Havárie na trhu práce
Posledních několik let žijeme všichni v mediálním klišé, že „práce je dost“. To se ale může snadno změnit a je lépe být připraven. Možná nás čeká havárie na trhu práce.
Když ekonomové popisují současnou nepříjemnou situaci, jedním dechem dodávají, že výhodou je to, že „práce je zatím dost“. A skutečně. Poslední roky platí, že „nejsou lidi“ a že „každý, kdo pracovat chce, si práci najde“. To se ale může snadno změnit.
Pokud bychom se podívali do před covidových časů, firmám, zvláště výrobním společnostem v oblasti automotive, ale také průmyslu, chyběli především málo kvalifikovaní zaměstnanci. Moderně řečeno „operátoři výroby a logistiky“, spíše bychom však řekli dělníci. Poptávka po nich byla dána nadbytkem zakázek pro dodavatelské společnosti a tím, že přes všechen „průmysl 4.0“, robotizaci, automatizaci, autonomii a další módní slova tato výroba v praxi stále znamená velké množství manuálních úkonů, a tedy lidské práce.
Hlad po operátorech způsobil jednak nárůst ceny jejich práce a jednak situaci, kdy si i relativně nekvalifikovaní lidé měli z čeho vybírat. Tento stav do jisté míry přetrvává a mimo jiné stojí za rekordně nízkou nezaměstnaností, nebude ale trvat věčně. Důvodů je povícero.
Za prvé, automotive průmysl momentálně nezažívá, kulantně řečeno, takový růst jako před pandemií. Evropu trápí inflace, nové auto je pro většinu spotřebitelů zbytný statek, navíc hrozí omezování výroby z důvodu nedostatku energií. Více než samotné automobilky tím trpí jejich dodavatelé a subdodavatelé, kteří jsou závislí nejen na výrobě nových vozidel, ale také na sobě navzájem (což se často podceňuje). Kromě toho pod tlakem enviromentálních politik a „elektromobility“ vzniká nutnost restrukturalizace, někdy velmi zásadní, výroby. Pro mnoho dodavatelů to v praxi znamená také nutnost překvalifikovat nebo vyměnit část personálu. Nutnost, o které se ví, jen příliš nemluví.
Řada objednávek, které vedly k růstu průmyslové výroby v letech před pandemií, byly krátkodobého charakteru, přesněji řečeno byly jednorázové a nezakládaly na delší spolupráci v budoucnu. Firmy to věděly, ale investovaly do svého růstu s perspektivou, že další práci vyobchodují. Dva roky koronaviru obchod do značné míry zamrazilo, bohužel, po těchto dvou letech nepřichází tolik žádané oživení, ale něco horšího.
Trhy základních komodit, zejména kovů a dalších vstupů pro průmyslovou výrobu, zaznamenávají pád. Z pohledu laické veřejnosti to nevypadá jako problém, ale to jsou přesně materiály, které potřebuje průmysl pro svou práci, které představují vstup výroby a zájem o ně je velmi dobrým indikátorem zájmu o práci naší armády „operátorů“. Jak lze snadno posoudit třeba jen z ceny mědi, nákupní manažeři jsou velmi pesimističtí, nenakupují a cena tím pádem klesá.
Co to znamená? Klesající cena předpovídá pokles produkce a tím pádem také pokles zaměstnanosti. Platí jednoduchá zásada. Když dojde na personální redukce, firmy se nejprve zbavují nejméně kvalifikovaných zaměstnanců, jejichž práce je nejsnáze nahraditelná. Naopak nejkvalifikovanější a tzv. specifické profese si ponechávají co nejdéle.
Sečteno a podtrženo, nezaměstnanost je sice stále velice nízká, ale varovné znaky, jako třeba pokles volných pracovních míst se již objevují a výhled do budoucnosti není příliš růžový. Jako první přitom budou postiženi přesně ti, kteří se ještě před nedávnem doslova vyvažovali zlatem. A kterých je mnoho.
Pokud by průmyslové firmy a automotive výroba začaly propouštět, je potřeba se na to připravit dopředu, protože na trhu práce se může během krátké doby objevit velké množství zaměstnanců. Těm se bude muset vyplácet podpora a reálně hrozí, že s ní nevystačí. Část z nich absorbují jiné obory, ale je potřeba počítat s tím, že část z nich bez práce zůstane a to i delší dobu. Tím se stávající problémy, kterým čelíme, mohou nejen rozšířit o další, ale doslova znásobit.
Můj osobní tip je, že kritické období bude na konci letošního podzimu a v zimě.
