Týden po volebním propadáku v roce 2010 se někteří příslušníci mladé lidovecké generace sešli na sv. Hostýně, aby se poradili, jak dál. Své setkání pojmenovali „Quo vadis, lidová strano?". Z hlediska historického byl nejvýznamnějším výrokem, který zde padl, bonmot jednoho náchodského zvěrolékaře, jenž v uvolněné atmosféře pravil: „Teď už nejsme bratři a sestry, jsme pozůstalí." Necelého půl roku nato byl právě pozůstalými zvolen předsedou druhé nejstarší politické strany v zemi.
Nechtělo se mi tomu věřit a dost mě to rozesmálo, ale nakonec jsem našel pár vážných důvodů proč by ji zejména za svou činnost v posledních letech měla získat. Tady jsou:
V posledních krajských volbách získali ve vyhrocené atmosféře kandidáti čtyř nejsilnějších sněmovních stran (ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL) 630 z celkových 675 krajských mandátů. Zbylé, většinou regionální, strany si mezi sebou rozdělily všehovšudy 45 mandátů, což je počet členů zastupitelstva nejmenšího kraje.