Možnost udělovat v krajských volbách kandidátům preferenční hlasy neměla až do letošních voleb valného významu. Kvůli vysoké desetiprocentní hranici hlasů, jež kandidáti museli získat, napomáhaly ke zvolení jen zhruba setině krajských zastupitelů z celkového počtu 675. Po jarní novele volebního zákona, která snížila potřebné kvorum na polovinu, se šance kandidátů na nevolitelných místech poskočit na kandidátkách výrazně zvýšily. Přesto se, jak jsem před volbami prognózoval, žádné pokračování „kroužkovací revoluce" sněmovních voleb z roku 2010 nekonalo.

Co bylo jinak ...
Byť letošní krajské volby nedoprovázely jako před dvěma lety výzvy významných osobností či občanských sdružení ke kroužkování kandidátů, tak od evropských voleb v roce 2004 nevyužili voliči v České republice preferenčních hlasů v takové míře jako právě v nedávných krajských volbách. Oproti sněmovním volbám 2010 vzrostlo procento využití preferenčních hlasů přibližně o sedm procentních bodů. I přesto se do zastupitelstev jednotlivých krajů dostala z nevolitelných míst celkově „pouze" desetina všech krajských zastupitelů, zatímco při sněmovních volbách před dvěma lety činil podíl takto zvolených poslanců takřka čtvrtinu. Za tímto na první pohled překvapivým faktem se skrývá rozdílná početnost kandidátních listin v obou typech voleb. Zatímco třeba v Libereckém kraji může kandidátní listina obsahovat pro sněmovní volby 17 jmen, pro volby do krajského zastupitelstva je to takřka trojnásobek. Šance kandidátů, že voliči budou hromadně kroužkovat právě je, jsou tak logicky výrazně nižší. V kombinaci s tím, že je rozdělován i výrazně vyšší počet mandátů než ve sněmovních volbách, došlo k tomu, že nebyl vykroužkován jediný lídr, zatímco před dvěma lety tento osud stihl přibližně šestinu z nich, včetně známých jmen jako Ivan Langer či Pavel Severa.

... a co bylo stejně
V čem naopak byly letošní krajské volby stejné jako ty sněmovní v roce 2010? Zatímco ještě v roce 2008 byl v krajských volbách při existenci desetiprocentního kvora u ojedinělých úspěchů níže postavených kandidátů primárním faktorem volební zisk strany (zvolení kandidáti vycházeli ze stran, jejichž volební výsledek se pohyboval max. okolo 15 %, ale většinou byl jednociferný), pak v těchto volbách, stejně jako v posledních sněmovních, byl tento faktor upozaděn a rozhodujícím se stala velikost kraje. Tak se stalo, že v nejmenším Karlovarském kraji a na Vysočině (třetí nejmenší) preferenční hlasy vynesly do krajského zastupitelstva čtvrtinu zvolených zastupitelů (Robertu Pisárovi za Alternativu stačilo v Karlovarském kraji ke zvolení jen 250 preferenčních hlasů!), zatímco v třech největších krajích - Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském (po Praze, která je vzhledem k tomu, že se jedná o jednu aglomeraci, specifickým případem) - se z nevolitelného místa do zastupitelstva posunuli jeden až dva kandidáti. Do budoucna lze tento „rozpor" překlenout buď radikálně úplným zrušením minimálního zákonem vyžadovaného kvora, jako je tomu např. v parlamentních volbách v Polsku či Finsku, nebo realizací originálního návrhu, který již v roce 2004 okrajově nastínil v jednom sborníku Tomáš Lebeda, když navrhl zrušit jedno fixní kvorum pro všechny kraje a místo toho jej vypočítávat pro každý kraj zvlášť na základě maximálního možného počtu kandidátů na kandidátkách. Jestli to budou chtít někdy naši zákonodárci řešit, osobně bych se přimlouval za evoluci než revoluci. Tedy za Lebedovu variantu.

Středopraví mění, levicoví akceptují
„Více udíleli preferenčních hlasy voliči stran občanských, méně stran socialistických a nejméně stran blízkých totalitarismu," vypozoroval při hodnocení preferenčního hlasování pražských voličů v obecních volbách na jaře 1938 ve své diplomové práci o komunální politice v meziválečné Praze Michal Švec. A stejné pravidlo platilo i o volbách krajských o tři čtvrtě století později. Pověst nejaktivněji kroužkujících voličů opět potvrdili voliči lidovců. Zatímco ale doposud měla jejich aktivita ve sněmovních a krajských volbách dopad na personální obsazení získaných mandátů jen v situaci, kdy lidovci kandidovali v koalici, tak nyní poprvé preferenční hlasy ovlivnily pořadí kandidátů i v tom případě, že lidovci kandidovali samostatně. Kroužky tak zapříčinily, že některá známá lidovecká jména se opět vrátila na scénu: na Vysočině vynesly z posledního 50. místa na třetí bývalého dlouholetého místopředsedu Poslanecké sněmovny Jana Kasala, v Jihočeském kraji vyneslo z původní 18. příčky do krajského zastupitelstva 1217 preferenčních hlasů bývalého ministra kultury a dlouholetého poslance Jaromíra Talíře, v Pardubickém kraji pak poskočil z 20. na třetí místo syn bývalého významného lidoveckého představitele první polistopadové dekády a nynějšího soudce Ústavního soudu Miloslava Výborného Marek.

