Alegorie podzimu, říká a připomíná konec jakéhosi období. Čekání na zimu je symbolické, protože po zimě přichází jaro. O jaru mohu meditovat se zimou, se zimou kolem sebe i ve mně. Se Slunovratem světla bude přibývat, každý den více paprsků a blíž ke konci zimy, každý den krok k jaru.

*
Mlha v rukách mých,
Za silnicí i v lese,
listí se snáší do rybníka
až se kola rozbíhají.
Hladina se jen tak vlní,
s přibývajícím světlem dne.

Pár kachen brázdí vodu
v podzimním dni,
kde pod lesem na stráni,
kapka rosy se již skryla.
Slunce prosvítilo bělost pavučin
i posledního babího léta.

Možná ještě pár hub z lesa
a jablka ze sadu,
až dřevo zapraská
a rozleje teplo v chalupě.
V čekání na zimu.
Kdy přijde sníh,
a potok zamrzne…
*


Zamrzl na Nový Rok 1993, v roce splnění tajných přání a blíže k temeni Hory světla.
*

Zdeněk Wachfaitl