Žabí přechody z třetího do druhého rozměru

25. 03. 2012 | 10:00
Přečteno 4063 krát
Zoologie pro otrlé se spoustou hezkých i ošklivých obrázků



Nadchází jaro. Průvodním jevem této doby bývají rozježděná zviřátka po evropských silnicích.
O živých i mrtvých takových se tu hodlám rozepsat. Všechny, kdož se o havěť slizskou nezajímají, snažně žádám, aby mé rozvleklé plky přeskočili a přečetli si ten odstavec na konci, v němž se budu snažit čtenáře pohnout, aby šetřili životy nevinných. Je označen slovem STOP.


Zájemcům bych rád načrtl problém obojživelničí migrace a zasvětil je do ropušího jazyka.

null
null


Jednu ze základních zoologických otázek, „what was first, the chicken or the egg“ s univerzální platností zodpověděl Charles Darwin. Vejce existovalo dřív než slepice. První kur se vyklubal z neslepičího vejce, první pták z dinosauřího, první obojživelník z rybího. První člověk se narodil z opičí matky – ať už tu hranici mezi dinosaurem, slepicí, opicí a blogařem definujeme kdekoliv.

Na druhou podstatnou otázku, jíž anglosasští myslitelé kladou „Why did the chicken cross the road“, tak univerzální odpověď dosud neexistuje. Říká se sice, že kuře přebíhá ulici, aby se dostalo na druhou stranu, ale to je odpověď až příliš plytká a na obojživelníky se takto aplikovat nedá. Jak ostatně víme i z vlastní zkušenosti, je i mnoho jiných důvodů, šlapat po silnici.

Nemá cenu si něco namlouvat: jde o žrádlo a sex, jak u lidí, tak u obojživelníků.
O televizi a alkohol žáby dosud zájem neprojevily, což je jedním z nejpodstatnějších rozdílů mezi jimi a námi.


Střety se silnicí v žabím životě, při nichž auta na celé čáře vítězí :


null
null


Začíná to krátce po metamorfóze, tedy ve střední Evropě mezi červnem a srpnem, kdy mladí skokánci a ropušky vylézají na souš a radiálně se rozcházejí na všechny strany od rodného rybníka nebo třeba i rygolu. Jsou velikosti vzrostlé borůvky a už tehdy si do mozečku velikosti špendlíkové hlavičky dovedou vrýt siluetu obzoru své rodné louže. Díky tomu a i zásluhou nesmazatelné pachové paměti, budou po celý svůj život schopni, se na toto místo vracet.
Zůstat v blízkosti vody nemůžou, protože jejich trávicí systém s metamorfózou přešel z pulčí potravy převážně rostlinné (sinice a podobně) na potravu výhradně živočišnou, nejmenšími chvostoskoky a červíky počínaje.
Aby se všechny pidižabky uživily a mohly vyrůst, musí se rozptýlit po lesích a lukách.

Onu část, jejichž cesta za první obživou vede přes nějakou silnici, můžete občas spatřit. Vypadají jako rozježděné borůvky. Je docela hezké zastavit se a třeba dětem ukázat při kraji silnice malinké žabičky dosud nerozježděné.
Pro mrňousky nic moc udělat nemůžete, protože už sebrat je ze silnice vyžaduje jistou zručnost, a i mrštnost, abyste nenásledovali jejich osud. Bývá jich mnoho a určité procento snad přežije.

Po první dva roky života se mladé žabky příliš často na silnici nevyskytují.
Ale už v druhém roce života se některá mláďata zůčastňují jarní migrace dospělých. Na cestách, kudy se ubírají velké ropuchy za účelem páření lze spatřit i dvouleté nezletilé, kteří tam vlastně nemají co dělat.
Do vody mezi pářící se dospělé také nikdy nelezou – před dosažením cíle se obracejí na cestu zpět. Jde jen o jakési cvičení na sucho.

Pohlavní dospělosti ropucha dosahuje v třech až čtyřech letech (samečci dříve). Pak už je jarní migrace povinnou, přičemž samičkám lze, dle tělesné kondice, povolit obroční přestávky. Zesynthetisovat a dovléct takový balvan vajec není žádná sranda – a to všechno před snídaní:
Na pouť za plozením startují totiž ropuchy obecné i skokani hnědí hned po ukončení zimního spánku a tedy na lačno. Před splněním této první povinnosti se o potravu nezajímají a pokud na to budete mít žaludek (myslím vlastní), můžete zkusit rozříznout nějaké už zajeté ropuše její žaludek a přesvědčit se, že je prázdný. Až na zpáteční cestě, po páření, je povoleno zdržovat se s dlabancem.

null
null



Tato uspěchanost má u ropuchy obecné a skokanů hnědého i ostronosého své opodstatnění. Tyto druhy nemají ve zvyku, každoročně hledat náhodné kaluže. Jdou na jisto, do své rodné vody. Což ovšem znamená, že povodí musí být spolehlivé, tedy zpravidla hlubší – a proto zpravidla i poměrně chladné. Tím se tito takzvaní „explosive breeders“ liší od jiných druhů, například od ropuch krátkonohých, které se spokojí s nahodilými, sluncem prohřátými loužemi, ve kterých se pak pulci vyvíjejí rasantním tempem. Tato strategie je ovšem riskantní, neb mělké louže vyschnou někdy dříve, než pulcům stačí narůst nožičky.


Obecné ropuchy jsou ochotny vlézt do odporně studené vody a ti nejotužilejší skokani se nezaleknou ani plovoucích kusů ledu. Jarní mrazíky bez újmy na zdraví přetrpí na dně, zahrabáni v bahné a listí.

V takovém teplotním fujtajblu se jejich zárodky vyvíjejí náležitě pomalu a proto je třeba začít časně v roce, aby letní borůvky měly čas, se do podzimku náležitě vykrmit.


Žabí páření je doprovázeno turnaji ve vodě i na souši. Zejména samci ropuchy obecné se snaží zajisit si samice už cestou. Způsob ropušího uvažovaní znázorňuje grafika:

null
null


Šťastlivci, držící na zádech samice jsou vystaveni útokům osamělých chlapců, číhajících podél cesty, jednotlivě nebo v hloučcích. Nejraději vysedávají uprostřed jízdní dráhy, protože je přehledná.

Následová sekvence ukazuje, že držitel si své děvče dovede uhájit, ač má velmi plné ruce.

null
null




Po páření se ropuchy stěhují na letní byty, kde se po půl roku poctivě živí drobnými členovci a slimáky. Přes léto lze ropuchu potkat v lese, na zahradě, v poli nebo i u prostřed města, aniž by kdo dovedl vysvětlit, jak se tam, tak daleko od vody, dostala. Skokan hnědý je poněkud vlhkomilnější a nejspíš se ukáže v lese nebo na vlhkých lukách.

null
null


Někteří jedinci se po páření vracejí přes tutéž silnici zpátky, jiní však putují dál a silnici překračují až zase na podzim, když vyhledávají svá zimoviště.
Znal jsem staré ropuchy, které rok co rok, večer co večer vysedávaly na stejném místě plus minus dvacet metrů. Když jsem takovou kamarádku zlomyslně odnesl o sto metrů dál, byla nejpozději do dvou dnů opět na svém místě (snad trochu naštvaná). Orientačně jsou ropuchy velmi nadané.

Ovšem mnohaleté kamarádšofty lze udržovat jen s ropuchami, které při svém každoročním cyklu nikdy nemusí křížit silnici.
Řádově se dá říci, že při překonávání silnic padne pokaždé zhruba polovina žab. Samozřejmě že je rozdíl mezi dálnicí a lesní cestou, ale i při sporadickém provozu jich zahyne dost velké procento, protože ropuchy se na silnici zdržují rády, nebezpečí si neuvědomujíc. Z toho důvodu jsou staré, bachraté, dvaceti- a víceleté ropušandy v silnicemi protkaném kraji už velmi vzácné. Stará ropuší bába může pokrýt dospělou dlaň. Ale to se nahledáte, než takovou v přírodě najdete! Průměrná ropucha se za svůj krátký život páří jen dvakrát.

V létě bývá na silnicích poměrně žaboprázdno, s vyjímkou těch smolařů, kteří z krajnice zmerčili na vozovce cos jedlého.

Kolem října, ba i ve zdařilém listopadu, se skokani i ropuchy vydávají do zimních kvartýrů, které často bývají už poblíž domovské vody. Na vozovkách bývá opět živěji i mrtvěji, i když ne tak intenzivně jako na jaře.
Ale není měsíce, kdy by se ropuchy a skokani na silnici nevyskytovaly. Za vyjímečně teplých nocí lze jednotlivé skokany a obzvláště odvážné ropušáky pozorovat i kolem Ježíška.


