Vláda schválila zvýšení platů ve veřejném sektoru a ve státní službě o 10 %. Zvýšení, na které zaměstnanci čekali je ale nyní špatné rozhodnutí.

Pro většinu médií i zaměstnanců, kterých se to týká, je vládní rozhodnutí navýšit platy o 10% pozitivní a velmi vítanou zprávou. Důvodů je víc. Jednak byly zamraženy, jednak řada kritiků opakovaně upozorňuje na to, že stát svou platovou politikou není schopen zaujmout, a hlavně udržet kvalifikované odborníky. Žijeme uprostřed rekordní inflace, která nejenom snižuje koupěschopnost, ale doslova ohrožuje existenci části populace, kam někteří zaměstnanci veřejného sektoru patří, a kromě omílané otázky cen energií je zde ještě nepříliš pozitivní ekonomický výhled do budoucna.

Může se tedy zdát, že navýšení platů přibližně tří set tisíc zaměstnanců je správné a logické rozhodnutí, jenže není.
Tento krok bude mít s velmi vysokou pravděpodobností dva nezamýšlené účinky. Prvním z nich bude posílení již tak vysoké inflace, protože navýšení mezd posílí spotřebu. Ceny mnoha základních výrobků tak díky tomuto kroku mohou paradoxně ještě více vyrůst, a to nejen státním zaměstnancům, ale všem. Druhým nezamýšleným důsledkem je, že přijaté rozhodnutí bude působit jako velmi silný stimulační vektor pro zaměstnance soukromých společností, a to především na nejnižších, tj. dělnických a operátorských pozicích, kteří se budou domáhat téhož s argumentem, že „státní zaměstnanci přidáno dostali“. Bohužel, řada firem již nyní není v pozici, kdy by mohly tyto požadavky naplnit, a tak budou muset hledat alternativní řešení a zde se, zejména s ohledem na období na konci roku, již zcela otevřeně hovoří o možnosti propouštění. Pokud však zaměstnavatelé podlehnou a platy svých zaměstnanců v masivnější míře zvýší, ještě více posílí inflační tlak a ještě více zdraží každodenní produkty všem, tedy i zaměstnancům státu.

Plošné navýšení platů ve veřejném sektoru je podle mého názoru nesprávné rozhodnutí. Co měla vláda udělat? Měla přistoupit k selektivnímu navýšení platů na těch pozicích, které jsou v současnosti ohodnoceny nejhůře (míněno v absolutních číslech), a to o klidně mnohem více než o 10 %. Tím by sice posílila faktor rovnosti ve veřejné sféře (jiný z jejich letitých problémů), ale nepůsobila proinflačně, a navíc dávala pozitivní příklad firmám, aby udělaly totéž – tj. přidaly zaměstnancům s platy na hranici minimálních, respektive garantovaných mezd.
Takto vysílá příklad velmi špatný.
Hezký den.

P.S. Pokud mi chcete sdělit váš názor, prosím, napište komentář na stránku na Facebooku.