Je smutné, že to trvalo tak dlouho. Až předminulý týden jsem konečně četl původní český text hlásící se k federalizaci EU, který měl zároveň hlavu a patu. Jeho autorem je Jan Kudrna z Právnické fakulty UK.

Na téma dalšího vývoje Evropské unie jsem z pera českých i zahraničních eurofederalistů četl mnohé (přiznávám ne vše). Všechny texty se ale většinou namísto věcné analýzy vyznačovaly jen obecnými frázemi, výkřiky o tom, jak nesmíme stát mimo, že evropská integrace má vyšší poslání a je dějinně nezvratitelná, že opakování referend je vrcholem demokracie, řečmi o tom, že když přicházíme o nějakou rozhodovací pravomoc, tak na tom vyděláváme, a fanatickou neochotou připustit jakoukoliv diskusi i o jiných variantách vývoje, než je ta jejich. Když se jich následně zeptáte - podobně jako lidoveckého předsedy Pavla Bělobrádka po jeho prohlášení, že bez Evropské unie to nepůjde -, jakou konkrétní Evropskou unii mají na mysli, tak se znovu dočkáte jen… stejných obecných frází.

Jan Kudrna vyzývá právě k tomu, aby eurofederalisté konečně vyložili karty. Jako člověk znalý opravdového významu slova federace říká, že jde o jasně vymezenou a vyváženou dělbu moci centrem a členskými státy, což v praxi znamená i to, že některé pravomoci budou muset přejít zpět na členské země, jelikož je dovedou vykonávat lépe. Podotýká přitom, že za současného stavu, kdy jsou už tak mnohé velmi flexibilní klauzule unijního primárního práva v případě potřeby ještě flexibilněji ohýbány, je nejenom mezi bruselskými úředníky a politiky mnoho těch, kteří chtějí namísto federace stvořit unitární stát. Svůj text uzavírá mj. tím, že je v našem zájmu vědět, do čeho že se to máme zapojit.

Byť s cílem federalizace kontinentu nesouhlasím, přesto musím zvolat: Více takových eurofederalistů! Debata o budoucnosti naší země a Evropské unie by rázem byla jednodušší a věcnější, jelikož bychom konečně věděli, na čem jsme. A někteří lidé prezentující se jako eurofederalisté by museli prokázat, že jimi opravdu jsou.

Vyšlo v Revue Politika