1.
Výrok týdne: „Když se dvakrát týdně scházím s Kalouskem, proč bych se nesměl tu a tam sejít s Langerem?“ řekl premiér Nečas v Právu.

2.
Tuhle psal jinak celkem inteligentní publicista, že „slabošský Barack Obama“ něco neudělá, v jednom deníku zase napsal komentátor, jak se mu stýská po Bushovi juniorovi, další zase, že podlézá Moskvě, jeden přítel z Ameriky sbírá argumenty o tom, že Obama se nenarodil v Americe, je agentem komunistů a tajným muslimem a kdoví čím ještě.

Pamatuju si sice, že podobnou nenávist vyvolával v jistých vrstvách i JFK, ale protože nebyl černoch, byť poloviční, nemělo to takové divné podtexty, i když hloupé to také bylo.

Je zajímavé a zábavné číst, jak některé naše noviny píší o Obamovi zhruba stejným jazykem, jako psával Kojzar o Reaganovi. Inu, byl to záviděníhodný a prostý svět a mnoha lidem se o něm zasteskne. Kdo nestřílí, je slaboch, nejlepším přítelem člověka je jeho revolver, Bůh k nám hovoří přímo, jakmile spadneme s barpultu a preclík, jak říkala Bushova matka, se musí pořádně rozkousat. Netrpělivá řešení jsou pro jednoduché lidi mnohem přitažlivější.

Jak pro koho. Stačí si přečíst rozhovor třeba s Michaelem Cunninghamem, jehož si přece jen vážím maličko víc, než redaktora nejmenovaného týdeníku, jenž napsal, že Obama podlézá Moskvě… A my potřebujeme svého nepřítele. A tak se jím stane i prezident Spojených Států.

Všichni ví, že řada naivních občanů očekávala od Obamy téměř zázraky. Obama sám žádné zázraky nesliboval – i když jeden se mu podařil, stal se prvním černým prezidentem Spojených států a hlavně, změnil atmosféru politiky, vypudil toho odporného kovbojského ducha, i když si tím nadělal nepřátele doma i venku a lehké to nemá. To už jsem taky párkrát napsal. Tak to sem píšu znovu.

3.
Jo, kdyby tak Wikileaks vydávaly tajné dokumenty Rusů a Číňanů, to by naše lidové noviny o panu Assangeovi jinak zpívaly. Ale jak říkával akademik Richta, když nevím, tak straním.

4.
Velmi štědře se ke svým zaměstnancům zachovala společnost IZIP, která spravuje elektronické zdravotní knížky. Loni totiž vyplatila svým devíti zaměstnancům 59 miliónů korun. Každý z nich si tak vydělal průměrně 546 tisíc korun měsíčně, a to převážně z peněz pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP).

Zprávu přinesla čtvrteční Mladá fronta Dnes (MfD) s odvoláním na výroční zprávu společnosti. Paradoxem je, že zmiňovaných devět zaměstnanců dostávalo takovéto částky i přesto, že projekt elektronických zdravotních knížek nefunguje tak, jak by měl. Zdravotní údaje o pacientech totiž sdílí přes internet jen minimum lékařů. Navíc měla firma po odečtení platů zisk jen pět miliónů.

„Je to velmi nadprůměrné odměňování, i když pro mě je důležitější, aby služba začala přinášet úspory. Teď je evidentní, že systém nefunguje. Ordinace aktivně nespolupracují,“ řekl šéf správní rady VZP a poslanec ODS Marek Šnajdr, někdejší náměstek ministra zdravotnictví, který naznačil, že pojišťovna by IZIP mohla začít dávat méně peněz než dosud.

Citát Lidových novin. No comment. A vlastně ano: jaké odměny asi pobírají členové správní rady a komu IZIP patří? Majitelé se jmenují Cabrnoch, Ouzký a Hronek. Milan Cabrnoch je europoslanec za ODS, Miroslav Ouzký je také europoslanec za ODS a Pavel Hronek je podnikatel. No comment.
5.

Optimistický závěr: primátor Jerevanu musel odstoupit, protože rozbil hubu šéfovi prezidentského protokolu, jenž mu na koncertu Placida Dominga nepřidělil dostatečně pěkné místo. To mě naplnilo nadějí – jsou to lidé a ne jen politici. Třeba se takto budou k obveselení občanů traktovat i ti naši.