Vláda musí zajistit stabilitu
Jediná cesta vedoucí z jakékoli krize včetně té, do které jsme se nyní dostali je se z ní vypracovat. Abychom to však dokázali, nesmí společnost propadnout chaosu. Aby se to nestalo je úkol vlády.
Sotva jsme po dvou letech covidové pandemie mohli začít fungovat víceméně normálně, nastaly nové výzvy. Agresivní válka vedená Ruskem na Ukrajině, extrémně vysoká inflace, znehodnocování úspor, drahota, a sociální ohrožení i těch lidí, kteří si poslední roky mohli věřit, že jsou zajištěni. Má-li naše společnost tuto výzvu – nejnovější krizi – zvládnout, musí, zcela nevyhnutelně spolupracovat. Bude to snít možná poněkud suše, ale jedinou cestou, jak můžeme těžké časy, které na nás přišly skutečně překonat je tvůrčí, kreativní a efektivní práce. Jenže, abychom mohli pracovat, nesmíme se bát. Zajistit abychom se nebáli je povinností vlády.
Management sociální stability (MSS) patří mezi málokdy jmenované, často opomíjené a v dobrých časech růstu, míru a prosperity vlastně nepotřebné agendy vládnutí. Jeho smyslem a úkolem je zajišťovat, stručně a nepřesně řečeno, klid. Co to znamená?
Žádná vláda není žádnou krizi schopna vyřešit v situaci, kdy čelí vnitřnímu napětí a masivním protestům obyvatel. Nemůže ji zvládnout ani tehdy, je-li opakovaně bombardována kritikou ze strany médií a více nebo méně relevantních „expertů“. Ale to nestačí. Pro překonání krize je dále existenčně nezbytné, aby většina společnosti byla ochotna a připravena pracovat. Ani to u krize ekonomického charakteru nestačí. Většina musí být připravena být kreativní. Stručně řečeno, je-li společnost unavená, otrávená a demotivovaná, nevytváří hodnotu a neposlouchá autority. Na Covidu to bylo více než patrné a zcela upřímně, nyní to může být ještě horší.
Vláda tedy musí začít provádět aktivní opatření pro zajištění sociální stability. Cílem není v současném okamžiku krizi překonat, neboť jsme pravděpodobně ještě před jejím vrcholem, ale dosáhnout stavu, kdy společnost bude schopna ji překonávat. To znamená začít proaktivně pracovat na politice, která většině zajistí
- Dostatečnou míru jistoty v základních potřebách: energiích, bydlení, zajištění elementárních služeb a zboží a palivech. Možná to zní levicově ale není; smyslem není bohatým brát a chudým dávat, smyslem je zajistit klid.
- Kooperaci stran napříč politickým spektrem nad společným cílem, kterým je překonání náročného období. Půtky koalice s opozicí povedou jen a pouze k vzestupu extrémismu.
- Vizi a konkrétní směřování České republiky nejlépe za společným, dosažitelným, střednědobým cílem. Pokud bude většina zpravodajské agendy tvořena hrůzami ve stylu „vše zdražuje“, jako je již půl roku, motivace lidí pracovat a být kreativní výrazně poklesne a reálnou krizi to pouze prodlouží.
Pokud bude zajištěna elementární stabilita, lidé budou ochotni se podílet na řešení krize a díky tomu ji snadno překonáme. V opačném případě nás kromě ekonomických těžkostí čekají i sociální nepokoje, a to je pro jakýkoli systém smrtící koktejl, který si nemůžeme dovolit.
Sotva jsme po dvou letech covidové pandemie mohli začít fungovat víceméně normálně, nastaly nové výzvy. Agresivní válka vedená Ruskem na Ukrajině, extrémně vysoká inflace, znehodnocování úspor, drahota, a sociální ohrožení i těch lidí, kteří si poslední roky mohli věřit, že jsou zajištěni. Má-li naše společnost tuto výzvu – nejnovější krizi – zvládnout, musí, zcela nevyhnutelně spolupracovat. Bude to snít možná poněkud suše, ale jedinou cestou, jak můžeme těžké časy, které na nás přišly skutečně překonat je tvůrčí, kreativní a efektivní práce. Jenže, abychom mohli pracovat, nesmíme se bát. Zajistit abychom se nebáli je povinností vlády.
Management sociální stability (MSS) patří mezi málokdy jmenované, často opomíjené a v dobrých časech růstu, míru a prosperity vlastně nepotřebné agendy vládnutí. Jeho smyslem a úkolem je zajišťovat, stručně a nepřesně řečeno, klid. Co to znamená?
Žádná vláda není žádnou krizi schopna vyřešit v situaci, kdy čelí vnitřnímu napětí a masivním protestům obyvatel. Nemůže ji zvládnout ani tehdy, je-li opakovaně bombardována kritikou ze strany médií a více nebo méně relevantních „expertů“. Ale to nestačí. Pro překonání krize je dále existenčně nezbytné, aby většina společnosti byla ochotna a připravena pracovat. Ani to u krize ekonomického charakteru nestačí. Většina musí být připravena být kreativní. Stručně řečeno, je-li společnost unavená, otrávená a demotivovaná, nevytváří hodnotu a neposlouchá autority. Na Covidu to bylo více než patrné a zcela upřímně, nyní to může být ještě horší.
Vláda tedy musí začít provádět aktivní opatření pro zajištění sociální stability. Cílem není v současném okamžiku krizi překonat, neboť jsme pravděpodobně ještě před jejím vrcholem, ale dosáhnout stavu, kdy společnost bude schopna ji překonávat. To znamená začít proaktivně pracovat na politice, která většině zajistí
- Dostatečnou míru jistoty v základních potřebách: energiích, bydlení, zajištění elementárních služeb a zboží a palivech. Možná to zní levicově ale není; smyslem není bohatým brát a chudým dávat, smyslem je zajistit klid.
- Kooperaci stran napříč politickým spektrem nad společným cílem, kterým je překonání náročného období. Půtky koalice s opozicí povedou jen a pouze k vzestupu extrémismu.
- Vizi a konkrétní směřování České republiky nejlépe za společným, dosažitelným, střednědobým cílem. Pokud bude většina zpravodajské agendy tvořena hrůzami ve stylu „vše zdražuje“, jako je již půl roku, motivace lidí pracovat a být kreativní výrazně poklesne a reálnou krizi to pouze prodlouží.
Pokud bude zajištěna elementární stabilita, lidé budou ochotni se podílet na řešení krize a díky tomu ji snadno překonáme. V opačném případě nás kromě ekonomických těžkostí čekají i sociální nepokoje, a to je pro jakýkoli systém smrtící koktejl, který si nemůžeme dovolit.