Není třeba vysvětlovat, stačí konat bez velkých slov

Abychom mohli ve třídě klidně pobývat a pracovat, máme k tomu účinný násroj – třídní pravidla, která vznikají dohodou žáků a učitele.

Základní kamenem pravidel je, že práva a povinnosti jsou spojené nádoby. Jedno bez druhého bují do nebezpečných forem. Stejně tak je bez diskusí, že pravidla platí pro každého stejně – bez výjimek.

Se žáky jsme se např. dohodli, že platí:

- Když jeden mluví, druhý naslouchá.
- Každý se může otevřeně vyjadřovat k dění ve třídě slušnou formou.
- Pokud chceme, aby na nás druzí brali ohled, musíme my brát ohled na druhé.

Nejprve pravidla zapisujeme, posléze stačí domluvená forma. Respektuje ji každý. Pravidla platí ve třídě pro každého. Tedy i pro mě.

Jedno z dohodnutých pravidel říká, že každý může mít mobil, ale na hodinu si ho ztlumí nebo vypne. Klasickou sankcí za nedodržení pravidla je sepsání vyprávění o délce 30 vět. Provinilec tedy nejenom prochází pokáním, ale zároveň rozvíjí svůj slohový um.

Tak to funguje v pohodě a s mobily nemáme v hodině žádné problémy.

Tedy většinou.

Nedávno se stalo, že jsme pracovali ve skupinkách a byli zabráni do práce. Procházel jsem mezi žáky a nahlížel, jak se práce daří .... a pak se to stalo ....¨

....třídou se rozlehlo hlasité vyzvánění mobilu.

Vzpřímil jsem se jako kobra královská. Přísným pohledem a napnutým uchem jsem pročesával prostor třídy. Totéž činili žáci. Nakonec se naše zraky a slechy nasměrovaly na místo původu zvuku, tedy na můj stůl, kde se radostně za pomocí vibrací a náležitě hlasitého zvukového doprovodu vrtěl můj mobil.

Čas se zastavil a legendární špendlík by bylo slyšet. 27 párů očí hledělo na mě a čekalo, co nastane. To tu ještě nebylo. Učitel porušil dohodnuté pravidlo. Co bude?

„Takže si do zítra napíšu těch třicet vět a můžeme se vrátit k práci,“ ukončil jsem napjaté očekávání.

Žáci se klidně k práci vrátili. Vždyť se zas tak nic moc nestalo. Porušení a náprava. Pravidla platí pro každého stejně. Vše tak, jak má být.