Počasí:

Můžu s konečnou platností dosvědčit, že žába počasí neumí předpovídat ani z bla. Viděl jsem na vlastní oči, jak ropušky na několikakilometrovém úseku doslova ustrnuly v nárazu studené fronty. Rychlostí silně mraženou se tenkou sněhovou pokrývkou belhaly ze své prekérní situace směrem k nejbližšímu úkrytu. (Tenkrát jsem je poklidil ze silnice, ale zahrabat se musely dle vlastního úsudku.)
A to prosím ten příchod sněhu ohlašovali v rádiu už od rána. Takže na onu tradiční rosničku se žebříčkem v zavařovačce nespoléhejte.
I úporný suchý vítr dovede ropuchy nemile překvapit a dokonce i zabít, dají-li se jím zastihnout v otevřené krajině.

Žabky masově vyrážejí, jakmile jim to vrozený budík a teplota dovolí. Rozhodující je cítěná teplota, tedy čím vyšší vlhkost vzduchu, tím líp. Za deště to bývá u ropuchy tak pět stupňů, u skokana hnědého postačí čtyři. Za suchého počasí se rozpohybují až tak od osmi stupňů nahoru. Vítr je žábam všech druhů silně proti srsti – dá-li se to tak vyjádřit.

Časování je různé nejen druh od druhu, ale i u populací téhož druhu. Horská ropucha vypadá úplně stejně jako nížinná. Nicméně by ji nenapadlo v sebeteplejší únorové noci vydat se na cestu. Byla by blázen, neb se lze nadít třeskutých mrazů. Má zkrátka jinou software. Takže přestěhujete-li ropuchu do jiné populace, bude se tam chovat nepatřičně. Například porýnské ropuchy si v únoru klidně vyrazí, je-li ovšem nadprůměrný únorový pařák, tak nad 10°C – v noci. Pěti stupni v únoru pohrdnou – nikoliv však koncem března. Podobně jako u lidí hraje tlak termínu rozhodující roli.

Odhadování, kdy ropuchy poprvé houfně vyrazí na jarní migraci je ošemetná věc a kdo tvrdí, že to dovede, kecá. Zejména pro to, že typická předpověd počasí tou dobou bývá: Teplota 2 až 6°C s místními přeháňkami – což znamená něco mezi nulou a pětisty žábami na štrece.

Dodnes mě fascinuje, jakým způsobem se ropuchy zjevují. Za večeního šera nevidíte ani jednu, jakmile světlo nebeské poleví natolik, že v něm akorát nepřečtete display (neosvětlený), ropuchy se na pokraji silnice z ničeho nic vyloupnou. Když pak později v noci teplota klesne pod bod nelibosti, najednou se kamsi vsáknou. Ještě nikdy jsem nepozoroval jak to dělají a nedivil bych se, kdyby přecejen disponovaly nějakými čarovnými prsteny.

O ropuším jazyku:

Jazyk slouží ropuše k přijímání potravy. Je přirostlý hned za spodní čelistí a svým volným koncem směřuje dovnitř – dalo by se říci, že ropucha spolkla svůj jazyk. Nedá se ale říct, že by držela jazyk za zuby, protože žádné nemá. Jazyk dovede se slabým mlasknutím trefně vymrštit směrem na oběť a lepkavě vrhnout zpět do tlamy. Effektivních zubů postrádaje, skousne žába potravu očima.
Žabí bulvy jsou, podobně jako u některých rychlých automobilů, zatahovací. Jelikož v kostěném patře jsou příslušné otvory, zasahují bulvy při mrkání hluboko do tlamy a zatlačují tak potravu do jícnu.
Už je to tak, ropucha jí i očima.

null
null

Střelbu jazykem zde dokumentuji na neotropické ropuše Aga (Bufo marinus). Líp se fotografuje, protože je větší a má delší jazyk. Princip je ovšem stejný. Tyto kamarádky sedávaly na kompostu za jednou honduránskou chýší a měly tu výhodu, že byly takřka bezedné, takže jsem mohl snímek opakovat znovu a znovu, dokud se netrefila ropucha i já. Naštěstí jsem disponoval nepřeberným počtem macatých švábů, pro které jsem si chodil do kuchyně na pánev s tukem na opékání slaniny. Byla to jak pro mne, tak pro ropuchy win-win situace, jen švábi ostrouhali a to právem. Neměli nám oslintávat snídani.


Různé následky zajetí autem:

Každá žába zasažená pneumatikou na tvrdém podkladě je de facto odsouzena k smrti. Ještě tak nejlépe jsou na tom ty rázně rozválcované náklaďákem. Hnusnější je osud těch, jimž byly přejety nohy. Občas se doplazí mimo vozovku, kde pomalu pojdou, zaníceně nafouklé. Trvá to až tři dny.
Žáby, ač velmi zranitelné, mají tuhý život. I vyhřezlých vnitřností si bez palliativní pomoci užívají po několik hodin. Nejdéle to trvá těm, které přišly o jazyk. Jak patrno z výše řečeného, je žabí jazyk důmyslný mechanismus. Překvapivě velké procento žab přežije přejetí přes hlavu, ale jejich jazyk pozbyde funkce. I když se jinak vše zahojí, zahyne obojživelníček během následujících měsíců hlady.

null
null

null
null

null
null


Kdyby snad nějaký badatel působil pokusné žábě nebo kterémukoliv laboratornímu obratlovci podobné trýznění, jaké zcela legálně a všedně působíme my, chráněni svou neznalostí, zvířatům všeho druhu, dostal by se do vážného konfliktu se zákonem a zavřeli by mu laboratoř a potažmo i jeho.
Na usmrcování zvířat jsou předepsány rychlé a bezbolestné postupy. S jistými rozpaky tu popíšu jeden způsob, proveditelný bez laboratorního vybavení. Mezi jiným proto, že se jeden ze čtenářů kdysi o rozpacích při milosrdném zabíjení ropuch zmiňoval.

Budeme na to potřebovat stabilní nůžky – nikoliv zahradní ale taky ne ty prťavé na nehty.
S omračováním zajeté ropuchy si zpravidla už hlavu dělat nemusíme. Obemkneme ji rukou a mezi palec a ukazováček téže ruky uchopíme hrdelní lalok a táhneme, aby se čelisti nepatrně pootevřely. Spodní čelist tvoří elastické kůstky, jež se při tahu poddají i když žába drží čelisti křečovitě sevřené. Skulinkou prostrčíme ze strany spodní nožičku nůžek, vodorovně, tak aby ostří směřovalo z tlamy ven. Pak je obrátíme na štorc a jedním odhodlaným střihnutím oddělíme přední část hlavy těsně za očima. Toť nejrychlejší a nejhumánnějsí způsob zabít těžce raněného obojživelníka. Potom si nesahejte do očí dokud si ruce neopláchnete, protože z kůže převálcovaných ropuch prýští dráždivý sekret.


Zákrok vyžaduje jisté množství soucitné otrlosti a ani při opakování si na to asi nezvyknete. Přesto to považuji za projev větší útlocitnosti než sveřepé ignorování všeho, co po nás na vozovce zůstává.

Stručné pozvracení je za takových okolností snad vhodné, ale ono štítivé kvičení řidičů, jimž do okénka ukazuju, že ty fleky na silnici nejsou jenom listy, považuji za změkčilost.

null
null




STOP
Tady Vás chci konstruktivním způsobem ovlivnit:

Z hlediska hynoucích obojživelníků by od nás lidí bylo velmi pozorné, kdybychom dobrovolně vyhynuli nebo nám alepoň došel benzín. Na rozdíl od nás, obojživelníci tomuto vývoji nikterak nenapomáhají.
A než se to lidstvu svornými silami podaří, myslím, že bychom mohli chudáčkům pomoci tím, že je budeme zajíždět trochu méně.

Jde to, mám to vyzkoušené a funguje to na poměrně málo frekventovaných silnicích následovně:
Když v noci, na vlhké vozovce uvidíte roztroušené, zpravidla nehybné objekty velikosti dětské pěsti, bývají to listy, kusy bláta, krabičky od cigaret, střepy nebo, pokud mají při bližším ohledání nožicky a očička, žáby.

