Evropa byla v zimě zaskočena mrazem.

No zaplať pámbu, že k nám konečně zavítala zima jak se patří. Aspoň si můžeme uvědomit, o co všechno nás to globální oteplování chce připravit. Přesto ve svém okolí pozoruji jaksi umdlévající nadšení, ba subversivní dychtivost po návratu klimatické katastrofy. Statistiky neznalí jedinci se dávají strhnout k popírání celosvětového ohrožení teplem, svědomití občané se naopak strachují, že zvýšená spotřeba paliv tepelnou katastrofu ještě zhorší.
Letošního účtu za topení se bojí všichni svorně.
Přitom mráz má, odhlédneme-li od několika stinných stránek (pomrzlo několik stovek bezdomovců a mnohým domovcům popraskaly trubky), také své výhody:
Vinaři mohli konečně sklidit ledové víno tzv. Eiswein.
Na ledové víno musí být minimálně –7 °C.
Hrozny Rieslingu, ba jednotlivé bobulky, se sklízejí v mraženém stavu a lisuje se z nich malé množství velmi sladkého a ještě dražšího vína. Jelikož je přísně zakázáno švindlovat a hrozny ukládat do mrazničky (jak to prý praktikují kdesi mimo Evropu), je výroba ledového vína poměrně riskantní, neb se nikdy neví, jaký bude podzim a zda všechno před prvním mrazem neshnije, neopadá nebo nebude sezobáno. Letos však, jak jsem slyšel, se mráz dostavil příliš pozdě. Bývalo by bylo lepší, kdyby takhle mrzlo už od listopadu.
Vinařství je vůbec velmi háklivé na klima, a proto vinaři znají několikero způsobů nářků nad nepřízní živlů. Znám je všechny od svého přítele, jemuž občas pomáhám vinobrat:
Léto může být příliš chladné a deštivé - hrozny pak hnijí. Nebo může být slunné, ale hrozny utrpí bouřkami a krupobitím. Zlé je také, když bouřky nepřijdou, pak je totiž příliš suché. Víno je sice dobré, ale úroda je malá. Teplá zima není dobrá, protože pak přežije příliš mnoho škodlivého hmyzu - a před pozdními mrazy nás pámbu ochraňuj, jsou skoro tak špatné, jako příliš teplé jaro, nebo deštivé září.
Loňské léto bylo jako vyšité: Slunce přehršle a v přesně správných dávkách vlahé deštíky.Vinobraní začalo o měsíc dříve než obvykle, hrozny lesklé, hojné a sladké.
„Kolik jsi měl letos Oechsle?“ (Oechsle je alemanská míra sladkosti moštu)
„91 – v průměru!“ povídá přítel.
„Tak to musíš bejt šťastnej, člověče...„
„Ani tak ne ... on to měl letos kdekdo. Ceny jsou nadranc, skoro nic jsem nevydělal. A bylo toho příliš. Máme kvóty. Něco si sice sklidím sám, pro domácí potřebu, ale celou tunu jsem musel nechat viset. Nejmíň.“
- Takže zase špatně.

Počasí by si konečně mělo uvědomit, že by mělo dodržovat Deutsche Industrienorm. Jednotlivé nátlakové skupiny, zemědělci, lesníci, lyžaři a jim přidružená industrie, rekreační oblasti a dopravní podniky by si každý rok dojednali parametry, aby nespokojenost byla spravedlivě rozvrstvena. Aby ani výrobci plavek nemuseli hladovět.

Dokud nebudeme schopni poručit větru dešti, navrhuji zřízení celosvětového fondu na kompenzaci klimatické nespravedlnosti.
Za každou odchylku od celosvětového, nikoliv tedy lokálního, teplotního průměru by postiženým občanům byla vyplácena podpora. Tím pádem by nejen Evropané byli povinni pomáhat tonoucím pacifickým ostrovanům a neúrodou trpícím Afričanům, ale naopak i počasím hýčkaná Nigerie a Arabský poloostrov by obyvatelům našich pásem nejpozději od října přispívali na topení.
Zda by se tak dělo poukázkou nebo přímo dodávkami nafty zdarma, možno dojednat později.