Změna volebního systému, pane Janečku, zázrak nepřinese
V půlce května letošního roku jsem se v Kroměříži zúčastnil přednášky Karla Janečka, kterou pořádalo sdružení Kroměřížan.cz, jehož jsem členem. Nedávno jsem si přečetl i jeho poslední blogerský příspěvek, kde předkládá svou vizi pro zlepšení zlořádů v naší společnosti. Činnost jeho fondu, např. proti velmi pochybným krokům MPSV, je chvályhodná, ovšem jeho vize nápravy současných zlořádů mi přijde ... nesmírně naivní a příliš ovlivněná algoritmy, které nejsou oproti jeho milované matematice tak jednoduše použitelné u lidí.
Hlavním cílem má být na podzim letošního roku donutit parlament ke změně volebního systému, následně k odstoupení vlády a uskutečnění předčasných voleb v prvních měsících příštího roku. Volební systém do Poslanecké sněmovny jakožto hlavní zdroj nápravy se má od současného poměrného volebního systému ve 14 volebních krajích prioritně změnit na většinový s 81 dvoumandátovými volebními obvody a s možností udělovat preferenční hlasy. Takto nastavený volební systém má vést k tomu, že lidé zvolí do dolní parlamentní komory ne anonymní šedé myši, ale slušné lidi a ti díky tomu i následně převezmou vedení státu.
Ponechme stranou technickou výtku, že v takto konstruovaném volebním systému preferenční hlasy opravdu udělovat kandidátům nejde, ponechme stranou pochybnosti o tom, že by se návrh takového volebního systému za takto krátký čas stihl nejen vypracovat, schválit, jakož ponechme i stranou to, že by tím prosadil to co v lednu 2001 Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi Ústavní soud zamítl, tak podíváme-li se na volební systémy, pak jako člověk jich relativně znalý, neznám jediný, který by sám o sobě mohl dopomoci k volbě slušných lidí a zlepšení politické kultury. Stejně jako neexistuje žádný univerzálně špatný či dobrý volební systém, sám o sobě napomáhající udržení demokracie, či naopak vedoucí k jejímu zhroucení.
Jistě, poslanci by byli možná více spjati se svým regionem a svými voliči. Ale nijak to neřeší slušnost v politice. Vezměme si třeba případ Itálie. Jedna z ikon světové politologie Giovanni Sartori takřka s hrůzou v jednom svém díle líčil praxi volebních komisí v období první italské republiky při sčítání hlasů, kdy skrutátoři ve volebních místnostech pečlivě ověřovali počet hlasů, jež dané strany získaly, ale vzájemně ignorovali skutečnost, kteří kandidáti na kandidátkách získali preferenční hlasy, čímž si stranická vedení zajistila, že byli zvoleni kandidáti, které ona sama vybrala. Když se v první polovině 90. let rozjela akce Čisté ruce (někdy též Revoluce soudců), která odhalila do té doby latentní korupci mezi italskými politiky a jejich rozsáhlé napojení na mafii, systém zahnívající systém první italské republiky se zhroutil. Spolu s kolapsem všech dosavadních významných stran, kdy na jaře 1993 soudci požádali o zrušení imunity u celkem 113 poslanců a do ciziny před stíháním utekl socialistický expremiér Bettino Craxi, došlo ve voliči iniciovaném referendu k radikální změně volebního systému. Od poměrného volebního systému přešla Itálie ke smíšenému volebnímu systému, kde bylo 475 poslanců ze 630 voleno stejně jako ve Spojeném království většinově v jednomandátových obvodech. A došlo k nějakému zlepšení politické kultury? Vedení země se chopil bývalý Craxiho přítel, mediální magnát a vlastník AC Milán v jedné osobě Silvio Berlusconi. Z jeho následných „kousků“ vyzdvihuji především to jak se opakovaně snažil zákonem ošetřit, aby vybraní nejvyšší ústavní činitelé nemohli být vyšetřováni, čímž si mínil zajistit ochranu před italskou justicí. A nakonec i ten volební systém změnil před volbami v roce 2006 zpět na poměrný, byť pro vítěznou stranu v dolní komoře parlamentu funguje po ohlášení výsledků jako většinový, jelikož ta získá bez ohledu na svůj výsledek 54 % všech mandátů.
Návrh ani nijak neřeší, zdali je u nás politická kultura natolik rozvinutá, abychom si mohli dovolit jednobarevné většinové vlády, jelikož k těm většinové volební systémy mají tendenci vést. V roce 2006 i v poměrném systému dosáhla pražská ODS jasné nadpoloviční většiny v komunálních volbách. O tom jaký rozjelo mejdan pak díky tomu, že mělo většinu, duo „Mazánek & Kolibřík“ netřeba se rozepisovat. Ano, u moci by byli dle vize Karla Janečka ve volbách zvoleni lidé slušní, ale myslel si snad v tom roce 2006 někdo z těch 54 % Pražanů co volili ODS, že volí někoho neslušného?