Z (kandidujících) vládních stran více kroužkovali, a více také promluvili do personálního obsazení jednotlivých krajských mandátů (i vzhledem k slabšímu volebnímu výsledku) voliči TOP 09 a STAN. Zatímco ve sněmovních volbách v roce 2010 svou aktivitou zapříčinili vykroužkování několika bývalých členů KDU-ČSL v řadách TOP 09, nyní zase dokonale překlopili vzájemný poměr získaných mandátů mezi TOP 09 a STAN z původního 25:19 pro TOP 09 na 19:25 v její neprospěch. V obou volbách to ve Zlínském kraji odnesl jeden ze členů přípravného výboru TOP 09 a místostarosta Uherského Hradiště Evžen Uher. U občanských demokratů voliči pozměnili personální složení jejich zastupitelských klubů z jedné osminy, přičemž se jednalo ve všech případech o členy početně nejmenších 45členných krajských zastupitelstev.

Zde si dovolím malou odbočku do Zlínského kraje, konkrétně pak do jeho druhého největšího města Kroměříže. Po komunálních volbách před dvěma lety zdejší menší středopravé strany nabídly ODS vytvoření středopravé koalice. Ta toto řešení ovšem odmítla a po druhém kole senátních voleb, které vynesly do horní komory sociálnědemokratického starostu Miloše Malého, vytvořila velkou koalici s vítěznou ČSSD, jíž, jak už to bývá zvykem, vypomáhají svými hlasy v kritických chvílích komunisté a nakonec k ní přeběhli i zastupitelé za TOP 09. Dva roky poté byla na kandidátce ODS třetí starostka Daniela Hebnarová voliči ve Zlínském kraji nemilosrdně vykroužkována. Oproti tomu jeden ze dvou „lídrů" početně slabé, ale o to více se snažící opozice, lidovec Pavel Motyčka, jenž po volbách odmítl dělat „křoví" ODS a ČSSD, získal v Kroměříži nejvíce preferenčních hlasů a z nevolitelné dvanácté příčky poskočil na čtvrtou. Byť za neúspěchem starostky Hebnarové stály především jiné faktory, v symbolické rovině kroměřížská ODS nemohla od voličů dostat na své dva roky staré rozhodnutí lepší odpověď.

Levicoví voliči s pořadím kandidátů na kandidátkách takřka nehýbali, na čemž se podepsala jak menší ochota kroužkovat vůbec, tak to, že v rámci drtivé většiny krajů se ČSSD i KSČM svým ziskem zařadily mezi velké strany, a ke zvolení tak bylo potřeba velkého množství preferenčních hlasů. U sociálních demokratů se to povedlo čtyřem kandidátům, převážně na východě Čech, u komunistů neuspěl nikdo, včetně dvou poslankyň Květy Matušovské a Milady Halíkové, které se přitom dostaly do sněmovny přede dvěma lety právě zásluhou preferenčních hlasů a druhá jmenovaná navíc souběžně s krajskými volbami kandidovala na Havířovsku do Senátu.

Volič to může konečně (aspoň trochu) ovlivnit
Byť teoretickou možnost zasáhnout do personálního složení jednotlivých volených těles měli voliči již od počátku 90. let, teprve počínaje sněmovními volbami v roce 2010 získalo udílení preferenčních hlasů jednotlivým kandidátům, pokud pomineme poslední federální volby před dvaceti lety a specifickou situaci Koalice o deset let později, konečně na významu. Letošní krajské volby v tomto ohledu sice takový dopad jako volby sněmovní před dvěma lety neměly, ale i tak už i v tomto typu voleb začíná být minulostí absolutní nadvláda stranických sekretariátů nad voliči. Jeden takto (pro stranické vedení) neočekávaně zvolený nový krajský zastupitel v Královéhradeckém kraji svým odmítavým postojem málem zmařil zdejší ČSSD a KSČM utvoření zamýšlené společné koalice. Tak jen houšť a větší kapky.

Vyšlo s podtitulem "Krajské volby ukázaly, že kroužkování má smysl jen za určitých okolností" v Revue Politika