Válka na Ukrajině trvá již rok a půl a je na čase abychom našli odpověď na zásadní otázku: co s více než třemi sty tisíci válečnými uprchlíky v České republice. Ne nyní, ale trvale.

Není dne, aby téma válečných uprchlíků z Ukrajiny v České republice nezaměstnávalo politiky a média. Není se co divit. K 1.4 jich v ČR pobývalo podle statistik Ministerstva Vnitra 325 000. Necelých 70 % z nich bylo v produktivním věku a 65 % tvořily ženy. To je v poměrech státu s 10,5 miliony obyvatel hodně lidí.

Je logické, že za těchto okolností vznikají sociálně patologické jevy. V poslední době často zmiňovanými v médiích a na sociálních sítích jsou konflikty mezi Ukrajinci a Romy (stimulované z velké části dezinformacemi). Stát také změnil pravidla pro podporu uprchlíků, což u části nich vytváří stav sociální tísně. Co však, z mého pohledu chybí, je jasná, srozumitelná a jednotná koncepce, co s těmito uprchlíky dál.

Nechci zde porovnávat přednosti a nedostatky různých scénářů a faktem je, že co se skutečně stane bude z velké části záviset na vývoji samotné války, ale je třeba zdůraznit, že to nejhorší, co můžeme udělat je nedělat nic a vyčkávat. Důvodem je, že čím déle zde ona poměrně velká masa lidí bude, tím různorodější bude její integrace, nebo naopak dezintegrace do majoritní společnosti a tím hůře se bude jejich fungování zde jak odhadovat, tak řídit. Pro diváky bulvárního zpravodajství – tím více bude problémů.

Co tedy dělat? Nabízím kontroverzní, ale z pohledu Firemního sociologa funkční řešení. Vzhledem k tomu, že většina Ukrajinských uprchlíků je nejenom práce schopná, ale také pracovat připravena, pojďme si je ponechat. Ukrajinské děti jsou po roce v českých školách většinou již velmi dobře integrovány, domluví se, a vytvořily si elementární sociální kontakty. Pracující Ukrajinci jsou zapojeni do kolektivů a firem, v řadě případů i do širšího sociálního zázemí.

Pokud deklarujeme, že je v našem zájmu, aby uprchlíci, kteří se nacházejí v České republice zde již zůstali trvale, budou-li chtít, získáme velký počet práceschopných a k práci připravených lidí. Tyto lidi se nám bude snadno integrovat, protože kromě toho, že základní dovednosti a znalosti již mají, jím dáme silnou motivaci a cíl. Současně jim ukážeme důvěru, což je velmi zásadní pro to, aby dodržovali pravidla a normy naší společnosti. Současně si podstatně usnadníme vymáhání zákona na těchto lidech a snížíme incidenci patologických jevů mezi nimi. A současně, nastavíme jasná, srozumitelná, pro všechny přehledná pravidla hry.

Je mi zřejmé, že s tímto názorem nezpůsobím velké nadšení, ale z pohledu sociologa práce je to nejlepší a za současných – pro nás příznivých – okolností nejsnáze proveditelné řešení otázky Ukrajinských uprchlíků. Jakékoli prodlužování provizoria má totiž pouze negativa. Jak pro Ukrajince, tak pro nás.