Těm posledním dvěma kategoriím by bylo vhodné se vyhnout, což je často bez větších okolků možno. Bude Vás to stát trochu času, neb budete muset zpomalit, a trochu soustředění, jako při méně náročné kompjůtrové hře. Nejlépe Vám to půjde, když si představíte, že to jsou samé rozbité lahve od piva a nášlapné miny.

null
null


Pokud máte na vybranou, nejezděte po opuštěných silničkách - tedy v noci, za deště, na jaře - vemte to raději frekventovanou štrekou. I přes ty sice žáby putují, ale tam nemají šanci ať tamtudy pojedete nebo ne.

Dříve jsem argumentovával tím, jak žáby jsou užitečné, kolik hmyzu a plžů požerou, sami čápům a jiným živočichům za potravu poslouží atd.
Už mě to nebaví.

Copak jako důvod k troše pozornosti z naší strany nepostačí, aby nějaké zviřátko malé nemuselo za sebou hodiny tahat vyhřezlé vnitřnosti, než se mu konečně podaří bídně zdechout?

Konec ovlivňování

Závěrem:
Jisté je, že obojživelníci se dají spíš vyhubit, než aby se naučli nelézt pod auta. To vyplývá z jejich duševního vybavení, o němž jsem se rozepsal v kusé žabí psychoanalýze v březnovém vydání časopisu KRAUS.

Ono by se toho o té havěti slizké, suché, ba i šupinaté dalo naplkat hodně, ale ani nevím, zda-li jsem se tu vůbec trefil do patřičného fora.

null
null

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Viola napsal(a):

To bylo velmi dojemné. Měla jsem před několika roky na zahradě asi ropuší bábu, byla akorát do dlaně a vyskakovala na mě při sběru jahod. Vše v přírodě souvisí se vším a tak se mi tam objevil i had a pak i ježci a i bažanti přiletěli si vysedět své mladé.

P.S. Zaznamenala jsem jednu pravopisnou chybu plitké se píše plytké asi odvozeno od plynout.
25. 03. 2012 | 11:16

aga napsal(a):

Autore,

děkuji, krásné, zejména Aga.

Nebojte, na tom lidském vyhynutí už elity pracují jak bobři, řekl bych, že některým z nich na ropuchách záleží víc jak na spolubližních. No, alespoň v tomto ohledu je při pozorování některých spolubližních částečně chápu.
25. 03. 2012 | 11:17

český maloměšťák napsal(a):

Stačí jezdit opatrně a tam kde to jde tak přibrzdit.
Žábě se tak dá vyhnout - horší jsou myši /příliš rychlé/ anebo hlemýždi /příliš pomalí a malí/.

Já však mám nejradši ježky.
Na smetaně - s okurkou.

http://www.youtube.com/watch?v=oAhpvmFmzuU
25. 03. 2012 | 11:33

adamprochazka napsal(a):

Dík Viole - pravopysnou chybu jsem opravil.
25. 03. 2012 | 12:16

modrý edvard napsal(a):

Pěkné a zajímavé. Jak daleko žába migruje? Jsou na silnicích přejížděni především přebyteční samci? Ten návod na hubení žab jsem nepochopil, není mi jasné, v jaké rovině třeba stříhat.
25. 03. 2012 | 13:48

český maloměšťák napsal(a):

modrý edvard
Nejde o " návod" k hubení.
Jde o zkrácení utrpení.

Vy můžete šmikat žábám hlavy jakkoliv. V rámci duševní terapie.
Aspoň nebudete stříhat králíkům ouška.
25. 03. 2012 | 13:52

evix napsal(a):

Pěkné, mám štěstí,že na silničce po které musím jezdit brzo ráno a nebo pozdě večer(směny) jsou už instalované igelitové zábrany. Asi to pomáhá, žádnou přejetou žábu jsem dlouho neviděla. A to je tam několik let opakovaně....těm lidem by jsme měli děkovat, bohužel žádného neznám...
25. 03. 2012 | 14:04

siven napsal(a):

Na dálnici jsem podobný problém řešit naštěstí nikdy nemusel, ale v noci na okreskách nemám problém zastavit a hodit stopku. To jen některá individua dávají přednost svému volantu před životem zvířete, kterému je ukrajováno silnicemi z teritoria. Navíc ve formě nepřekonatelných překážek.
25. 03. 2012 | 14:48

Jana Pechová napsal(a):

Pane Procházko,
děkuji za zajímavé čtení: hned jsem si to zkopírovala a párkrát si to ještě přelouskám, aby se mi to uložilo do paměti.
Chtěla bych vás ale poprosit o nějaký článek o žabím kuňkání a skřehotání. Toulávám se kolem vodních nádrží a léta přemýšlím o tom, proč jsou žáby slyšet jen někdy: jestli je to spojené s rozmnožováním, měsíčním svitem (případně umělým osvětlením), děje se tak pouze za nějaké teploty anebo ta v tom vůbec roli nehraje... Googlila jsem, googlila, a nic nenašla :-) Asi to chce odborného navigátora. Díky!
25. 03. 2012 | 14:50

adamprochazka napsal(a):

Modrý Edwarde, k Vašim otázkám:

Vzdušnou čarou jsem naměřil na značkováných exemplářích až 710 m. Což je trmácivou cestou terénem více než kilometr. Za jednu teplou, deštivou noc nejpilnější exempláře - ovšemže samičky - urazí takových 200 až 400 metrů.
Často narazíte během roku na ropuchu ve vzdálenosti i dva, tři kilometry od nejbližší vody. Takže očividně dovedou urazit během sezóny značnou vzdálenost - tedy na žábu.
--
Na tichých siličkách, které lákají k mužským posedům, hyne víc samců než samic.
Naopak na frekventovaných úsecích, které jsou žábám příliš hlučné, takže tam samci zbytečně nevysedávají, a zejména pak tam, kde směr migrace vede ve špičatém úhlu ke směru vozovky, hyne více samiček, protože jsou za prvé trochu pomalejší a za druhé větší, takže i pravděpodobnost zasažení pneumatikou je u nich větší.
--
Výraz "hubení" také nepovažuji za příliš trefný. Rychlého zkrácení utrpení lze dosáhnout odhodlaným odstřihnutí horní části hlavy hned za očima, tedy dekapitací. Spodní čelist netřeba stříhat.
Je to šetrnější, než je neobratně dobíjet, po té, co přežily zajetí autem - jak říkám, žáby jsou sice velmi zranitelné ale život mají tuhý.
Samozřejmě doufám, že tento návod nebude nikdo považovat za inspiraci - všichni evropští obojživelníci jsou ostatně chráněni - bohužel jen ta praxe trochu pokulhává za literou zákona.
-------------------------------

Paní Evix,
igelitové zábrany, jsou-li dobře postavené a udržované, pomáhají ropuchám a skokanům. Jen čolky neochrání nic, protože ti přelezou i igelit a na silnici nejsou téměř vůbec vidět.
Chcete-li někomu z těch lidí poděkovat, předpokládám, že nejpíš je zastihnete po rozbřesku, až budou vybírat obojživelníky z kyblíků a přenášet je na druhou stranu.
Pokud bude v každém ze zakopaných kyblíků větvička, nechte ji prosím Vás tam, slouží k tomu, aby se tam netopili brouci a myši. (Pořádkumilovní chodci je totiž považují za smetí a pořád nám je z kyblíků vyhazují...)
Nejsou-li tam ani kyblíky, ani tunely, pak ropuší plot bývá kontrolován během deštívých nocí.
25. 03. 2012 | 15:02

kokoshka napsal(a):

A ne aby Viola a Jana Pechova tam šli a polibili každeho žabaka?
Kdo vi,treba najdou sveho prince!
25. 03. 2012 | 15:11

adamprochazka napsal(a):

Paní Pechová,

kuňkání nebo skřehotání?
To je totiž rozdíl. Každá žába má své charakteristické nářečí a odborník, nadaný hudebním sluchem (jehož se mi bohužel zoufale nedostává), dovede rozlišit i poddruhy skokanů, ba i lokální dialekty.
Teplota rozhodně roli hraje, jsou pak druhy teplomilné (např.kuňky) a otužilejší (výše řečení hnědí skokani).
Jsou druhy s velice krátkým obdobím páření (ropuchy, skokani hnědí), a pitomci, kteří svým vytrvalým řevem dovedou dovádět sousedství k nepříčetnosti po celé léto - skokani zelení.
A potom záleží na typu vodní nádrže. Naše příroda vlastně vyvinula na každý typ stojaté vody jiný druh žáby.

