Mohla by nastat revoluce?
Protestující na včerejší i minulé demonstraci proti vládě volali po jejím odstoupení a po „revoluci“. Byl to jen pokřik, nebo měli reálnou šanci na úspěch?
Revoluce, tedy změny společenského zřízení vznikají, když nastane souhra několika parametrů. Prvním je pokles základní sociální adherence, ochoty lidí respektovat pravidla, pod minimální úroveň, při které pro ně pravidla společnosti prostě přestávají platit. Aby se stalo toto, musí nastat skutečně extrémní kombinace faktorů, anebo výrazný vnější tlak. Lidé musí přestávat věřit ve „svůj“ systém a elitu; politiky, vládce, musí vidět jako mimořádně neschopné a neřešící jejich problémy. To samo o sobě ale nestačí.
Druhým faktorem je vysoká míra tenze; vůle po změně. Musí existovat přesvědčení, že stávající problém je potřeba řešit ne dílčím zásahem nebo úpravou pravidel, ale jejich změnou jako rámce. K tomu nestačí mít plné náměstí, takové přesvědčení musí existovat ve společnosti jako celku. Právní systém obsahuje přesně daná pravidla pro výměnu elity, která v našem případě počítají s volbami v řádných termínech a s nástroji pro vyvolání mimořádných a faktická nedostupnost těchto nástrojů za dnešní situace vylučuje, aby k něčemu takovému došlo „jednoduše“. Pokud však lidé přestanou respektovat pravidla, a současně pociťují souhlasnou potřebu změny, dojít k tomu může. Ani to ale nestačí.
Třetím předpokladem je kredibilní lídr. Centrální autorita v podobě buď konkrétní postavy nebo organizace, která obojí zaštítí a změnou pravidel obhájí nastolení nových a spravedlivějších. Tato osoba musí spojovat velkou část veřejnosti a nesmí být vnímána jako působitel vnějších sil (třeba Lenin původně byl). Na této osobě musí existovat shoda.
Může tedy nastat revoluce?
Za současných okolností ne. Žijeme v sociálně velmi problematické době, ale vláda – ať už si o ni myslíme cokoli – reaguje na potřeby občanů a skutečně bolestivý problém; ceny energií; řeší. Sociální tenze existuje, ale pokud máme vysokou zaměstnanost, nepromítá se do chování veřejnosti. Lídři demonstrací nejsou kredibilní pro větší část společnosti a nesjednocují ji.
Vláda musí naslouchat svým občanům, ale podmínky pro sociální změnu nejsou naplněny.
Revoluce, tedy změny společenského zřízení vznikají, když nastane souhra několika parametrů. Prvním je pokles základní sociální adherence, ochoty lidí respektovat pravidla, pod minimální úroveň, při které pro ně pravidla společnosti prostě přestávají platit. Aby se stalo toto, musí nastat skutečně extrémní kombinace faktorů, anebo výrazný vnější tlak. Lidé musí přestávat věřit ve „svůj“ systém a elitu; politiky, vládce, musí vidět jako mimořádně neschopné a neřešící jejich problémy. To samo o sobě ale nestačí.
Druhým faktorem je vysoká míra tenze; vůle po změně. Musí existovat přesvědčení, že stávající problém je potřeba řešit ne dílčím zásahem nebo úpravou pravidel, ale jejich změnou jako rámce. K tomu nestačí mít plné náměstí, takové přesvědčení musí existovat ve společnosti jako celku. Právní systém obsahuje přesně daná pravidla pro výměnu elity, která v našem případě počítají s volbami v řádných termínech a s nástroji pro vyvolání mimořádných a faktická nedostupnost těchto nástrojů za dnešní situace vylučuje, aby k něčemu takovému došlo „jednoduše“. Pokud však lidé přestanou respektovat pravidla, a současně pociťují souhlasnou potřebu změny, dojít k tomu může. Ani to ale nestačí.
Třetím předpokladem je kredibilní lídr. Centrální autorita v podobě buď konkrétní postavy nebo organizace, která obojí zaštítí a změnou pravidel obhájí nastolení nových a spravedlivějších. Tato osoba musí spojovat velkou část veřejnosti a nesmí být vnímána jako působitel vnějších sil (třeba Lenin původně byl). Na této osobě musí existovat shoda.
Může tedy nastat revoluce?
Za současných okolností ne. Žijeme v sociálně velmi problematické době, ale vláda – ať už si o ni myslíme cokoli – reaguje na potřeby občanů a skutečně bolestivý problém; ceny energií; řeší. Sociální tenze existuje, ale pokud máme vysokou zaměstnanost, nepromítá se do chování veřejnosti. Lídři demonstrací nejsou kredibilní pro větší část společnosti a nesjednocují ji.
Vláda musí naslouchat svým občanům, ale podmínky pro sociální změnu nejsou naplněny.