Musím říci, že jsem se nad Svatým Václavem upřímně bavil. Nad málokterou českou komedií propadám do takových výbuchů smíchu. Navíc mi maska Zdeňka Štěpánka pořád připomínala Romana Jocha.

Nicméně některých temných myšlenek je těžko se zbavit. Především těch širších konotací. Stačilo poslouchat před tím a potom zprávy a v ruce mít noviny, které u nás začínají tam, kde ostatní končí.

Většina projevů kolem toho filmu a film sám taky jaksi jen přidávala k otazníkům, které já sám pro sebe kolem Václava mám odjakživa: proč je vojvodou této země ze všech zrovna on? Nic zvláštního jako vladaři se mu nepodařilo, také vládl dost krátce a státnické úspěchy měl až bratrovrah Boleslav. Mučedníkem vlastně také není, protože pro víru zabit nebyl. Jistě měl mnohé skvělé osobní vlastnosti a byl velmi zbožný, ale tak nějak… Napsal mi jeden přítel, že si prošel pomníky svatého Václava a na všech je vojevůdcem s mečem, kdežto v životopisech je téměř knězem.

Něco prostě na tom nesedí, i když asi nedodával přímo voly do Německa a před mocným sousedem se možná tolik neponížil, ne tedy víc, než prezident Beneš, jehož celou svou politikou výrazně připomíná, i když právě to jeho příznivci neradi slyší.
Prý, říká se, se pozná, kdy je to s českým divadlem špatné, tehdy se na jevišti objeví Jiráskova hra Otec, což neumím vysvětlit - :O) – a když je trochu temno, vytahují příslušní zkušení pracovníci svatého Václava a staví ho proti nerozvážným a konfliktním husitům, ačkoliv je dělí celá staletí a souvislost neexistuje.

Je tu nevalná atmosféra obecně: panuje krize a nezaměstnanost, jsou problémy s penězi a odbytem et cetera, v Americe mají černého presidenta s rooseveltovskými koncepcemi (jsem na druhou stranu pobaven a spokojen z toho, že stejně jako kdysi Rudé Právo na Reagana, teď jiné tiskoviny týmiž slovy a argumenty nadávají na Obamu). Asijské země bez demokracie, o které se myslelo, že se bez ní kapitalismus neobejde, nám berou trhy i práci, chudí chudnou a bohatí si zlobují, aby nechudli… Lze se tím i bavit, ale je snadné si vzpomenout, že na všechny tyhle hospodářské a psychologické problémy existoval a existuje jeden zaručený „pravicový“ recept – a ten se jmenuje válka. Viz Irák či Afghánistán.

Stačí jen vytvořit atmosféru, najít hodně vzorů v minulosti, s jejich pomocí vybudovat obraz nepřítele, přesvědčit dost voličů, že je třeba být vůči všem nepřátelům tvrdý a nesmlouvavý, bránit neústupně Zásady a Civilizaci, neustupovat Zlému… a průmysl ožije, peníze se roztočí, nezaměstnaní dílem zařvou na bojištích, dílem vyrábějí děla a vojenské fusekle… Pro určitý druh inženýrů je to veliké, veliké pokušení, protože si zároveň hrají na vojáčky a hrdiny, nakonec ta válka nemusí být u nás, bude kousek dál… a doma zavřeme ústa těm, kdo nesouhlasí, protože si neváží našich hrdinů z minulosti dávné i nedávné, znevažují naše veliká písmena na začátku, naše Dobro…

Já vím, maluju jenom čerta na zeď.

Ale fakt mi ten Václav připomínal maskou Jocha.