Za posledních dvacet let poté, co ČSSD a ODS účelově inkorporovaly do volebního zákona pro koalice násobící pětiprocentní klauzuli, kandidovala u nás ve sněmovních volbách jen jedna volební koalice. Konkrétně, jak čtenář jistě ví, se jednalo v roce 2002 o společnou kandidaturu KDU-ČSL a US-DEU. Tato těsná spolupráce po dlouhodobých rozporech skončila záhy po těchto volbách, když poslední ránu jí vedle slabého volebního zisku zasadili voliči, kteří nerespektovali předem stanovené pořadí kandidátů a v doposud nejmasivnější míře v polistopadovém období udělovali preferenční hlasy. A to převážně lidoveckým kandidátům, kteří získali 21 z 31 společných mandátů. V tisku z té doby lze najít velmi naivní požadavek třeba (vykroužkovaného) místopředsedy US-DEU Ivana Pilipa, aby v rámci vyrovnání poměrů se někteří ze zvolených lidovců vzdali mandátu. Za rok po příštích sněmovních volbách, ve kterých pravděpodobně budou kandidovat dokonce dvě volební koalice, budou možná kvůli preferenčním hlasům někteří straničtí předáci zažívat obdobné pocity. Možné dopady kroužkování na kandidátních listinách rezonovaly nyní zvlášť u části Pirátů, v jejichž analýze výhod a nevýhod možné koalice se STAN byla otázka preferenčních hlasů zmiňována a téma také patřilo k diskutovaným na pirátském fóru. Otázkou tedy je, zda mají mít z udělování preferenčních hlasů Piráti obavu?