

Ukrajinci jsou nám kulturně podobní. Mají podobný jazyk, snadno se naučí rozumět i mluvit česky, písmo je obtížnější, ale zvládnou je rovněž. Relativně snadno se kulturně adaptují na naše podmínky, především ti ze západních částí Ukrajiny. Většina z těch, kteří k nám nyní přicházejí jsou ženy a děti a ty se učí ještě rychleji a snáze. Přestože sebou samozřejmě přinesou i patologické jevy (a ty musíme zvládnout), jsou to lidé, které potřebujeme. Proč?

Především, České republice chybí zaměstnanci. I když samozřejmě příchozí utečenci nejsou vhodní pro všechny volné pozice, v řadě případů nemají kvalifikaci, a nebo nastanou problémy s jejím uznáváním, jsou pracovní síla, kterou potřebujeme, a v žádném případě to není tak, že by „brali práci“ českým zaměstnancům.

Část, která zde zůstane, pomůže snížit věkový průměr České republiky. To potřebujeme, protože máme průběžný důchodový systém, ve kterém stávající plátci „živí“ penze těch, kteří jsou v důchodu, a poměr platících a čerpajících se dlouhodobě překlápí směrem k čerpajícím. Omlazení zvláště o lidi ochotné pracovat a podílet se na systému je tedy vítáno.

Ačkoli část uprchlíků u nás zůstane již na trvalo, většina se dříve nebo později vrátí domů. V tom případě potřebujeme a chceme, aby měli vůči České republice pozitivní sentiment; Ukrajina konec konců je a bude obilnicí Evropy. Žádná invaze, ani ta současná, není trvalá, a i kdyby v ní Rusko vojensky zvítězilo, fakticky tuto zemi neovládne. Až se utečenci vrátí, budeme potřebovat jejich pšenici i další obilí. Dobrý obchod vzniká z dobrých vztahů.

Každý problém je současně potenciál. Současné události, jakkoli jsou tragické, v tomto nepředstavují žádnou odchylku. Uprchlíků, kteří k nám přicházejí, se můžeme bát, nebo na ně dokonce žárlit, protože „dostanou od státu podporu“. Daleko spíše bychom se však na ně měli dívat jako na příležitost. Protože příležitostí jsou.

Hezký den.

P.S. Pokud vás zajímá, co mohou dělat firmy pro adaptaci Ukrajinců do svých týmů, píšeme o tom zde…