Jednou snad i o tom něco napíšu, bude-li zájem. Jen s tím kvákáním to asi bude problém, leda by mi pan Stejskal poradil, jak do blogu zabudovat zvukový záznam.
25. 03. 2012 | 15:25

minatomirai napsal(a):

Velice zajímavé čtení, žabí oči a jejich další funkce je pro mne novinkou, díky za ni.
Můj táta mne kdysi jako kluka vyprovodil do světa slovy - though boys throw stones at frogs in sport, the frogs do not die in sport, they die in earnest. To jsem chodil už do anglické školy a donesl domů ptačí vejce ve snaze vychovat hejno ptáků v domovské troube na pečení. Tato slova nesu sebou navždy.

Když jsem žil na Taiwanu, občas jsme se večer vracívali s čajoven v horách a na silnicích se to téměř hemžilo hady. Číňané jsou naštěstí velice pověrčiví a přejetí či vůbec zabití hada přináší smůlu (had se také podává při svatební hostině jako jeden z chodů, pro štěstí).

Protože jsem vyrůstal v Kanadě, měli jsme jako většina svoji vodu, tedy jezírko. V něm žila želva kajmanka, které se říkalo zelená dáma, byla jistě stará, ale stále snášela vejce, zbytky vajec jsem objevoval na hrázi v písku. Málokdy jsem kajmanku viděl, občas vyplula na povrch si loknou a opět se ponořila. Jednou jsem jel autem po cestě asi kilometr od naší chaty a jezera, když jsem na prašné cestě viděl právě tuto starou dámu. Zastavil jsem, překvapen, bylo horko, byl července a já nemohl pochopit, kam putovala. Byla těžká a veliká, tak jsem se ji snažil nadzvednout a posunout do bezpečí. Rychlost, se kterou se po mně ohnala, mi doslova vyrazila dech. Nicméně jsem ji tam nechtěl nechat, i když to byla cesta ne příliš ježděná, ovšem náhody se stávají a šlo by spíše o to, že by ji někdo přejel neúmyslne než záměrně. Přivolal jsem pomoc, želvu jsme naložili na kus prkna, nechali ji se zakousnout do měkké větve, které se držela, a takto jsme ji přenesli do bezpečí. Věděl jsem, že se jí nic nestalo, když jsem našel další rok zbytky želvích vajec na hrázi.
Na druhou stranu jsem neměl příliš trpělivosti s vysokou - wapiti v Britské Kolumbii, kde jsem nějakou dobu žil na jednom ostrově. Na jaře začala invaze jelínků do zahrad, které jsou většinou bez plotů a nad ránem člověk viděl malé stádo pasoucí se na právě kvetoucích tulipánech. To, jak jim koukaly ty zářivé květy z papul, sice bylo trochu humorné, nicméně jsem je hnával koštětem ze zahrady, tulipány mi byly v tom období podstatně milejší a bylo jich podstatně méně, než wapiti. I bez jejich nájezdů.
25. 03. 2012 | 16:22

Fialenka napsal(a):

Ježkovi oči, žába kouše očima ... to jsem nevěděla.
Žáby jsou sympatická zvířata (ovšem kromě hrabatky) a líbí se mi jejich zpěv, který je někdy dost hlasitý a je slyšet daleko. Od rybníka se ozývají tři druhy zpěvu. Nevím jestli to je od různých druhů žab, nebo to je repertoár jen jednoho.
A jak je vidět na té sérii fotek na pokračování, tak jsou obdivuhodně obratní.
25. 03. 2012 | 16:57

Jana Pechová napsal(a):

Děkuji za odpověď a na článek se už nyní těším :-)
Uvítám přitom rozbor skřehotání i kuňkání (a stačil by třeba odkaz na zvukový záznam, nemusí být součástí textu).
Vodní nádrže na mých oblíbených trasách jsou rybníky, rybníčky a louže různých velikostí, od mokřin a kaskád násadových louží přes rákosím obrostlé rybníky střední velikosti až po velké vodárenské nádrže s přísným režimem. Žabí koncert se ale ozývá i od postarší vybetonované hasičské nádrže v areálu na okraji města, kde jsem propadla pocitu, že si žabáci pletou lampu veřejného osvětlení s měsíčním úplňkem.
25. 03. 2012 | 16:58

Fialenka napsal(a):

Opravuji na tvrdé y
S pozdravem ...
25. 03. 2012 | 17:00

český maloměšťák napsal(a):

Někdy mě na rybách z žabího koncertu berou mory.
Během takových nocí - kdy se po celé dlouhé hodiny s malými přestávkami ozývá skřehotání, kuňkání, kvakání a jánevímcoještězajání...v takovou chvíli vzývám všecky užovky co jsou na rybníce k mání a prosím je o přátelskou službu.
V takových chvílích - kdy je navíc dusná a horká noc a komáři štípou tak, jako bych snad byl jediný tvor v okolí, který jim chutná - v takových chvílích , kdy navíc hovno co bere - v takových chvílích si přestávám být tak docela jistý, zda je sportovní rybaření relaxací a zábavou.
Připadám si spíš jak blbec.

Nevíte někdo co na ty potvory - kromě občasného hození šutru jejich směrem...co na ně platí ? Aby ztichly ?
25. 03. 2012 | 18:35

minatomirai napsal(a):

http://www.youtube.com/watch?v=A6-8pC8o5fw

Jeden krásný zvuk pro všechny.

Pro maloměš´táka:
Pouzil bych tuto nahrávku, ovšem jestli jsou žáby jako ptáci, mohlo by dojít k jednomu velkému megakoncertu.
25. 03. 2012 | 18:40

Ládik!!! napsal(a):

U blízké Těrlické přehrady vloni postavili pod silnicí č.11 5 žabích podchodů za 5,5milionů Kč. http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/20110719terlicko_zaby_tunel.html
25. 03. 2012 | 18:43

kokoshka napsal(a):

česky malomeštak:
Slzny plyn!
Co žaby,co holuby-jedna pakaž.no žaby aspon nekaleji na hlavu!
25. 03. 2012 | 18:48

Ládik!!! napsal(a):

ČM:
Platí na ně propan nad hladinou. Ale nesmíš kouřit.
25. 03. 2012 | 18:53

gaia napsal(a):

malměšťáku

nebýt obojživelníků, tak těch štípavých potvor bude ještě mnohem mnohem víc.
ale pokud někomu vadí jiní živí tvorové, musí se nad sebou zymslet, neb je testem lidskosti, zda je člověk schopen a ochoten sdílet planetu i s jiný i živočišnými druhy.
A pokud není , tak se sám nemůže nazývat člověkem. Pouze omezeným sobcem, neb biodiversita je největším bohatstvím naší planety.
25. 03. 2012 | 19:44

stejskal napsal(a):

Dobrý den, pane Procházko,

poradím velmi rád.

Libor Stejskal
25. 03. 2012 | 19:46

český maloměšťák napsal(a):

Děkuji, přátelé. Děkuji za vskutku užitečné rady.
Zejména se mně líbí ty, kdy bych měl kromě asi třicet kilo vážícího rybářského vercajku nosit k vodě i propanbutanovou bombu nebo dýmovnici.
Fakt super rady - díky !

P.S. Špunty do uší jsem zkoušel.
Má to jednu vadu - neslyšíte ani ty nalétávající komáry.
25. 03. 2012 | 19:49

český maloměšťák napsal(a):

gaia
Díky i za tuto radu.
Budu si tedy při tom kvákání, skřehotání a kuňkání a do nosu štípání - budu si listovat v nějaké knize o biodiverzitě.

Teď mě tak napadlo - krev sají jenom samičky komárů, že ?
:(

Žáby a komáři...hmm - věřím spíše netopýrům či vlaštovkám. Ty žáby podle mě komárům moc zabrat nedají.
Při tom jejich skřehotání by byl komár blázen - aby se přibližoval do jejich blízkosti. Je to přeci taky jen živočich. A soudě podle toho, co produkuje - je jistě vybaven hudebním sluchem.
Ne, ne - tomu to žabí skřehotání taky jistě nedělá dobře na spaní a zažívání.

Apropo - mám pro takové jako jste Vy - specialitku k samostudiu:
Seriál dokumentů " Kapitolky o havěti". Hledejte - je to k stažení na netu. Válí se to v takovém tom nejšpinavějším jeho koutě....
25. 03. 2012 | 20:05

Adam Procházka napsal(a):

Proti komárům, milý maloměšťáku, kuřte Startky, Gauloises bez filtru, Gitanes nebo Reval.
Počet žab - máte na mysli skokany zelené, že? - omezují užovky, volavky a čápi, ale jen pokud je žab tolik, že se na nich uživí dost užovek a čápů. Kromě toho se tito skokani decimují navzájem.

