Lidé věří různým věcem. Že se dá ekonomicky existovat bez růstu, že se Československo nikdy nerozpadlo a oni jsou jeho věřiteli, že je Zeměkoule plochá, že automobilovou dopravu nahradí cyklisté. Kde se bere toto přesvědčení?

Člověk jako jedinec i společnost jako celek jsou entity, které mají své potřeby. Potřeby se dělí na nižší a na vyšší. Můžeme diskutovat o tom, jaké je jejich přesné pořadí, a zda a za jakých okolností se mohou navzájem nahrazovat či měnit jejich priority, nicméně několik jednoduchých zásad platí vždy. Pokud trpíme neuspokojením více biologických potřeb, nepociťujeme ty více intelektuální a sociální. Pokud se nám naopak dostává toho, co si žádá naše tělo (a základní sociální potřeby), máme tendenci přemýšlet o problémech majících metafyzický přenos.

Současná společnost je bez debaty složitá. Žádný jeden člověk není schopen pochopit všechny aspekty naší existence a ani ti nejinteligentnější a nejvíce vzdělaní lidé nemohou plně rozumět vztahům mezi prvky, které společnost tvoří. Mnoho věcí tak pro nás zůstává jednoduše nepochopitelnými a nemáme jinou možnost než důvěřovat specialistům, kteří jim rozumí. Majitel televizoru musí věřit opraváři, který jej dovede opravit. Zákazník banky bankéři, který nakládá s jeho prostředky. My všichni pak lékařům, kteří se starají o naše zdraví. Mnoho věcí, které se nás týkají je jednoduše za hranou naší schopnosti je chápat. O mnoha z nich jsme denně informováni médii. Chcete příklad? Třeba státní rozpočet je pro absolutní většinu občanů zcela neuchopitelný pojem. Státní dluh je ještě neuchopitelnější, ostatně jak říkával jeden politik „Žádná země neplatí své dluhy“ a jak později dodal jeho stranický kolega, „Zdroje jsou“.

Žijeme v době, kdy přes všechny nedostatky převážná většina z nás má plně uspokojeny základní potřeby. Jsme sytí, jsme ošetřování, máme kde bydlet, jsme existenčně zajištěni a není nám zima. To znamená, že můžeme přemýšlet o více komplexních věcech, s metafyzickým přesahem. Kdo jsme? Kam jdeme? Zde naše přirozená lidská potřeba přemýšlet naráží na to, že doba je zkrátka příliš komplikovaná a že ji nikdy nemůžeme rozumět.

Reakce mohou být různé, ale někteří lidé reagují popřením elementární reality. Jejich mysl se se složitostí světa vyrovná tím, že se pokouší popřít jeho základní principy a nahradit je vlastními konstrukty. A protože člověk jako společenský tvor má schopnost svou zkušenost navzájem sdílet a také se o ni navzájem utvrzovat, okolo umělého konstruktu vznikají skupiny, hloučky, a nakonec celé organizace souvěrců.

Příkladem tohoto procesu je mnoho různých bludů sdílených velmi přesvědčenými skupinami, kteří se touto cestou pokouší „bojovat“ proti příliš složitému světu ve stavu, kdy sami mají relativně dost. Jedni věří tomu, že je Zeměkoule plochá. Další jsou přesvědčeni, že ekonomika může fungovat, aniž by rostla. Další věří tomu, že se Československo nikdy nerozpadlo. Jiní by rádi bojovali proti jednomu či jinému konkrétnímu aspektu společnosti nebo společenské skupině, se kterou ztotožňují domnělé „zlo“; jednou jsou to automobilisté, jindy ti, kteří jedí nebo naopak nejedí maso.

Nechci patologické chování těchto lidí obhajovat, ale je potřeba si je vysvětlit, a právě o to, jsem se pokusil. Co s tím? Nejsnazší a nejrychlejší cestou která problém spolehlivě odstraní je odstranit to, co jej způsobuje. Stačí mít hlad.