Letošní prezidentské volby se vyznačují v české politice novým a mimořádně zajímavým pokusem o ovlivnění přesunem hlasů od jednoho kandidáta ke druhému. Jak to funguje? A bude to mít úspěch? Nabízím sociologické vysvětlení.

Jaroslav Bašta je jako prezidentský kandidát prakticky zcela bez šancí. Jeho volební potenciál v prvním kole je okolo hranice 5 %, ve druhém prakticky proti každému z ostatních kandidátů zanedbatelný. Přesto se zdá, že je v poslední době hvězdou sociálních sítí i některých médií. Jak je to možné? Je to proto, že někdo se jej pokouší využít jako zbraň proti jinému z kandidátů, proti Andreji Babišovi. Ten patří mezi favority. Proč to někdo dělá? Co tím sleduje? Jaké jsou jeho šance na úspěch?

Historický kontext
Prakticky každé volby, které v České republice probíhaly byly poznamenány snahou o ovlivnění voličů ne ve prospěch určitého kandidáta, ale proti kandidátovi. Tyto snahy nepocházejí jen, jak bychom čekali, ze strany podporovatelů jiných kandidátů, ale někdy i lidí, kteří konkrétní tváři nebo straně nefandí, zato však konkrétní stranu a častěji tvář nenávidí. Podobným snahám „všichni proti ***“ v minulosti čelila řada politiků; namátkou Jiří Paroubek, Václav Klaus, Miroslav Kalousek, Stanislav Gross, Petr Nečas. S trochou nadsázky se dá říct, že v české politice budeme těžko hledat lídra, ze kterého by se nestal arciďábel. Podobným arciďáblem dnes pro některé je bývalý premiér a prezidentský kandidát Andrej Babiš.

Metodika snah o negativní ovlivnění se doposud ubírala dvěma směry. Prvním bylo pošpinit politika co největším množstvím reálných či smyšlených diskreditujících zpráv, druhou pak různá „vyjádření osobností“; kulturního, společenského, zábavního či sportovního života. Nefungovalo to. Prakticky nikdy. A nejen to, třeba v posledních prezidentských volbách téměř hysterizující snaha být „proti Zemanovi“ přivedla nakonec k urnám i mnoho těch, kteří by ho jinak nevolili.

V letošních prezidentských volbách ale vidíme něco kvalitativně zcela nového. Pokus o „vraždu Babiše Baštou“.

Jak to funguje?
Jaroslav Bašta jako prezidentský kandidát (s podporou SPD) je zcela bez šancí. Jeho podpora je reálně okolo 5 % voličů v I. kole volby a minimální ve druhém. Z pohledu managementu prosazování patří mezi tzv. nereálné alternativy. Přesto se v posledních dnech těší nebývalé slovní i mediální podpoře a prostoru na sociálních sítích. Jak je to možné?

Účelem je ovlivnit část voličů jeho konkurenta, Andreje Babiše, kterého s Baštou spojují některé programové a hodnotové vlastnosti a deklarace k tomu, aby místo bývalého premiéra volili Baštu. Autoři cílí na voliče s malým povědomím o reálné politice i váze moci a dále na voliče s malou mentální kapacitou (kterým posměšně říkají „dezoláti“). K tomu využívají některé z Baštových naprosto nereálných slibů, třeba že jako prezident by odvolal vládu (to samozřejmě z vlastní vůle nemůže, a to ani kdyby se snažil jakkoli). Předpokládá se, že pokud tito neinformovaní a „hloupí“ voliči dají hlas Baštovi, uberou tím Babišovi, což v případě jinak blízké podpory kandidátů bude znamenat, že se Babiš – doposud favorit – nedostane do druhého kola voleb. Samozřejmě žádná taková aktivita nemůže ovlivnit jádro přesvědčených voličů, takže reálně nehrozí ani možnost, že by do druhého kola postoupil Bašta, a o to vlastně celou dobu jde. Rozložení podpory Babiše mezi Babiše a Baštu oslabí prvního jmenovaného, ale nikdy nepřidá druhému tak, aby se stal vážným kandidátem.