Nejspolehlivější proti všem je vydatná vrstva nafty na hladině a pak se ani nemusíte zdržovat s udicí. Stačí ryby posbírat a omýt acetonem.
Ale spíš myslím, že byste měl zůstat u toho příležitostného klicanu.
Představte si, že by nám žáby lezly lovit si ty svoje mouchy do našich diskoték a pak si stěžovaly, že se jim ta naše muzika nelíbí.
25. 03. 2012 | 20:09

ignac23 napsal(a):

možná by i pomohlo nevozit si všude sitzfleisch autem a svézt se třeba veřejnou dopravou.. nebo na kole, tam ten uhýbací manévr bude jednodušší
25. 03. 2012 | 20:17

Adam Procházka napsal(a):

Nazdar Gaio,

všichni tady jsme zastánci biodiverzity, v neposlední pak řadě náš maloměšťák, protože jinak by za ní nelezl v noci do močálu a koupil by si to filé mražené v Tescu.
Vás bych chtěl kollegiálním způsobem požádat, brát povzdechy vyssávaného s větším humorem. (Ona ta biodiverzita v praxi občas dovede nasrat a ja sám jsem daroval už tolik krve, že bych od těch komárů za to měl dostat rohlík a buřta.)
Bylo by dobře, kdybychm se navzájem do sebe nezakusovali.
Náš společný nepřítel jsou totiž lidé vyrovnaní, přebývající v klimatizovaných kancelářích, kteří žabí skřehotání nepoznali a ani ten močál včetně ryb by nepostrádali, alébrž dali vysušiti aby pěkné nákupní středisko na něm zbudovali.
25. 03. 2012 | 20:30

český maloměšťák napsal(a):

Adam Procházka
Gitanesky se do ČEZka, Moravy i Slezska prý přestaly dovážet.
Kromě toho - já při pobytu v přírodě nekouřím. Ale jinak dík za skvělé rady.

S tou naftou jste to zkoušel kde ?
A nepáchly pak ty ryby ? Třeba naftou ?
A co ty podměrečné ? Není to trestné - omývat acetonem i podměrečné ryby ?

Na diskotéky též nechodím. Nemám rád ty zvuky duc, duc , duc... které dnešní mládež a zítřejší naše budoucnost říká modern techno music. Komáři jo ?

Prý se nějaký druh komára vyvinul specielně v londýnském metru. Žije tam v těch kalužích a říkají mu Jožin...Jožin z Undergroundu. Nemá totiž rád techno.
S tím bych se chtěl kamarádit - ne s těmi našimi pitomými modernisty z diskoték.

Dobrou noc. A ještě jednou dík za rady. /nafta je ale moc drahá - co tak vyjetý motorový olej ???/
25. 03. 2012 | 20:40

český maloměšťák napsal(a):

I mražené tresčí filé z Tesca není špatné.
Sice trochu připomíná plastelinu a stejně tak i chutná - ale je levné.
Lid pod Kalouskem takovéto artefakty rád - čím déle Kalousek řídí finance v tedle republice - tím více lid takovéto artefakty vyhledává.

Konec srandy. Jdu na zítřek namarinovat pár okounů - z prosincových lovů.
Mňam !
Větší delikatesa než žabí stehánka či přejetý ježek na smetaně s okurkou.
25. 03. 2012 | 20:51

český maloměšťák napsal(a):

...někteří parchanti zevezli i močál s líny, hořavkou duhovou západní, sekavcem písečným....a s hnízdištěm bukáčka ...plus miliony žab...zavezli to celé odpadem a skrývkou zeminy....to jsem byl ale ještě děcko...dnes bych to tak nenechal...

Budiž jim pod kotel v pekle přikládáno tak, že pak my - biodiverzisté budeme i v tom pekle stát před stejným problémem, jako tomu bylo v dusné, horké noci na břehu rybníka...neb i jejich skřehotání a řev se nebude dát poslouchat.
25. 03. 2012 | 20:58

honolulu napsal(a):

Pane Prochazka, nejvice me zaujala Vase veta, ze prvni clovek vysel z opice...Geee, tomu ja vubec neverim.
Proc svuj osobni puvod vztahujete i na nas, kteri nemaji a nechteji mit nic s opicemi spolecneho. My jsme prisli z vesmiru a stvorili nas andele ?
A nestrkejte ruce krokodilovi do klapacky, nebo nebudete schopen zit hygienicky.
25. 03. 2012 | 22:15

im napsal(a):

Velmi potřebný a užitečný článek v pravý čas, díky. Fotečky rozkošné (žabka na houbě, jak se Vám to povedlo být v pravý čas na správném místě?) i, bohužel, velmi názorné.

Píšete na jednom místě o bachraté dvacetileté ropušandě....To by mě zajímalo, jakého věku se při optimálních podmínkách může taková ctihodná ropuší babička dožít? V dětství pro mě začínaly letní školní prázdniny na chatě v Posázaví, svažitý pozemek kus nad rybníkem - první ohníček, večer počítání světlušek a žabí koncerty. Na jednom vlhkém místě tam bydlela řadu let pod borůvčím ropuška, byla tam každé léto....

Taky se mi zdá, že té "slizké havěti" ubývá - jsou žáby odolné vůči různé zahrádkářské chemii nebo zemědělským postřikům?
25. 03. 2012 | 22:32

Adam Procházka napsal(a):

Maloměšťáku,
s tou naftou jsem to nezkoušel. To už dostatečně otestovali jiní. Proto máte pravdu, když u vody raději nekouříte. Jak ty ryby chutnají nevím - snad podobně jako ty mražené, ne?
V pekle aspoň bude pokoj od těch komárů - oškvařej se jim tam křidélka.

Honolulu - s tou opicí nám Darwin, lichotka jeden, trochu lhal. Dosud jsme z ní nevyšli.
A není to krokodýl, nýbrž Nothosaurus mirabilis a udělal jsem ho ze zcela hygienického epoxidu.

im
Maximální dosažitelný věk ve volné přírodě se těžko zjišťuje a údaje se ještě hůř ověřují u zvířat bez občanek. Dle otevřeného seznamu, kam přispívají chovatelé slizkých a šupinatých zviřátek, se prý ropucha obecná v zajetí dožila 40 - slovy: čtyřiceti!!! - let. Ta stránka je německá, ale latinské názvy jsou uvedeny:
http://www.reckel.de/derk/derkfns.htm
Proti zahrádkářské chemii snad není odolný nikdo, včetně zahrádkářů samotných. Nicméně největší hrozbou pro naše obojživelníky všech druhů je nedostatek vhodných, nekontaminovaných vod. Skokani zelení jsou na tom v tomto ohledu ještě poměrně dobře.

- a ten malý skokánek hnědý na té houbě skutečně seděl sám od sebe - náhoda.
26. 03. 2012 | 06:29

aga napsal(a):

V Austrálii ale Bufo marinus nemá nejlepší pověst, a Australani vrací úder:

http://www.enviweb.cz/clanek/priroda/75632/v-australii-zavedli-slavnost-pobijeni-jedovatych-ropuch

http://www.reptarium.cz/news/18354 (Austrálie vyveze ropuchy do Číny, kde jsou lahůdkou a zdrojem jedu do čínské medicíny).....

A tohle pro Vás, pane Procházko, může být plazí dilema:

Studie z let 2005 a 2007 prokazují, že do oblasti v ústí řeky Victorie masivně pronikají ropuchy, které se stávají snadnou obětí věčně hladových krokodýlů. Mléčně bílý sekret plný toxických látek z ropuších žláz ale působí úmrtí značného počtu dospělých plazů.

Od roku 2005 podle biologa Mika Letnika z University of Sydney zabily ropuchy až 77 procent sladkovodních krokodýlů ve zmíněné oblasti.
26. 03. 2012 | 08:33

aga napsal(a):

PS

Samozřejmě je na vině jako vždy diletantský člověk, protože ropuchy přitáhl tam, kam právem nepatří.
26. 03. 2012 | 08:35

Adam Procházka napsal(a):

To máte, Ago, pravdu, že Vaši jmenovci dělají v Austrálii pěknou paseku. Jako ostatně i psi, kočky, králíci, myši. Vše nemístné bývá problematické.

