Pád idolu
Volby skončily, vyhrál adekvátnější kandidát; ten chce zakopávat příkopy a hledat cesty. Mnoho lidí však může být brzy velmi nespokojeno. Ze zvoleného prezidenta udělali idol.
Zatímco v prvním kole prezidentských voleb byla k dispozici řada kandidátů velmi různorodých vlastností, druhé kolo se stalo soubojem dvou zcela protichůdných osobností i koncepcí správy prezidentského úřadu. Koncept „spojující“ stál proti konceptu prezidenta jako politické opozice vůči vládě a jedna vyhraněná osobnost proti jiné, neméně výrazné. Vyhrála podle mého názoru lepší možnost, spojující koncepce a konsensuální osobnost. Bohužel, rozhodně nebudou spokojeni všichni.
Vyhraněná kampaň druhého kola vytvořila nevyhnutelně koncept a narativum souboje „dobra“ proti „zlu“. Část veřejnosti, politiků, ale i médií, která tomuto konceptu podlehla, začala ztotožňovat „svého“ kandidáta se svými představami o světě a vymezovat se proti druhé straně, která se stala „arciďáblem“. Jednalo se o proces vzniku idolu; ztotožnění jedné osoby pouze s pozitivními kvalitami a její opozice s negativními, přičemž ony kvality nejsou tím, čím je daná osoba ve skutečnosti, ale tím, co za pozitivní, respektive negativní považujeme my sami. Důsledkem je, že ač z mnoha podporovatelů kandidátů na prezidenta považuje za správné každý něco jiného, na idolu se shodnou.
Převedení kandidáta na idol je vysvětlením, proč jednoho člověka mohou podporovat i jinak velmi výrazně odlišní voliči. Tímto zkreslením trpěly obě strany, ale zatímco příznivci poraženého Andreje Babiše se nyní vyrovnávají s tím, že jednoduše zvolen nebyl, ti, kteří zvolili Petra Pavla, budou očekávat, že jejich představy beze zbytku naplní.
Je velmi pravděpodobné, že v základních parametrech své funkce bude nově zvolený prezident odpovídat tomu, co sám deklaroval; tedy bude důstojný, slušný a sjednocující. Čím do větších detailů ale půjdeme, tím větší rozdíly se budou objevovat. Hezkým příkladem by mohla být odpověď Petra Pavla na otázku „z veřejnosti“ v TV Nova, kdy na projektivně položenou otázku „co hodláte konkrétně dělat pro rovnost žen a mužů ve funkcích“ odpověděl, že ženy podporuje, ale „kvóty“, o které usiluje část feministek, odmítá. Byla to racionální a uvážlivá odpověď, ale jsem přesvědčen, že nejen, že ne taková, jakou chtěla tazatelka slyšet, ale ani taková, jakou by chtěla slyšet část podporovatelů, která v Pavlovi spatřovala pozitivní idol proti negativnímu Babišovi. Jakmile tedy dojde na konkrétní rozhodování, budou tito lidé zklamaní. A nebudou ani náhodou sami, protože podobných témat budou přinejmenším desítky.
Druhé kolo prezidentské kampaně vytvořilo postavu generála Pavla jako idolu. Praktický výkon funkce prezidenta Pavla ale velmi pravděpodobně povede k jeho opuštění, nejprve podporovateli s velmi vyhraněnými potřebami, které zklame jako první, a pak širší částí veřejnosti. Z idolu se stane politik, jako tomu bylo v mnoha předchozích a bude v mnoha příštích případech. Idol padne poté, co se zjistí, že není tak „zelený“, tak „liberální“ tak „lidskoprávní“ a dost možná ani tak „bezúhonný“, jak se před volbami, především před jejich druhým kolem zdálo.
Není na tom vůbec nic špatného. Osud idolu je předurčen jeho vznikem a je v tom jistá naděje. A sice, že po svém konci se idol – v roli tradiční autority (dle německého sociologa Maxe Webera) opět vrátí. Stejně, jako se to podařilo Václavu Havlovi, či T.G. Masarykovi.
