Maso je prý cigareta budoucnosti. I o něm se stejně jako o mnoha dalších věcech se říká, že to, co se někomu nelíbí, vnucuje ze své (z)vůle menšina většině, aniž by se o tom demokraticky rozhodlo.
Některá města v Norsku již mají své bezmasné dny v režii obcí. Například Fredrikstad, kde zaměstnanci města nemohou v pondělí v kantínách kupovat maso. Opatření bylo nutné, aby se omezoval vliv města na životní prostředí, prohlašuje Grete Rasmussenová, poradkyně pro oblast životního prostředí pro list Fredrikstad Blad.
Prý podrazí nohy ekonomice. Utrácení z tzv. ropného fondu je na maximu. Příští rok se z fondu utratí „jen“ o šest miliard norských korun více, čili z 225,1 miliard celých 231,1 miliard, což je oproti letům 2015 až 2016 o třetinu méně.
Vláda stále dodržuje tzv. „pravidlo jednání“, tzn. plán na dlouhodobé postupné a uvážlivé utrácení. To obnáší, že nebude utrácet víc než to, co odpovídá odhadovanému zisku fondu, tj. tři procenta hodnoty fondu ročně. Peníze z tohoto fondu tvoří přes 17 % z celkové částky výdajů státního rozpočtu na rok 2018.
Norské ceny nemovitostí jsou stále přehnaně vysoké. Někteří předvídají pád cen o 30 až 40 %. Zatím padá hlavně norská koruna, údajně ze strachu z pádu cen nemovitostí.
Do kouta zejména mladší lidi, jež si pořizují první byt či dům, údajně žene historicky nízká úroková sazba, přistěhovalectví a urbanizace, a tudíž tlak na ty byty a domy, jež již existují, dále to, že se nestaví dost nových bytů a domů, a to zejména malých bytů a v neposlední řadě investování do nemovitostí za účelem spoření.
Exekucí přibývá. Rychle nahromaděné dluhy vytváří pocit bohatství hospodářského pokroku.
Finanční problémy jsou tabu a mnozí Norové jsou podle šetření neupřímní, pokud jde o to, proč např. zůstali v létě doma a neodjeli na dovolenou nebo proč šetří na Vánocích. V tak bohaté zemi, jako je Norsko, jež se několikrát umístilo na první příčce, pokud jde o nejlepší země k životu, v zemi plné očekávání kupovat si věci či zážitky, jež si v podstatně nemohou dovolit a kvůli nim žít na dluh, je promluvit o těchto problémech ještě více tabu a hanebné, než si jeden mohl myslet. Lidem v tom brání strach z toho, aby se nikoho nedotkli, proto to raději v sobě dusí.
O tom, že je Norsko jako takové dost bohaté, ví celý svět. Ovšem o tom, jak si to svět vykládá, vědí Norové své. Podíváte-li se blíže na osobní dluh mezi Nory, budete pochybovat o tom, zda jsou běžní Norové až tak bohatí, jak se tvrdí....
Norsko jako stát bývávalo jednou z mála nezadlužených zemí. Norové jako národ ale patří k nejvíce zadluženým na světě. Jak to, když dlouhá léta solidně rostly platy a mzdy a inflace byla celkem pod kontrolou?
Norská centrální banka, Ministerstvo financí a banky provozují důmyslnou hru, aby generovaly peníze na půjčky. Problém spočívá v tom, že tak způsobí velké potíže budoucím generacím.
Podle norského zákona o loteriích je zakázáno zřizovat tzv. „letadla“ a jim podobné systémy. Je zakázáno se jich zúčastňovat či je šířit. Navzdory tomu se prostřednictvím médií dozvídáme, že nás mohou zadlužovat politici, ústřední banka a soukromé banky i banky s účastí státu, a to až do bodu, odkud není návratu. Třeba podle měsíčníku Ny Tid přitom bezostyšně vydělávají na našich penězích. Toto hromadění dluhů je vlastně vystavování šeků bez krytí. Dluh ale bude muset být nakonec zaplacen budoucími generacemi daňových poplatníků.