Nám tu do porýní blíže neurčený blb zavekl skokana volského. Důležitý to člen severoamerického druhového společenství, ale v naší přírodě řádí jako černá ruka. Dorůstá 20cm, polyká naše žáby bez rozdílu a bučí jak kráva, že by z něj náš maloměšťák asi dostal psotník.
Což ovšem není důvod, chovat k cizí žábě osobní zášť. V Texasu bych ho taky přenášel přes silnici. Toho, co ji tu vysadil, bych ovšem přejel.
26. 03. 2012 | 11:14

aga napsal(a):

".. Vše nemístné bývá problematické..."

Z toho, zdá se, plyne, že člověk je nemístný z principu a všade. Alespoň z hlediska ostatního života na planetě.
26. 03. 2012 | 11:21

TomášL napsal(a):

Dobrý den, milé žabky!

Vítejte ve antropocénu a nezoufejte si, neboť i lidé někdy končí ve R2! :-)
26. 03. 2012 | 12:42

gaia napsal(a):

ale bez člověka by se divadlo přírody odehrávalo beze svědků.
26. 03. 2012 | 12:47

český maloměšťák napsal(a):

Skokana volského - jeho zvuky , co vydává...pravda, neznám ty zvuky. Takže ten psotník nemohu ani odsoudit - ani odsouhlasit.
Pokud by ale nebyl skokan volský chráněn, ale naopak pronásledován - a fakt dorůstá až 20 cm...možná bych se naučil ten chvat nožem - jak jej popisuje autor v blogu.

Žába se totiž dá docela dobře chytit na udici. Jako děcka jsme to dělali - chytali jsme je na žížalu nebo na červenou bavlnku /pak ale pustili - nejsme žádní žabožrouti.../.

Daleko horším úkazem než toto potenciální obohacení jídelníčku českého maloměšťáka a objekt krácení jeho dlouhých a nudných chvil u vody.....jsou kormoráni - a ty sem nezavlekl nikdo - tedy , zavlekl je sem rozmar přírody.
Škoda, že se - kurva jedna černá, nedá zaject. Ani chytit na udici.
A povolen je odstřel pouze brokovnicí. A já se tak těšil, jak budu kulovnicí s tlumičem sundávat hezky jednoho po druhém.
To by byla zábava ! Kam se na todle hrabe obírání grilovaných žabovolských stehýnek...
(na případnou biodiverzitu v salonním vydání paní gaie nebudu reagovat - maximálně jí před vchod přivezu vozík s uhynulými rybami - v důsledku klovnutí kormoráním zobákem....)

http://www.novinky.cz/domaci/221558-tisicovka-kormoranu-uz-dva-dny-masakruje-ryby-v-centru-plzne.html

http://www.frov.jcu.cz/cs/vurh-frov-ju/laborator-etologie-a-vyzivy-ryb-a-raku-c-11-2

a konečně :

http://www.frov.jcu.cz/cs/vurh-frov-ju/laborator-etologie-a-vyzivy-ryb-a-raku-c-11-2

Takže pane Procházko - stačí dostatečný počet vhodně motivovaných německých (Alsasanay snad netřeba ani motivovat) žabožroutů -například "udicovným" - obdoba " zástřelného" - a máte v porýnském povodí po skokanech volských - i po bučení ozyvájícího se z rákosí.

K tomu něco na způsob Kalouskovy reformy - a možná dojde i na pečená kormorání stehýnka.
26. 03. 2012 | 13:05

český maloměšťák napsal(a):

gaia
Bez člověka by žádné divadlo neexistovalo.
Je tomu jako s tím stromem, co sice spadl, ale vlastně nespadl -protože u toho nikdo, kdo je schopen pád stromu definovat a popsat...nikdo takový u toho nebyl.

Konec srandy. Jdu zjistit zda v tom suchu vyrostl nějaký medvědí česnek nebo ne.
----------
re k poslednímu odkazu " akonečně " :

má tam být :

http://www.chytej.cz/clanky/1168/konference-crs-o-kormoranovi/
26. 03. 2012 | 13:11

gaia napsal(a):

český maloměšťák

jak dopadl holub stěhovavý při srážce s takovými, co mají rádi kulovnice s tlumičem
ještě v roce 1871 žil v počtu mnohaset milionů jedinců ve východních státech USA a jeho množství se zdálo nevyčerpatelné. Sportovní střelci se nemohli udržet.gai Poslední jedinec byl chráněn před horlivými lovci několik let v ZOO v Cincinati, kde také 1. září 1914 skonal.
26. 03. 2012 | 13:16

český maloměšťák napsal(a):

gaia
Nikdy nevstoupíš do stejné řeky. To věděl už Herakleitos.

Nestrašte nás stejnými bubáky jako Klaus a podobná individua.

Fakt už letím.....
26. 03. 2012 | 13:49

Adam Procházka napsal(a):

Alsassané, jakožto kmen alemanský si na žabí stehýnka tolik nepotrpí - to spíš Francouzi. Za to všichni zdejší rybáři hartusí na kormorány. Chápu to - za prvé jim záviděj, protože takhle chytat ryby by sami rádi uměli, a za druhé jde vo ten kus žvance, protože rybáři by ty ryby nejradši všechny sežrali sami. To je celkem rozumný argument, i když já jsem na straně kormoránů.
Vzpomínám, jak jsem se kdysi zatetelil, když jsem po letech v porýní poprvé spatřil živého ptáka, jehož jsem až do té doby vídával jen v knížkách. Je to domácí druh, který tu byl dříve než my a proto mu patří i podíl ryb, které taky nejsou výhradně naše. Proto bychom je i nadále neměli střílet, pokud oni nezačnou střílet nás.

Pravda, poslední dobou na břehu Rýna občas zakopávam o mrtvolky zcela vychrtlých rybářů.
26. 03. 2012 | 14:00

Dagmar napsal(a):

Pěkný článek, pěkná diskuse.

Měla jsem možnost ochutnat žabí stehýnka jako velkou delikatesu (také přiměřeně drahou) v jedné pařížské restauraci. Očekávalo se, že budu nadšená, ale moc mi to od srdce nešlo. Stehýnka byla v řadě napíchaná na dvou špejlích, okořeněná a rychle usmažená v oleji. Mělo to konzisneci velmi jemného rybího masa, ale chybělo tomu rybí fluidum. Na ryby všeliké "sladkovodní" i "mořskovodní" si dost hodně potrpím.

Takže bych si s maloměšťákem raději dala ty pstruhy. I když po zamrazení už to fakt není ono. Nejlepšejší jsou hned po vylovení, na oliváku, jen sůl a kmín... kam se hrabou žabí stehýnka.

Ta rada, jak poraněným žabkám pomoci od utrpení je asi užitečná, jen nevím, zda bych ji byla schopná užít. Když jsme byli malí, bydlela s námi na zahradě i jedna stará ropucha. Měla svoje místo v chládku pod schody a chovala se velmi domestikovaně. Dokonce i náš pes (foxteriér) ji respektoval. Její zásluhou mám žáby dost v oblibě. Člověk se většinou štítí jen toho, co nezná.
26. 03. 2012 | 14:30

český maloměšťák napsal(a):

Adam Procházka
Věci jsou trochu složitější.
Díky např. kyselým dešťům, melioracím, znečištění vod... nedochází u mnoha ryb v ČR k přirozenému výtěru. Což jaksi vyžaduje zásah vyšší moci - a jelikož ten Nejvyšší už leta nic v tomto nepodnikl - nezbývá než peněz a úsilí rybářů./ale i ostatních daňových poplatníků/. No a pak když přiletí hejno kormoránů a celé to úsilí a všecky ty peníze promění v uspokojení svého pudu žrát a v mrtvolky ryb plující na hladině.
A jakýsi vášnivý ornitolog - amatér je nadšený, že uviděl velkého černého ptáka - křepčíc veselím na břehu Rýna pak málem spadne do vody. Naštěstí jde kolem rybář s rybářkou a ti mu věc biodiverzity vodotečí a tůněk vysvětlí - že i ryby mají v nich určité funkce a že je velkým omylem amaterkých ornitologů, když se domnívají, že ryby se takjaksi vyskytnou a že rybáři toliko ryby chytají a požírají a ubírají tak potravu kormoránům, kteří pak strádají hlady.

Co pak dovedou udělat kormoráni s pstružím ročkem, jak jsou schopni ne zdecimovat - ale přímo zesekundovat celou populaci - raději no comment.

