Po arabských revolucích se zdálo, že politické uvolnění přinese éru islamismu. Není tomu tak. Věk ideologií skončil a alespoň v Egyptě se anachronicky pojatý islamismus sklonil před starým známým nacionalismem. Islamisté v Egyptě a v Tunisku do dvou let po volbách o vládu přišli. Důvodem byla jejich neschopnost vést stát, definovat konstruktivní politiku a budovat koalice proti minulému režimu. V Tunisku se politici Ben Alího éry profilují jako silná středová strana a v Egyptě se u moci zabydluje armáda. Generál Sísí právě oznámil, že bude kandidovat na prezidenta, a bez pochyb bude i zvolen.
Egypťané schválili v půli tohoto týdne svoji již druhou ústavu od revoluce, zatímco tuniský parlament se pomalu sbírá z krize a se zpožděním přijímá teprve první návrh ústavy, který byl celý minulý rok zablokován v nefunkční sněmovně. Kontrast však nemůže být větší: Tunisané a především tamní islamisté svou krizi nakonec řešili obtížnými kompromisy, zatímco egyptská politická houpačka vyhodila islamisty zcela z kola ven. Pouze v Tunisku má ústava šanci se stát základem funkčního systému. V Egyptě je naopak referendum další z nucených kroků k neproduktivní stabilitě.