Nikdo jí takhle neříkal, jenom já, mé sestry a Pepík Volák, spravedlnost nadevše, jméno Karličce Koláčkové vymyslel on.
Texty ze šuplíku, u mne spíše možná z adresáře, kam se běžně nechodí hledat ani práce ani zábava. Je to místo ke spočinutí duše a pokusu o nabrání nové síly k překonání snad posledního stupně na cestě k Parnasu. Možná posledního nebo jednoho ze série posledních, za kterým již občas probleskuje ranní svit úžasného dne, kterým slunce posílá paprsky naděje pro všechny myšlenky z temné noci a unavené duše. Místo a čas kolem půlnoci konvenují do stavu duševního procitnutí a pokusů o překonávání vlastních omylů, bolestí a trýzní. Malý i velký pokus o Reset, nové nastavení parametrů a zařazení vzácného selektoru na filtru mezi světlem a tmou…. Půlnoční intermezzo trvající mnohdy až do prvního kohoutího zpěvu, až do rozbřesku a svítání.