Cestou musí být permanentní tlak na zákonodárce na kvalitu jejich práce a za zvýšení odpovědnosti a transparentnosti. To ale žádný, byť sebelepší, volební systém za nás opravdu neudělá.
Hlavním cílem má být na podzim letošního roku donutit parlament ke změně volebního systému, následně k odstoupení vlády a uskutečnění předčasných voleb v prvních měsících příštího roku. Volební systém do Poslanecké sněmovny jakožto hlavní zdroj nápravy se má od současného poměrného volebního systému ve 14 volebních krajích prioritně změnit na většinový s 81 dvoumandátovými volebními obvody a s možností udělovat preferenční hlasy. Takto nastavený volební systém má vést k tomu, že lidé zvolí do dolní parlamentní komory ne anonymní šedé myši, ale slušné lidi a ti díky tomu i následně převezmou vedení státu.
Ponechme stranou technickou výtku, že v takto konstruovaném volebním systému preferenční hlasy opravdu udělovat kandidátům nejde, ponechme stranou pochybnosti o tom, že by se návrh takového volebního systému za takto krátký čas stihl nejen vypracovat, schválit, jakož ponechme i stranou to, že by tím prosadil to co v lednu 2001 Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi Ústavní soud zamítl, tak podíváme-li se na volební systémy, pak jako člověk jich relativně znalý, neznám jediný, který by sám o sobě mohl dopomoci k volbě slušných lidí a zlepšení politické kultury. Stejně jako neexistuje žádný univerzálně špatný či dobrý volební systém, sám o sobě napomáhající udržení demokracie, či naopak vedoucí k jejímu zhroucení.
Jistě, poslanci by byli možná více spjati se svým regionem a svými voliči. Ale nijak to neřeší slušnost v politice. Vezměme si třeba případ Itálie. Jedna z ikon světové politologie Giovanni Sartori takřka s hrůzou v jednom svém díle líčil praxi volebních komisí v období první italské republiky při sčítání hlasů, kdy skrutátoři ve volebních místnostech pečlivě ověřovali počet hlasů, jež dané strany získaly, ale vzájemně ignorovali skutečnost, kteří kandidáti na kandidátkách získali preferenční hlasy, čímž si stranická vedení zajistila, že byli zvoleni kandidáti, které ona sama vybrala. Když se v první polovině 90. let rozjela akce Čisté ruce (někdy též Revoluce soudců), která odhalila do té doby latentní korupci mezi italskými politiky a jejich rozsáhlé napojení na mafii, systém zahnívající systém první italské republiky se zhroutil. Spolu s kolapsem všech dosavadních významných stran, kdy na jaře 1993 soudci požádali o zrušení imunity u celkem 113 poslanců a do ciziny před stíháním utekl socialistický expremiér Bettino Craxi, došlo ve voliči iniciovaném referendu k radikální změně volebního systému. Od poměrného volebního systému přešla Itálie ke smíšenému volebnímu systému, kde bylo 475 poslanců ze 630 voleno stejně jako ve Spojeném království většinově v jednomandátových obvodech. A došlo k nějakému zlepšení politické kultury? Vedení země se chopil bývalý Craxiho přítel, mediální magnát a vlastník AC Milán v jedné osobě Silvio Berlusconi. Z jeho následných „kousků“ vyzdvihuji především to jak se opakovaně snažil zákonem ošetřit, aby vybraní nejvyšší ústavní činitelé nemohli být vyšetřováni, čímž si mínil zajistit ochranu před italskou justicí. A nakonec i ten volební systém změnil před volbami v roce 2006 zpět na poměrný, byť pro vítěznou stranu v dolní komoře parlamentu funguje po ohlášení výsledků jako většinový, jelikož ta získá bez ohledu na svůj výsledek 54 % všech mandátů.
Návrh ani nijak neřeší, zdali je u nás politická kultura natolik rozvinutá, abychom si mohli dovolit jednobarevné většinové vlády, jelikož k těm většinové volební systémy mají tendenci vést. V roce 2006 i v poměrném systému dosáhla pražská ODS jasné nadpoloviční většiny v komunálních volbách. O tom jaký rozjelo mejdan pak díky tomu, že mělo většinu, duo „Mazánek & Kolibřík“ netřeba se rozepisovat. Ano, u moci by byli dle vize Karla Janečka ve volbách zvoleni lidé slušní, ale myslel si snad v tom roce 2006 někdo z těch 54 % Pražanů co volili ODS, že volí někoho neslušného?
Cestou musí být permanentní tlak na zákonodárce na kvalitu jejich práce a za zvýšení odpovědnosti a transparentnosti. To ale žádný, byť sebelepší, volební systém za nás opravdu neudělá.