Na prahu nové vlny
Vláda Petra Fialy stojí před unikátní příležitostí zopakovat – nebo také nezopakovat – chyby svých předchůdců, kabinetu Andreje Babiše. Jediným rozdílem je, že se místo zvládání pandemie snaží šetřit.
Když se počátkem roku 2020 ukázalo, že události z Čínského Wuchanu tak či onak dosáhnou i do našich luhů a hájů a bude jim nutné čelit, stála tehdejší vláda před nutností začít operativně zasahovat do života svých občanů. Stejně jako vlády všech ostatních států začala plánovat a provádět to, co budu nazývat „opatření“ a co je eufemistické označení pro kanonádu zákazů, příkazů, omezení a do té doby zhola nepředstavitelně brutálních kroků použití moci. Již tehdy několik málo odborníků upozorňovalo na to, že opatření nestačí vymyslet a vyhlásit, ale mají-li fungovat, je nezbytné je aktivně komunikovat veřejnosti a prosazovat u ní.
Neposlechli.
Když se na onu dobu podíváme už s jistým odstupem, můžeme říct, že poučení z Covidové pandemie v oboru vládnutí jsou v České republice zhruba následující.
1) Má-li restriktivní opatření (zákazy, omezení) nějakou očekávanou účinnost, je jeho účinnost reálné v nejlepším případě 80 a v reálném asi 50 % tohoto očekávání. Důvodem je, že společnost není armáda.
2) Čím tvrdší je dopad opatření na veřejnost, tím po kratší dobu je možné takové opatření u veřejnosti prosazovat a udržovat. Má-li být účinné alespoň trochu, musí trvat krátce, během doby trvání se nesmí měnit a nesmí se krátce za sebou opakovat.
3) Existují relativně malé a ekonomicky málo významné skupiny, které ale dovedou být tak hlasité a získat takový mediální prostor, že jejich hlas rozvrátí dopad opatření na všechny ostatní. Příkladem mohou být vlekaři, kadeřnice a další.
4) Každé nepříjemné opatření, které je vyhlášeno musí být také ukončeno, a to v předem stanoveném datu. Není-li tomu tak, po čase se „rozvolní samo“ a následně je nemožné ho opět zavést.
5) Je existenčně nezbytné, aby v okamžiku, kdy je nepříjemné rozhodnutí vyhlášeno byl vyhlášen také jasné, srozumitelný a čitelný cíl ke kterému směřuje a který bude celou veřejnost motivovat k jeho respektu.
Těch bodů by mohlo být mnohem více, ale zůstaňme u předchozích pěti, protože představují poučení. A ne pouze pro časy pandemie, ale libovolné jiné krize a konečně, situace, kdy vláda bude chtít provádět „opatření“.
Máme rok 2023 a nová vláda opatření provádí. Konsolidační balíček, omezování výdajů státu, dotací, „šetření“ není nic jiného než nová vlna krizového managementu, pro kterou platí všechna poučení, která platila pro Covid. A jakkoli je i tentokrát účel a smysl bohulibý a většina veřejnosti se na něm shodne, stejně jako se shodla na nutnosti potírat zákeřný virus, pokud se vláda nepoučí, bude čelit stejným důsledkům a sice, že se její snaha prakticky rozplyne. Co to znamená v praxi?
1) Počítat s tím, že konečný účinek kroků, které plánuje bude mnohem menší, než jaké jsou plány. Když už nepomůže zkušenost z Covidu a „mohl za to Babiš“, máme tady Windfall tax.
2) Výrazně negativní opatření nastavit jako časově omezená a zajistit, že časové omezení bude dodrženo. Tím zvýší jejich akceptaci veřejností a sníží riziko, že s nimi vlivem jejího tlaku selže.
3) Opatření, která se dotknou velmi výrazně konkrétních skupin budou předmětem diskuse s celospolečenským dosahem. Už nyní je to otázka valorizace plateb za státní pojištěnce z veřejného zdravotního pojištění, či plánované úspory ve vědě a výzkumu, ale budou i další. Vláda o nich musí být připravena konstruktivně jednat a musí umět tyto skupiny uklidnit, neboť jinak ztratí legitimitu an bloc.
4) Jakmile dosáhne kvantitativně měřitelného cíle, ukázat to, oslavit, a „povolit otěže“, neboť i výdaje se jinak rozvolní samy ať se to vládě líbí, nebo ne.
5) Definovat pozitivní a pro společnost akceptovatelný cíl všeho toho snažení. Nikoli abstraktní „snižování schodku rozpočtu“ za cenu poklesu životní úrovně, protože zatímco onen schodek většinu veřejnosti nezajímá, neboť mu nerozumí, vlastní životní úroveň ano a to velmi.
Nechci a nebudu srovnávat vládu Petra Fialy a Andreje Babiše, ale situace, ve které se nachází je opravdu v mnoha ohledech podobná a podobné budou také důsledky. Z tohoto důvodu by se vláda měla poučit a měla by respektovat zkušenosti od jejichž získání nás dělí necelé dva roky.