P.S. Pokud můj text vnímáte jako nereálné strašení pak prosím vězte, že tento článek na serveru Bloomberg vyšel až poté, co jsem ho napsal.
Když ekonomové popisují současnou nepříjemnou situaci, jedním dechem dodávají, že výhodou je to, že „práce je zatím dost“. A skutečně. Poslední roky platí, že „nejsou lidi“ a že „každý, kdo pracovat chce, si práci najde“. To se ale může snadno změnit.
Pokud bychom se podívali do před covidových časů, firmám, zvláště výrobním společnostem v oblasti automotive, ale také průmyslu, chyběli především málo kvalifikovaní zaměstnanci. Moderně řečeno „operátoři výroby a logistiky“, spíše bychom však řekli dělníci. Poptávka po nich byla dána nadbytkem zakázek pro dodavatelské společnosti a tím, že přes všechen „průmysl 4.0“, robotizaci, automatizaci, autonomii a další módní slova tato výroba v praxi stále znamená velké množství manuálních úkonů, a tedy lidské práce.
Hlad po operátorech způsobil jednak nárůst ceny jejich práce a jednak situaci, kdy si i relativně nekvalifikovaní lidé měli z čeho vybírat. Tento stav do jisté míry přetrvává a mimo jiné stojí za rekordně nízkou nezaměstnaností, nebude ale trvat věčně. Důvodů je povícero.
Za prvé, automotive průmysl momentálně nezažívá, kulantně řečeno, takový růst jako před pandemií. Evropu trápí inflace, nové auto je pro většinu spotřebitelů zbytný statek, navíc hrozí omezování výroby z důvodu nedostatku energií. Více než samotné automobilky tím trpí jejich dodavatelé a subdodavatelé, kteří jsou závislí nejen na výrobě nových vozidel, ale také na sobě navzájem (což se často podceňuje). Kromě toho pod tlakem enviromentálních politik a „elektromobility“ vzniká nutnost restrukturalizace, někdy velmi zásadní, výroby. Pro mnoho dodavatelů to v praxi znamená také nutnost překvalifikovat nebo vyměnit část personálu. Nutnost, o které se ví, jen příliš nemluví.
Řada objednávek, které vedly k růstu průmyslové výroby v letech před pandemií, byly krátkodobého charakteru, přesněji řečeno byly jednorázové a nezakládaly na delší spolupráci v budoucnu. Firmy to věděly, ale investovaly do svého růstu s perspektivou, že další práci vyobchodují. Dva roky koronaviru obchod do značné míry zamrazilo, bohužel, po těchto dvou letech nepřichází tolik žádané oživení, ale něco horšího.
Trhy základních komodit, zejména kovů a dalších vstupů pro průmyslovou výrobu, zaznamenávají pád. Z pohledu laické veřejnosti to nevypadá jako problém, ale to jsou přesně materiály, které potřebuje průmysl pro svou práci, které představují vstup výroby a zájem o ně je velmi dobrým indikátorem zájmu o práci naší armády „operátorů“. Jak lze snadno posoudit třeba jen z ceny mědi, nákupní manažeři jsou velmi pesimističtí, nenakupují a cena tím pádem klesá.
Cena mědi
Co to znamená? Klesající cena předpovídá pokles produkce a tím pádem také pokles zaměstnanosti. Platí jednoduchá zásada. Když dojde na personální redukce, firmy se nejprve zbavují nejméně kvalifikovaných zaměstnanců, jejichž práce je nejsnáze nahraditelná. Naopak nejkvalifikovanější a tzv. specifické profese si ponechávají co nejdéle.
Sečteno a podtrženo, nezaměstnanost je sice stále velice nízká, ale varovné znaky, jako třeba pokles volných pracovních míst se již objevují a výhled do budoucnosti není příliš růžový. Jako první přitom budou postiženi přesně ti, kteří se ještě před nedávnem doslova vyvažovali zlatem. A kterých je mnoho.
Pokud by průmyslové firmy a automotive výroba začaly propouštět, je potřeba se na to připravit dopředu, protože na trhu práce se může během krátké doby objevit velké množství zaměstnanců. Těm se bude muset vyplácet podpora a reálně hrozí, že s ní nevystačí. Část z nich absorbují jiné obory, ale je potřeba počítat s tím, že část z nich bez práce zůstane a to i delší dobu. Tím se stávající problémy, kterým čelíme, mohou nejen rozšířit o další, ale doslova znásobit.
Můj osobní tip je, že kritické období bude na konci letošního podzimu a v zimě.
P.S. Pokud můj text vnímáte jako nereálné strašení pak prosím vězte, že tento článek na serveru Bloomberg vyšel až poté, co jsem ho napsal.