Kolik bylo asi vstříknuto šlehů drog do norských paží, zatímco o tom nyní píšu? Pro drogy se vždycky najde odbyt, říkají dealeři. Ale pomůže, když dostaneme uživatele z ulic pryč?
Někteří občané si ale myslí, že není správné, když jsou trestáni uživatelé. Proč se nedíváme na závislost na drogách jako na chorobu, proč se na narkomany nedíváme jako na lidi trpící rakovinou, ptají se vedoucí středisek pro drogové závislé. Nikdo se prý nediví, proč se pacient nemocný rakovinou opětovně vrací do zdravotnictví, ale pozastavuje se nad tím, když se do systému vrací drogově závislí. Podle jejich názoru by mělo být užívání hašiše na zvláštních místech pod kontrolou povoleno. Třeba by mohla být tato droga předepisována a vydávána v lékárnách. Tam by byla k dispozici i profesionální pomoc.
V Norsku právě padl rozsudek v nejzávažnějším obvinění, které bylo od druhé světové války vzneseno proti (již bývalému) norskému policistovi.
V jednom z nejzávažnějších procesů norského soudnictví se řešila vina Eirika Jensena. Ten přijímal úplatky za mlčenlivost od Gjermunda Cappelena, který byl obviněn z pašování obrovského množství hašiše.
Snad každý známe nějakého pokrytce.
Říká se tomu farizejství.
Lidé dvou či více tváří kázající vodu a pijící víno.
Komunista do té doby, než zbohatl. Feministka do té doby, než se vdala. Ateista do té doby, než letadlo, jímž letěl, začalo rychle ztrácet výšku.
Já vám dám legrační. A neříkejte, že jste nikdy nebyli svedeni svůdným jazykem politiků.
Údajně jedinými lidmi, kterým dlužíme loajalitu, jsou ti, co po nás nikdy nechtěli, abychom se tázali po jejich loajalitě.
Těsně před volbami byl nerozhodnutý takřka každý třetí volič. Výsledky jsou méně předvídatelné, než byly v posledních desetiletích. Může rozhodnout několik málo tisíc hlasů.
Norsko je zemí, kde příliš dlouho trvala situace, kdy spousta lidí volila strany jen ze starého zvyku, protože tak volili jejich rodiče, prarodiče atd. Někteří se rozhodli s tím skončit a nyní se vezou na vlně proti establishmentu.