Sněženky pomalu odkvétají a čemeřice se činí. Už týden bíle kvetou kadlátka.

Kočičky podél cesty se srstnatě zaleskly, macatí kocouři vylézají zpoza kamen a rozhlížejí se, kterého ptáčka, jenž se zimou protloukl po svých, by mohli zardousit. Na polích kvetou dokonce už sedmikrásky, pampelišky a rozrazil, tu a tam se zatřepotá babočka kopřivová.
V noci se dávají zajíždět obojživelníci a v poledne lidé vytáhnou svá kola a ještě nemotorně, dosud zabaleni v tlustém zimním, si vzájemně klikatě překážejí po cestách a silnicích. Ale nic se pro to nevadí, nýbrž se na sebe omluvně zubí a říkají, že vyšli krapánek ze cviku.
Ve zduchu je totiž jaro.

Jarní vůně vzniká působením mikroorganismů, které díky vlídným teplotám pookřívají a pouštějí se do rozkladných procesů. Odumřelá podzimní biomasa hromadící se na zemi a ztuhlé mrtvolky živočichů, jarní vláhou opět nabobtnalé, jsou k dispozici mrchožravým organismům všech druhů. Hnilobné plyny vyvěrají z kypré půdy, po níž se ve slunné poledne prohánějí pavoučci a lidé říkají, jaký že je dnes silný vzduch.

Dohnívání mršin a rozkvět mrchožroutstva je nezbytným následkem temné, mrazivé doby. Lidé na venkově se těší pohledem na svěží zeleň, věda, že na ně čeká perné obracení mazlavého sajrajtu, ustavičné plení, zaštipování nežádoucích výhonků a vraždění hlodavců, kteří po celou zimu kuli podzemní pikle a s nimiž - až mají korálkovitá očka, jen promluvit – žádná kloudná řeč ohledně kořenů ovocných stromů není a sousedovic kočky jsou na ně moc tlusté, líné a blbé.

Jak jsem si úkradkem stačil povšimnout, bývá to fuška a taky kumšt, aby zahrada vypadala tak, jak si rolník přeje. Zejména na jaře, v létě a na podzim též. Občas se někdo plahočí celý rok nadarmo a úroda se mu v niveč obrátí.

Ale přesto jsem nepotkal zemědělce, který by rezignovaným tónem řekl: „Zatracený jaro, to je smradu a člověk se furt musí zabejvat tim mizerným plevelem.“
A potom by uraženě dodal: „No prosim - tak se podivejte: jabloň už má zase vlky. Porazit tu potvoru, takhle zlobí každej rok! A do toho mšice - jakoby se celá ta příroda proti nám spikla.
Kéž by se vrátila ta zlatá zima, všechno to svinstvo pomrzlo a byl konečně pokoj.“
Naši sousedé to neříkají a ani po jiných obcích jsem nic podobného nezaslechl. Někteří si dokonce při cídění porostu a sypání jedů pískají.

Za to tady, v komentářích, jsou pravidelně ku čtení zhrzené, nevraživé postoje, jaké by se daly očekávat spíš od těch otrávených hlodavců – pokaždé, když se zase něco proflákne, když zvolení konají to, čeho by se od takových s trochou soudnosti už před volbama dalo nadít, nebo když po místech vyráží plevel, stejně jak se děje všude jinde po světe, jenže málokdo se cítí povolán to řešit, což v některých částech světa je sice také normální a v jiných zase není.
Asi to bude naše vrozená národní vlastnost, umět vybroušeně hemzat na doby.

Tož postěžujme si na osud. Co ale mi rozum nebere, je, jak si může někdo výslovně přát, aby soused musel žít navěky ve tmě a mrazu. Aby z toho už nikdy nevybředl, aby mrtvolno u něj nadobro zamrzlo a ani pozvolna nezačalo vyhnívat.

Soudruh Putin se cítí povolán, dělat si starosti o bezpečnost etnické menšiny v sousední zemi.
Zbytku Evropy to může být celkem jedno. Ale kdyby nikde jinde na světě, tak snad aspoň v Čechách a po Polsku by se měla rozsvítit veškerá poplašná světla. Je mi absolutně nepochopitelné, jak můžou komentátoři píšící Češtinou, hájit stanovisko okupantské.

Samozřejmě že na Majdanu nestáli jen demokraté. Dokonce spíš převážně nedemokraté. Odkud by Ukrajinci měli demokracii umět? Nezvládali ji lidé na Tahriru a, jak se ukazuje, na Václaváku také jen částečně. K demokracii patří vůle k integraci, ochota většiny hájit zájmy menšin a schopnost k všestranně přijatelným kompromisům. Ve špatné demokracii si vládnoucí většina myslí, že má přirozené právo, si na menšinu došlápnout. A naopak. Proto nefungoval Tahrir, proto nebude fungovat Majdan. Prvním podmíněným reflexem revolučních mamlasů bylo, dát to ruské menšině sežrat. Ta na ně teď zavolala Rusy, tak jako německá menšina kdysi na Čechy zavolala Němce - a zbytek Evropy to uznal. Zbytek Evropy se s tím i tentokrát smíří, jako obvykle, protože mu to nestojí za vyšší investici než ostrý protest. Jen ať si Vladimír ten rozhašený křáp sbalí a odtáhne třeba na Sibiř - hlavně aby plynovod dál fungoval a Ukrajinci za námi nelezli.

Jenom nechápu, odkud se bere tolik Čechů – soudě alespoň podle kometářů pod příslušnými bogy – schopných obhajovat jednání Janukovyče. Neschvaluji, ale do jisté míry dovedu pochopit, že sudetští předáci pozvali na Čechy Hitlera. Co bych ale pochopit nedovedl, kdyby ho byl pozval sám Beneš. Dovedu pochopit motivaci, z níž kreatury jako Bilak pozvali do země cizí tanky. Ale nechápu nikoho, kdo takový čin hodnotí jinak než jako zrůdnost hodnou kandelábru, aniž by pod zvacím dopisem byl podepsán sám.

Jsa takto zmaten, chtěl bych skromně požádat příslušné komentující, aby, jen pro dokreslení svého stanoviska pro nechápavého, vždy krátce připsali, na které straně by oni sami stáli roku 1938, roku 1968 a případného budoucího ruského vylodění v Karlových Varech.
(Abych s tím začal: já bych stál vždycky na té straně bez tanků.)

A co jinak nového Čechách, Slezku a na Moravě? Už také kvetou kadlátka, či co jiného?