Může to uspět?
Osobně se domnívám, že nemůže. Přesvědčovací schopnost médií ani sociálních sítí není vysoká; takže i když část opravdu nekvalifikovaných voličů na základě „kampaně“ Baštovi hlas odevzdá, nebude to přesun dost velký na to, aby Babiše ohrozila. Kromě toho imitovaná podpora Bašty neodebírá hlasy pouze Babišovi, ale také dalším kandidátům, např. prof. Zimovi, Josefu Středulovi, a z „velkých“ i generálu Pavlovi, kterého část voličů nevolí pro jeho názory, ale image silné autority – a přesně tak je Bašta prezentován (zda jí je doopravdy nechme stranou).

Druhým důvodem je tradiční nepochopení reálných politických nálad a stavu populace částí intelektuální elity. Voliči všech prezidentských kandidátů se rozhodují na základě široké škály různých parametrů od jejich politických názorů, osobní historie, až po prostý faktor sympatií a antipatií. Vztah jednotlivých substitutů, tj. koho by volili jako druhého a dalšího kandidáta, je přitom neintuitivní a špatně podchytitelný sociologickými výzkumy, jak pravidelně ukazuje třeba velmi nízká účinnost doporučení, kdy neúspěšní kandidáti žádají své voliče o podporu konkurentů. Konečně, představa o hloupých „dezolátech“ kteří to „raději, než Babišovi hodí Baštovi, protože odvolá vládu“ je hrubě zjednodušující a neodpovídá realitě.

Na druhé straně je potřeba říct, že existují faktory, které úspěchu strategie Tahu Baštou nahrávají. Prvním z nich je masivní podpora od SPD a jejího mediálně silně viditelného předsedy Tomia Okamury. Je otázkou, zda SPD podporuje Baštu autenticky, nebo proto, aby odebrala hlasy jiným kandidátům a získala pozornost jako protestní strana, její reálný i mediální vliv je konstantě nemalý, a pro manipulativní operaci tak vytváří poměrně velkou bázi. Druhým faktorem, který může být podstatným, je doposud velký podíl nerozhodnutých voličů. Pokud by došlo k jejich rovnoměrnému rozdělení mezi kandidáty, mohla by skutečně nastat situace, kdy budou rozdíly mezi kandidáty minimální a každý přesvědčený volič který dá hlas Baštovi tak sníží šance bývalého premiéra.


Je to správně?
Z hlediska sociálního řízení je Tah Baštou zajímavý, v podmínkách české politiky novátorský a rozhodně chytrý pokus. Oproti dosavadnímu zaštitování a ostrakizací „morálními autoritami“, které podstatná část populace za autority nepovažuje, je to krok vpřed. Já se ale domnívám, že jde o věc hrubě neetickou, a to z následujících důvodů:

1. Principem předvolební kampaně je podpora „mého“ kandidáta, případně poukazování na vady jeho konkurentů. Nikoli záměrná a vědomá manipulace a zmatení voličů, případně využití jejich neznalosti.

2. Ať si o Jaroslavu Baštovi myslíme cokoli, je to legitimní a autentický kandidát se svými skutečnými podporovateli. Nezaslouží si být zneužit jako loutka, která je podporovaná ne proto, aby vyhrála, ale právě proto, že vyhrát nemůže.

3. Ať si o Andreji Babišovi myslíme cokoli, i on je autentický a legitimní kandidát. Chce-li někdo bojovat proti němu, ať poukazuje na jeho nedostatky a vady.

Jak se zbavit Babiše?
Největší neznámou a také největším černým koněm i labutí prezidentských voleb nejsou hlasy pro Jaroslava Baštu, ale vůle nerozhodnutých voličů a dále disciplína voličů ve 2. kole. Ti, kteří v současnosti ještě neví, koho budou volit – a je jich až čtvrtina – fakticky drží v ruce odpověď na otázku, kdo se dostane do druhého kola. O skutečném vítězi, a budoucím prezidentovi, pak rozhodnou voliči, kteří přijdou hlasovat ve druhém kole. V něm totiž většina nebude hlasovat pro svou první, ale druhou volbu, tedy substitut kandidáta. Což je přesně místo, kam volební modely doopravdy nevidí, i když se snaží tvářit, že ano. Velmi bych tedy doporučoval těm, kteří se nyní snaží o manipulaci Baštou, aby si vybrali některého z kandidátů s reálnou šancí na zvolení, a začali místo toho poukazovat na jeho přednosti.

Osobně doporučuji a volím generála Pavla.