Za posledních dvacet let poté, co ČSSD a ODS účelově inkorporovaly do volebního zákona pro koalice násobící pětiprocentní klauzuli, kandidovala u nás ve sněmovních volbách jen jedna volební koalice. Konkrétně, jak čtenář jistě ví, se jednalo v roce 2002 o společnou kandidaturu KDU-ČSL a US-DEU. Tato těsná spolupráce po dlouhodobých rozporech skončila záhy po těchto volbách, když poslední ránu jí vedle slabého volebního zisku zasadili voliči, kteří nerespektovali předem stanovené pořadí kandidátů a v doposud nejmasivnější míře v polistopadovém období udělovali preferenční hlasy. A to převážně lidoveckým kandidátům, kteří získali 21 z 31 společných mandátů. V tisku z té doby lze najít velmi naivní požadavek třeba (vykroužkovaného) místopředsedy US-DEU Ivana Pilipa, aby v rámci vyrovnání poměrů se někteří ze zvolených lidovců vzdali mandátu. Za rok po příštích sněmovních volbách, ve kterých pravděpodobně budou kandidovat dokonce dvě volební koalice, budou možná kvůli preferenčním hlasům někteří straničtí předáci zažívat obdobné pocity. Možné dopady kroužkování na kandidátních listinách rezonovaly nyní zvlášť u části Pirátů, v jejichž analýze výhod a nevýhod možné koalice se STAN byla otázka preferenčních hlasů zmiňována a téma také patřilo k diskutovaným na pirátském fóru. Otázkou tedy je, zda mají mít z udělování preferenčních hlasů Piráti obavu?

Podívejme se tedy na některá čísla z letošních krajských a posledních sněmovních a evropských voleb v letech 2017 a 2019. Letos si v krajských volbách Piráti a STAN „vyzkoušeli“ potenciální další spolupráci v Olomouckém kraji, který tak v tomto ohledu posloužil jako svého druhu jistá „laboratoř“. Na celkem 36 549 voličů této koalice připadalo 23 900 udělených preferenčních hlasů, což při možnosti voliče udělit až čtyři preferenční hlasy znamená, že voliči využili 16,35 % všech možných preferenčních hlasů. Z celkem šesti desítek kandidátů této koalice jich nominanty Pirátů bylo 31 (51,67 %), Starostů 29 (48,33 %), přičemž ale kandidáti Pirátů obdrželi 10 265 preferenčních hlasů (42,95 %), zatímco nižší počet kandidátů STAN 13 635 preferenčních hlasů (57,05 %). Celkem tak původní procentuální nepoměr kandidátů otočil STAN ve svůj prospěch na výsledný rozdíl o 14 procentních bodů. Nutno zmínit, že preferenční hlasy žádnému z kandidátů ke zvolení nepomohly, když jediným kandidátem, kterému se podařilo překonat pětiprocentní hranici, byl při celkovém zisku 13 mandátů na 7. místě starosta Dolních Studének Radim Sršeň (STAN). Při sněmovních volbách by už ale preferenční hlasy do výčtu zvolených poslanců zasáhnout mohly. Jednak se ve sněmovních volbách rozděluje v Olomouckém kraji zpravidla pouze 12 mandátů (v krajských 55), přičemž Piráti a Starostové by mohli místo nynějšího jednoho poslance mohli v současné situaci aspirovat na tři až čtyři mandáty, druhak na kandidátní listině bude mnohem méně kandidátů, takže ti budou mít větší šanci obdržet preferenční hlas. To se projevilo i v rámci (Čtyř)Koalice v letech 2000 a 2002, kdy v krajských volbách (tehdy i v kombinaci s desetiprocentním kvórem) žádný z kandidátů pomocí preferenčních hlasů nebyl zvolen, ale o dva roky později, kdy, ač se celkový procentuální podíl preferenčních hlasů pro kandidáty US-DEU dokonce mírně navýšil, voliči původně stanovené pořadí kandidátů značně poupravili.

Můžeme si o Olomouckém kraji říci, dobře byl to pouze jediný kraj a to, že Starostové získali více preferenčních hlasů může to být náhoda. Podívejme se ale ještě dále na letošní krajské volby: v nich Piráty ve zbylých 12 krajích volilo celkem 333 153 voličů, kteří udělili 127 958 preferenčních hlasů, což znamená, že pirátští voliči využili celkem 9,60 % všech možných preferenčních hlasů. STAN a SLK kandidovali samostatně pouze v šestici krajů (Středočeský, Jihočeský, Ústecký, Pardubický, Zlínský a Liberecký), v níž je podpořilo 221 005 voličů, kteří udělili 171 287 preferenčních hlasů, což činilo 19,38 % všech možných preferenčních hlasů. Tedy v šesti krajích udělili voliči Starostů v absolutních číslech o jednu třetinu více preferenčních hlasů než voliči Pirátů ve dvojnásobném počtu krajů. Co se týče zbylých krajů, kde STAN kandidoval v různorodých koalicích, pak nepřekvapivou informací asi bude, že i zde voliči kroužkovali v mnohem větší míře než voliči Pirátů.

„Ignorování“ možnosti udělovat preferenční hlasy není u voličů Pirátů nahodilostí spjatou pouze s letošními krajskými volbami, ale jedná se o záležitost trvalého rázu: ve sněmovních volbách v roce 2017 využili jejich voliči 10,17 % všech možných preferenčních hlasů, o dva roky později v eurovolbách to bylo dokonce jen 7,19 %. V obou volbách je to řadilo na předposlední, resp. poslední příčku ze všech sněmovních stran.
Účelem tohoto textu nebylo z magické koule předpovědět, zda v případě uzavření koalice pro sněmovní volby v příštím roce mezi Piráty a Starosty se uskuteční nějaká vnitrokoaliční kroužkovací revoluce, ale jen to, jestli pro tuto možnost existují na základě volebních dat z nedávné doby nějaké předpoklady. Alespoň částěčně existují, když voliči Pirátů od jejich prvních úspěšných celostáních voleb v roce 2017 využívají preferenčních hlasů oproti jiným stranám v nižší míře, využívali je i výrazně méně v letošních krajských volbách v rámci společné koalice se Starosty v Olomouckém kraji i celorepublikově. Ale nemusí to nic znamenat, jelikož množství voličů této potenciální koalice může být takové, že dosažení potřebného počtu preferenčních hlasů může být pro vyšší počet kandidátů nedosažitelné; voliči mohou udělovat preferenční hlasy především kandidátům na volitelných místech či se mohou ve vyšší míře vnitrokoaličně zmobilizovat i voliči Pirátů. Uvidíme, v prostoru za plentou i přes nevoli některých kruhů stále ještě rozhodují voliči. A do jejich mysli nemá nikdo z nás pozemšťanů univerzální přístup.