Zatímco v prvním kole prezidentských voleb byla k dispozici řada kandidátů velmi různorodých vlastností, druhé kolo se stalo soubojem dvou zcela protichůdných osobností i koncepcí správy prezidentského úřadu. Koncept „spojující“ stál proti konceptu prezidenta jako politické opozice vůči vládě a jedna vyhraněná osobnost proti jiné, neméně výrazné. Vyhrála podle mého názoru lepší možnost, spojující koncepce a konsensuální osobnost. Bohužel, rozhodně nebudou spokojeni všichni.
Nechci, aby následující vyznělo negativně, ale jsem jist, že je potřeba to popsat.
Vyhraněná kampaň druhého kola vytvořila nevyhnutelně koncept a narativum souboje „dobra“ proti „zlu“. Část veřejnosti, politiků, ale i médií, která tomuto konceptu podlehla, začala ztotožňovat „svého“ kandidáta se svými představami o světě a vymezovat se proti druhé straně, která se stala „arciďáblem“. Jednalo se o proces vzniku idolu; ztotožnění jedné osoby pouze s pozitivními kvalitami a její opozice s negativními, přičemž ony kvality nejsou tím, čím je daná osoba ve skutečnosti, ale tím, co za pozitivní, respektive negativní považujeme my sami. Důsledkem je, že ač z mnoha podporovatelů kandidátů na prezidenta považuje za správné každý něco jiného, na idolu se shodnou.
Převedení kandidáta na idol je vysvětlením, proč jednoho člověka mohou podporovat i jinak velmi výrazně odlišní voliči. Tímto zkreslením trpěly obě strany, ale zatímco příznivci poraženého Andreje Babiše se nyní vyrovnávají s tím, že jednoduše zvolen nebyl, ti, kteří zvolili Petra Pavla, budou očekávat, že jejich představy beze zbytku naplní.
To se nikdy nestane.
Je velmi pravděpodobné, že v základních parametrech své funkce bude nově zvolený prezident odpovídat tomu, co sám deklaroval; tedy bude důstojný, slušný a sjednocující. Čím do větších detailů ale půjdeme, tím větší rozdíly se budou objevovat. Hezkým příkladem by mohla být odpověď Petra Pavla na otázku „z veřejnosti“ v TV Nova, kdy na projektivně položenou otázku „co hodláte konkrétně dělat pro rovnost žen a mužů ve funkcích“ odpověděl, že ženy podporuje, ale „kvóty“, o které usiluje část feministek, odmítá. Byla to racionální a uvážlivá odpověď, ale jsem přesvědčen, že nejen, že ne taková, jakou chtěla tazatelka slyšet, ale ani taková, jakou by chtěla slyšet část podporovatelů, která v Pavlovi spatřovala pozitivní idol proti negativnímu Babišovi. Jakmile tedy dojde na konkrétní rozhodování, budou tito lidé zklamaní. A nebudou ani náhodou sami, protože podobných témat budou přinejmenším desítky.
Druhé kolo prezidentské kampaně vytvořilo postavu generála Pavla jako idolu. Praktický výkon funkce prezidenta Pavla ale velmi pravděpodobně povede k jeho opuštění, nejprve podporovateli s velmi vyhraněnými potřebami, které zklame jako první, a pak širší částí veřejnosti. Z idolu se stane politik, jako tomu bylo v mnoha předchozích a bude v mnoha příštích případech. Idol padne poté, co se zjistí, že není tak „zelený“, tak „liberální“ tak „lidskoprávní“ a dost možná ani tak „bezúhonný“, jak se před volbami, především před jejich druhým kolem zdálo.
Není na tom vůbec nic špatného. Osud idolu je předurčen jeho vznikem a je v tom jistá naděje. A sice, že po svém konci se idol – v roli tradiční autority (dle německého sociologa Maxe Webera) opět vrátí. Stejně, jako se to podařilo Václavu Havlovi, či T.G. Masarykovi.