Všeho moc škodí.
I pitomých keců o biodiverzitě.

http://www.crsplzen.cz/cz/novinky/72.html
27. 03. 2012 | 12:45

gaia napsal(a):

český maloměšťák

člověk zatím nezvládl ani vlastní populační dynamiku a chtěl by diktovat ostatním druhům, kolik jich má být?
27. 03. 2012 | 15:58

český maloměšťák napsal(a):

gaia
Ne - ale snaží se, aby jich bylo alespoň tolik, že je všecky nesežerou kormoráni. Je tomu zhruba asi tak, jako když přijde stát s nějakou propopulační politikou (podle mě je ale nejlepší propopulační politikou společnost složená z co největšího počtu slušných, charakterních a skutečně vzdělaných a pracovitých lidí kteří se svými ale i získanými zdroji zacházejí rozumně)...protože jinak hrozí, že populace se zmenší pod kritickou hodnotu, nutnou k tomu, aby nevymřela.
28. 03. 2012 | 13:54

gaia napsal(a):

no a propopulační politikou pro kormorány je pěstování ryb a jejich umělé navyšování v tocích. Čím víc ryb, tím víc kormoránů a ti až si ryby vychytají, tak pochcípají a ustanoví se přirozená rovnováha. Ale maloměšťák pak třeba zas za celé odpoledne nic nechytí.
28. 03. 2012 | 16:50

Adam Procházka napsal(a):

Štěkáte na nepravý strom, Maloměštáku.
Nebylo by vhodné zamyslet se nad tím, proč je vůbec nutné, aby stav ryb byl pracně zvyšován. Ryby i rybožraví ptáci celkem úspěšně přežívali od druhohor - proto někdáž dorazil praotec Čech do země kapry i kormorány oplývající.
Ostatně v těch několika dosud nezmrvených končinách světa to funguje bez regulace odstřelem dodnes a pokud vím, i rybáři si tam vedle ptactva a medvědů přijdou na své.
Spravedlivý hněv by se tedy měl obracet proti těm, kdož vykachlíkovali, přehradili a zasvinili evropské řeky k nepoznání, vyhubili lososy, jesetery, brzo vyhubí i úhoře atd.
A na tom ptactvo rozhodně nenese vinu. To je sice blbé a bohužel se s ním nelze domluvit, ale chová zcela přirozeně v prostoru, který mu náleží více než nám, nenechavým opicím z Afriky přišlým. Tak bychom je aspoň neměli nenávidět.
29. 03. 2012 | 20:45

vl napsal(a):

Anno dazumal, tj někdy za války, jsem jezdil časo na ole po venkovských cestách - o asfalt se skoro nezavadilo. Zato žab bylo všude tolik, že nějaké ztráty, když jste jich pár přejeli, nebyly znát. Nikoho nenapadlo se o ně nějak starat. Čím to, že čím víc se o ně staráte, tím víc jich ubývá?
30. 03. 2012 | 17:23

Adam Procházka napsal(a):

Jó pane vl,
prý bejvávaly časy, že automobilisti dostávali smyk na tlusté vrstvě žabích těl.
Asi těch smyků bylo příliš - a potom, co se nevyasfaltovalo, to se důmyslnými jedy pokropilo či jinak zvoralo, a tak řady žab jaksi prořídly, stejně jako mnohé jiné, někdáž hojné žoužele (s vyjímkou kormoránů ovšem).
Proto se o žabky staráme, aby zbylí mohykáni nebyli doraženi, a to ještě tak nepříjemným způsobem.

Takže ono je to naopak - čím víc jich ubývá, tím víc bychom se o ně měli starat.
30. 03. 2012 | 23:36

gaia napsal(a):

autore

musíte zas něco napsat, biologická gramotnost zdejších čtenářů ja tristní.

A to ještě zdejší ekonomové hlásají, že by základní vzdělání mělo sestávat jen z matematiky ekonomie a práva.(např. Michl blog Kolik je 3+3*3)nebo Šteffl ten zas často psal, nač jsou žákům lišejníky a láčkovci,unavují si tím hlavu, trochu jsem ho již zpacifikovala, ale nebýt mne..... sama vše zde neutáhnu

Děsím se takového světa.
31. 03. 2012 | 08:41

Marie napsal(a):

Proti komarum velmi dobre pomaha sitka na hlavu.
Uchopim klobouk. Usiji valec z jemne sitoviny (tyl, gaza), prumer tak, aby se dal nasunout shora na klobouk a zachytil se za okraj. Delku tak, aby se dal zasunout do obleceni kolem krku - cca 50 cm. Neco jako kukla pro vcelare, ale elegantni a snadno slozitelne.
Pouziva se to takto na severu, kde je komaru opravdu pozehnane. No a pak muzete uz pouzit ty spunty do usi, nebot budete chraneny pred komary.
31. 03. 2012 | 23:42

Marie napsal(a):

Mame na chalupe ve sklepe dve ropuchy uz vice nez 20 roku a jsou to pekne macatky. Uz jsme nad tim koumali, jestli jsou to porad ty same ropuchy, nebo jestli se tam stehuji mlade. Ven ze sklepa se nemohou dostat svepomoci, diry jsou ve vysce 2 m, takze jak tam jednou spadly, uz zustaly.
Jak to ctu, mame vlastne zoologicky unikat a meli bychom je asi vyndat ven na travnik, aby se mohly adekvatne rozmnozit, ne?
01. 04. 2012 | 00:06

Adam Procházka napsal(a):

Paní Marie,
ani bych se nesázel, že ty Vaše macatky z toho sklepa nevylezou, když se jim zachce. Kdysi jsem se divil, jak je možné, že označkované ropuchy, které občas padaly do asi jeden metr hluboké, kolmé betonové šachty, asi 40 x 40cm, se o něco později ojevovaly opět mimo šachtu. A pak jsem to viděl na vlastní oči: žábě stačily drobné nerovnosti v betonu, aby se v rohu vyškrábala až po horní okraj. (Jakmile mě zmerčila, ihned skočila dolu a dělala jakoby nic)
Zkuste si to - postavte se tváří do rohu místnosti a vylezte ke stropu.
Ropucha obecná boubelatá to dokáže!
Nechte je raději kde jsou, když to funguje, neb jak klasik praví: proč rušit věci jež trvají?

Paní Gaio,
to je přece úplně normální vývoj: třetí i druhý svět si částečně sám ničí své přírodní bohatství nebo si je dává za peníze vyrabovat civilizovanými státy a své území za pakatel pronajímá jako skládku. Myslím, že v afrických a i většině latinskoamerických státech je situace ještě daleko horší než v Čechách.
Teprve když se společnost dobere dostatečného ekonomického zázemí, začne cos postrádat a potažmo trosky své přírody za neúměrně vyšší cenu chránit - a i to poněkud liknavě. V Německu se například ochrana hmyzu víceméně vyčerpává ve zpřísňování zákazu sběru motýlů - ačkoliv sběratelstí snad již vyhynulo, neb v podstatě není čeho sbírat.
Ale zdá se mi, že veřejný zájem o živou přírodu je tady přecejen poněkud živější než v Čechách.

Teď bych tu asi nějaký čas měl psát, jako že politici jsou prevíti - je to přecejen převážně politický blog - a pak sem zase něco vpašuju.

P.S.: V Michlově početním přikladu mi tvrdošíjně vychází jedenáct a půl.
01. 04. 2012 | 07:31

gaia napsal(a):

ty žáby umí dobře šplhat. Jednou jsem četla v dětském časopice ABC o rosničce, ta prý umí lézt i po skle. Má prý tak jemné dutinky, přímo mikropovrch na prstech,těmi se přicucne k povrchu, že to zkoumali i vědci a chtěli napodobit při vývoji adhezních povrchů.

A na vlastní oči jsem viděla rosničku na našem hrobě, kde máme vyleštěnou žulovou desku s nápisem(kolmá poloha), velmi hladká a ta rosnička seděla asi v polovině té kolmé plochy a pěkně se tam vyhřívala.
Tato žábka je velmi krásná, vůbec nepůsobí dojmeme ošklivosti, jako ostatní žabky, právě v pohádkách je symbol, políbit žábu jako něco vyžadující velké sebezapření, ale rosnička byla opravdu k zulíbání.
01. 04. 2012 | 10:49

im napsal(a):

"....Ale zdá se mi, že veřejný zájem o živou přírodu je tady přecejen poněkud živější než v Čechách...."

