Stupeň ohrožení terorismem byl v Norsku zvýšen na mimořádný. Již proběhlé činy prý mají v sobě potenciál, aby inspirovaly k dalším. Zároveň podle dostupných údajů zatím nic nenasvědčuje tomu, aby se právě připravovaly nějaké další útoky.
Nebo také „rodičky jako na běžícím páse“: jak jsem již zmínil v minulém článku, minulá norská premiérka žádala Nory o to, aby za „sociální stát“ skočili do postele a množili se. Někteří se ani nerozpakují vyjadřovat se slovy o nedobrovolné bezdětnosti jako o „ohrožení národního zdraví“ a nejeden Nor svou kritikou již zpražil opěvovanou rodinnou politiku státu.
Kdyby bývaly byly Norsko, Norové a norská společnost tak skvělé, nerodilo by se jim více dětí? A pakliže to neodráží vývoj a stav společnosti, tak copak to asi odráží? A opravdu je oplodňování norských žen (ano, i takhle si to někdo vykládá) jedním z úkolů státu?
Co by mělo patřit do osnovv a co již ne? Mají definovat premisy dnešního školství potřeby společnosti anebo přání a volby žáků? Norsko je v této oblasti, stejně jako i v dalších jakoby v konfliktu samo se sebou.