Hezký den.
Když se počátkem roku 2020 ukázalo, že události z Čínského Wuchanu tak či onak dosáhnou i do našich luhů a hájů a bude jim nutné čelit, stála tehdejší vláda před nutností začít operativně zasahovat do života svých občanů. Stejně jako vlády všech ostatních států začala plánovat a provádět to, co budu nazývat „opatření“ a co je eufemistické označení pro kanonádu zákazů, příkazů, omezení a do té doby zhola nepředstavitelně brutálních kroků použití moci. Již tehdy několik málo odborníků upozorňovalo na to, že opatření nestačí vymyslet a vyhlásit, ale mají-li fungovat, je nezbytné je aktivně komunikovat veřejnosti a prosazovat u ní.
Neposlechli.
Když se na onu dobu podíváme už s jistým odstupem, můžeme říct, že poučení z Covidové pandemie v oboru vládnutí jsou v České republice zhruba následující.
1) Má-li restriktivní opatření (zákazy, omezení) nějakou očekávanou účinnost, je jeho účinnost reálné v nejlepším případě 80 a v reálném asi 50 % tohoto očekávání. Důvodem je, že společnost není armáda.
2) Čím tvrdší je dopad opatření na veřejnost, tím po kratší dobu je možné takové opatření u veřejnosti prosazovat a udržovat. Má-li být účinné alespoň trochu, musí trvat krátce, během doby trvání se nesmí měnit a nesmí se krátce za sebou opakovat.
3) Existují relativně malé a ekonomicky málo významné skupiny, které ale dovedou být tak hlasité a získat takový mediální prostor, že jejich hlas rozvrátí dopad opatření na všechny ostatní. Příkladem mohou být vlekaři, kadeřnice a další.
4) Každé nepříjemné opatření, které je vyhlášeno musí být také ukončeno, a to v předem stanoveném datu. Není-li tomu tak, po čase se „rozvolní samo“ a následně je nemožné ho opět zavést.
5) Je existenčně nezbytné, aby v okamžiku, kdy je nepříjemné rozhodnutí vyhlášeno byl vyhlášen také jasné, srozumitelný a čitelný cíl ke kterému směřuje a který bude celou veřejnost motivovat k jeho respektu.
Těch bodů by mohlo být mnohem více, ale zůstaňme u předchozích pěti, protože představují poučení. A ne pouze pro časy pandemie, ale libovolné jiné krize a konečně, situace, kdy vláda bude chtít provádět „opatření“.
Máme rok 2023 a nová vláda opatření provádí. Konsolidační balíček, omezování výdajů státu, dotací, „šetření“ není nic jiného než nová vlna krizového managementu, pro kterou platí všechna poučení, která platila pro Covid. A jakkoli je i tentokrát účel a smysl bohulibý a většina veřejnosti se na něm shodne, stejně jako se shodla na nutnosti potírat zákeřný virus, pokud se vláda nepoučí, bude čelit stejným důsledkům a sice, že se její snaha prakticky rozplyne. Co to znamená v praxi?
1) Počítat s tím, že konečný účinek kroků, které plánuje bude mnohem menší, než jaké jsou plány. Když už nepomůže zkušenost z Covidu a „mohl za to Babiš“, máme tady Windfall tax.
2) Výrazně negativní opatření nastavit jako časově omezená a zajistit, že časové omezení bude dodrženo. Tím zvýší jejich akceptaci veřejností a sníží riziko, že s nimi vlivem jejího tlaku selže.
3) Opatření, která se dotknou velmi výrazně konkrétních skupin budou předmětem diskuse s celospolečenským dosahem. Už nyní je to otázka valorizace plateb za státní pojištěnce z veřejného zdravotního pojištění, či plánované úspory ve vědě a výzkumu, ale budou i další. Vláda o nich musí být připravena konstruktivně jednat a musí umět tyto skupiny uklidnit, neboť jinak ztratí legitimitu an bloc.
4) Jakmile dosáhne kvantitativně měřitelného cíle, ukázat to, oslavit, a „povolit otěže“, neboť i výdaje se jinak rozvolní samy ať se to vládě líbí, nebo ne.
5) Definovat pozitivní a pro společnost akceptovatelný cíl všeho toho snažení. Nikoli abstraktní „snižování schodku rozpočtu“ za cenu poklesu životní úrovně, protože zatímco onen schodek většinu veřejnosti nezajímá, neboť mu nerozumí, vlastní životní úroveň ano a to velmi.
Nechci a nebudu srovnávat vládu Petra Fialy a Andreje Babiše, ale situace, ve které se nachází je opravdu v mnoha ohledech podobná a podobné budou také důsledky. Z tohoto důvodu by se vláda měla poučit a měla by respektovat zkušenosti od jejichž získání nás dělí necelé dva roky.
Hezký den.