Tady v Čechách se ale už taky lepšíme, ba i v hlavních televizních zprávách ráčili věnovat pozornost kroužku žáků přírodovědců, kteří na Ústeckoorlicku teď na jaře vybírají žabky z jakýchsi lapačů u frekventované silnice, v kyblících je přenášejí přes silnici do velkého rybníka (rybník-bahňák)hodně daleko za silnicí a dávají jim tak druhou šanci.
02. 04. 2012 | 23:48

gaia napsal(a):

to je tohle

http://www.rozhlas.cz/pardubice/zpravodajstvi/_zprava/ochranci-prirody-zachranuji-colky-a-zaby--443302

dělají to již kolik let
03. 04. 2012 | 14:36

Ladislav Stalmach napsal(a):

Vzkaz pro autora (ale mohou i ostatní:) www.virvudolisvratky.cz
03. 04. 2012 | 14:50

im napsal(a):

Tak vidíte, pane Procházko,

dobří lidé žijí nejen na Ústeckoorlicku, ale i na Žďársku u Vírské přehrady a možná i leckde jinde, jen se o nich obecně neví. Teď o nich bude vědět nejmíň další jeden tisíc lidí (když z 1490 kliků odpočteme nějaké opakované návštěvy). :-)
04. 04. 2012 | 14:02

Adam Procházka napsal(a):

Dobří lidé jsou po celym světě - neříkal to už Švejk?

Dík za odkazy - demonstrují rovněž celosvětový úkaz, že kvůli odborně omezenému plánování nějaké zdi, nádrže nebo silnice musí spousta slušných lidí běhat noc co noc s kyblíkama. Mnohé pitomosti by bylo možno velmi levně předejít, kdyby do plánování byli zapojeni i lidé, kteří mají šajna o přírodě.
Když podél jedné silničky renovovali zděný plot, požádal jsem, zda by nemohli každých pár metrů vynechat u země jednu cihlu. Majitelka souhlasila. Úmrtnost obojživelníků se drasticky snížila, protože nemuseli obcházet dlouhou zeď po jízdní dráze.
A ušetřilo se pár cihel.

Spousta zvířat například hyne v různých vodních nádržích a bazénech jen proto, že neexistuje vhodný výstup. Nejen ježci, dokonce i obojživelníci se nakonec utopí v bazénu s hladkými stěnami, nenajdou-li cestu ven. V nejjednodušším případě pomůže prkno nebo hadr - velmi levné řešení - musí se o tom jenom obecně vědět (a ne pořád jenom biflovat matyku ve školách).

Paní Gaio, tu rosničku Vám závidím. Také bych takovou chtěl jednou mít - nejpozději na vlastním hrobě.
04. 04. 2012 | 23:04

im napsal(a):

Poněkud jiný názor na "kyblíkovou" metodu přinesl dnes server Novinky.cz. Hmmm, aha, i oni asi čtou zdejší blogy.:-)

Zábrany a přenášení žab jsou nesmysl, tvrdí odborníci
Ještě před pár lety zjara řadu silnic ve Zlínském kraji lemovaly umělohmotné zábrany se sběrnými nádobami pro migrující žáby. Nyní je ale vše jinak. Odborníci radí nestresovat tato zvířata a nechat je volně přecházet přes silnice. I za cenu úmrtí desítek jedinců v dané lokalitě. Ochránci přírody od sběru a přenášení obojživelníků při okrajích komunikací upouštějí. Žábám to podle odborníků více škodí, než prospívá.Zvětšit obrázek
„Přenášení žab je nesmysl. Obojživelníci na ‚kyblíkovou metodu‘ doplácejí zhoršeným zdravotním stavem, ztrátou rozmnožovacích schopností a někdy životem. Ve stísněném prostoru mezi sebou vedou i chemickou válku,“ tvrdí odborník na obojživelníky Ivan Zwach.
Na svou ochranu totiž vypouštějí množství toxinů, které mohou způsobit zdravotní problémy jinému druhu. „Například kuňka vypouští jed téměř permanentně při jakékoli drobné známce nebezpečí. A ve chvíli, kdy se dostane do nádoby s několika ropuchami, které po ní šlapou, tak ropuchu i sebe přiotráví a pak nedojdou na svá stanoviště,“ vysvětlil Zwach.
Ušlapaní čolci
Žáby přenášejí ochránci přírody v lokalitě u Březolup na Slovácku a už i na Valašsku.
„Dříve jsme to dělali na třech lokalitách. Do nádob, které jsme několikrát denně vybírali, padali skokani, ropuchy, kuňky i čolci. Čolky přitom žáby mnohdy ušlapaly. Občas tam totiž bylo pětadvacet třicet obojživelníků různých druhů najednou,“ přiznal valašskomeziříčský ochránce přírody Miroslav Dvorský.
V lokalitách, kde si ochránci pomáhali ochrannými zábranami, se během několika let počet obojživelníků proti jejich původním předpokladům rapidně snížil. Sběrné nádoby se rovněž stávaly „krmítkem“ pro predátory.
„Je otázka, čím to mohlo být způsobeno. Vlivů je více. A jeden z nich může být i ten, že zvířata jsou stresována pádem do pastí a v dalších letech volí jiné trasy, aby se jim vyhnula. Dříve jsme třeba během jednoho víkendu přenesli asi tisíc žab z lokality u rybníčka u Hutiska-Solance a za dva roky jich tam bylo mnohem méně,“ potvrdil Dvorský.
Podle odborníků je třeba hledat jinou formu pomoci. Jde například o budování podchodů při stavbách nových silnic v místech, kde je migrace obojživelníků nejmasovější.
13. 04. 2012 | 08:41

scientist napsal(a):

díky za text, beru si k srdci
10. 04. 2013 | 13:56

Přidat komentář





Toto je ochrana proti spamu. Pro přidání komentáře prosím opište dvě anglická slova z obrázku níže do políčka pod nimi. Nápovědu a další podrobnosti o této metodě, která zároveň digitalizuje knihy, najdete v článku Dost bylo spamu, zavádíme reCAPTCHA na našem blogu.



Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Alvarová Alexandra · Antoš Marek B Balabán Miloš · Bečková Kateřina · Bednář Miloslav · Bednář Ondřej · Bělobrádek Pavel · Bém Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bezděk Vladimír · Bezděková Iva · Bielinová Petra · Blaževič Igor · Bobek Miroslav · Boleslav Milan · Boučková Tereza · Boudal Jiří · Bratinka Pavel · Brixi Hana · Brom Zdeněk · Burian Jan · Bursík Martin C Candole James de · Cerman Ivo · Co čteme, posloucháme, na co se díváme...  Č Čermák Luděk · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Feldstein Petr · Fiala Petr G Gregor Kamil H Haas Tomáš · Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Havrda Marek · Heller Šimon · Herman Daniel · Hesová Zora · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hollan Matěj · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honsová Dagmar · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejší Václav · Hovorka Ludvík · Hradilková Jana · Hudeček Tomáš · Hudema Marek · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman J Janeček Karel · Janeček Vít · Janouch František · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Just Jiří · Just Vladimír K Kabelka Ladislav · Kadlec Petr · Kalhousová Irena · Kalousek Miroslav · Kameník Martin · Kasl Jan · Klan Petr · Klepal Jakub · Klíma Vít · Komárek Michal · Komárek Stanislav · Königsmarková Ivana · Kopač Petr · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Košák Pavel · Kotecký Vojtěch · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Krnáčová Adriana · Křeček Stanislav · Kubát Ondřej · Kubr Milan · Kudrna Zdeněk · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kuták Aleš · Kužílek Oldřich L Líbal Vladimír · Lipold Jan · Liška Ondřej · Lomová Olga M Macek Lukáš · Macháček Martin · Marksová-Tominová Michaela · Matoušek Karel · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Moldan Bedřich · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Novák Martin P Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pohledy světových lídrů · Polák Milan · Potměšilová Hana · Potůček Martin · Pražskej blog · Procházka Adam · Pultarová Tereza R Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Rezková Alice · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Roithová Zuzana · Růžička Michal · Rychlík Jan S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Sedlák Vojtěch · Shanaáh Šádí · Schmidt Hans-Jörg · Schwarzenberg Karel · Skuhrovec Jiří · Slimáková Margit · Smith Michael · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sokol Tomáš · Soukenka Petr · Sportbar · Spurný Matěj · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Suchánek Jan · Suchardová Michaela · Sůva Lubomír · Svoboda Bohuslav · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Škop Michal · Škromach Zdeněk · Šmíd Milan · Špidla Vladimír · Špinková Martina · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tutter Jiří U Urban Jan · Urban Václav V Vácha Marek · Vajnerová Štěpánka · Vančura Martin · Veis Jaroslav · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vondráček Ondřej W Wagenknecht Lukáš · Wagnerová Eliška · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Ze šuplíku · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy