Blíží se průmysl ke krizi?
Může se energetická krize, které čelí úplně všichni zvrhnout v krizi hospodářskou? Bohužel, je to velmi pravděpodobné a je proti tomu nutné zasáhnout.
Česká ekonomika v uplynulém období ekonomicky stále roste. Stále se mluví o tom, že hlavním problémem firem je nedostatek personálu. To vše může působit dojmem, že průmysl současné politické krize ustojí a že po překonání války na Ukrajině a inflační krize bude všechno zase v pořádku.
Osobně nejsem takto optimistický.
Energeticky náročné firmy jsou již nyní v existenčních problémech. Tento fakt slyšíme každodenně ve zprávách, otázka, na kterou však novináři neodpovídají je, co všechno jsou to „energeticky náročné“. Ano, sklárny, ano, slévárny, kovárny, papírny, chemický průmysl. Prostě společnosti, které pracují s velkým množstvím tepla a energie vůbec. Na druhou stranu problémy již začínají pociťovat i společnosti, do kterých bychom to na první pohled neřekli; manufakturní výroba, subdodavatelé komponent, dodavatelé souvisejících služeb. Jak to mohu vědět? Jednoduše, firmám napříč odvětvími pomáháme zvládat problémy s lidmi a tyto problémy se mění; zatímco ještě loni na podzim z „covidových“ začaly být opět otázky hledání a udržení zaměstnanců, dnes se věci, které řešíme stáčejí spíše k otázkám jejich propouštění.
Co za to může?
Jistě, bezprostřední příčinou problémů jsou energie a ty jsou důsledkem jednak zvýšené spotřeby v „po covidovém“ období a jednak Ruské agrese na Ukrajině. Stranou ale nemůžeme dávat ani ostatní důvody; ekologickou politiku Evropské Unie, a přirozený ekonomický cyklus, který se těsně před Covidem nacházel ve stavu růstu, a to již poměrně dlouho, proto se očekával přechod do útlumu. Důvodů je tedy více a můžeme kvalifikovaně předpokládat, že omezení nebo odstranění jednoho nepovede k vyřešení problému jako celku. Tedy, že nás pravděpodobně čeká krize. Krize znamená nevyhnutelně nárůst nezaměstnanosti.
Co s tím dělat?
Vláda by se měla soustředit na podporu firem, a to především z pohledu udržení zaměstnanosti. V krátkodobém horizontu je potřeba pomoci zejména oněm „energeticky náročným“ oborům s cenami zdrojů protože jinak brzy přestanou být konkurenceschopnými. Současně je ale potřeba připravit se na reálnou hrozbu růstu nezaměstnanosti, která sice nemusí, ale může nastat, a to především na konci tohoto a začátku příštího kalendářního roku. O nezaměstnané bude potřeba se postarat, a kromě toho jejich nárůst také znamená snížení příjmů státního rozpočtu jak na straně přímých daní (z příjmu), tak nepřímých (DPH), protože nezaměstnaní méně spotřebovávají.
Nechci strašit věcmi, které nakonec nemusí nastat a já upřímně doufám, že nenastanou. Je ale potřeba být připraveni, protože Firemnímu sociologovi množství otázek „jak zvládnout propouštění“ roste, a zcela jistě nejen nám.
Česká ekonomika v uplynulém období ekonomicky stále roste. Stále se mluví o tom, že hlavním problémem firem je nedostatek personálu. To vše může působit dojmem, že průmysl současné politické krize ustojí a že po překonání války na Ukrajině a inflační krize bude všechno zase v pořádku.
Osobně nejsem takto optimistický.
Energeticky náročné firmy jsou již nyní v existenčních problémech. Tento fakt slyšíme každodenně ve zprávách, otázka, na kterou však novináři neodpovídají je, co všechno jsou to „energeticky náročné“. Ano, sklárny, ano, slévárny, kovárny, papírny, chemický průmysl. Prostě společnosti, které pracují s velkým množstvím tepla a energie vůbec. Na druhou stranu problémy již začínají pociťovat i společnosti, do kterých bychom to na první pohled neřekli; manufakturní výroba, subdodavatelé komponent, dodavatelé souvisejících služeb. Jak to mohu vědět? Jednoduše, firmám napříč odvětvími pomáháme zvládat problémy s lidmi a tyto problémy se mění; zatímco ještě loni na podzim z „covidových“ začaly být opět otázky hledání a udržení zaměstnanců, dnes se věci, které řešíme stáčejí spíše k otázkám jejich propouštění.
Co za to může?
Jistě, bezprostřední příčinou problémů jsou energie a ty jsou důsledkem jednak zvýšené spotřeby v „po covidovém“ období a jednak Ruské agrese na Ukrajině. Stranou ale nemůžeme dávat ani ostatní důvody; ekologickou politiku Evropské Unie, a přirozený ekonomický cyklus, který se těsně před Covidem nacházel ve stavu růstu, a to již poměrně dlouho, proto se očekával přechod do útlumu. Důvodů je tedy více a můžeme kvalifikovaně předpokládat, že omezení nebo odstranění jednoho nepovede k vyřešení problému jako celku. Tedy, že nás pravděpodobně čeká krize. Krize znamená nevyhnutelně nárůst nezaměstnanosti.
Co s tím dělat?
Vláda by se měla soustředit na podporu firem, a to především z pohledu udržení zaměstnanosti. V krátkodobém horizontu je potřeba pomoci zejména oněm „energeticky náročným“ oborům s cenami zdrojů protože jinak brzy přestanou být konkurenceschopnými. Současně je ale potřeba připravit se na reálnou hrozbu růstu nezaměstnanosti, která sice nemusí, ale může nastat, a to především na konci tohoto a začátku příštího kalendářního roku. O nezaměstnané bude potřeba se postarat, a kromě toho jejich nárůst také znamená snížení příjmů státního rozpočtu jak na straně přímých daní (z příjmu), tak nepřímých (DPH), protože nezaměstnaní méně spotřebovávají.
Nechci strašit věcmi, které nakonec nemusí nastat a já upřímně doufám, že nenastanou. Je ale potřeba být připraveni, protože Firemnímu sociologovi množství otázek „jak zvládnout propouštění“ roste, a zcela jistě nejen nám.