1.
Hezký zážitek, k němuž je nezbytná předmluva.
Bydlím teď v Dobřichovicích, což je obec příjemného druhu i velikosti, jejíž konšelé ji (dosud) nepovolili rozrůst se podobným nepěkným způsobem, jako třeba černošičtí a doufám nedovolí. Chybí v ní jen kavárna. A přebývá ohavná prodejna Jednoty, kde by mohlo být elegantní náměstíčko s fontánou a právě tou kavárnou.


Postřehl jsem, že jednou ze zásadních charakteristik členů náplavy, ať starší či zcela nové, kteří jsou vesměs řekněme nadprůměrného příjmu, je potřeba velkého terénního automobilu. Kdo na sebe u nás a v okolních obcích trochu dbá, se bez takového vozu prostě neobejde. Já, přiznám se, na sebe nedbám. Většinou v těchto zázracích techniky k nákupním centrům přijíždějí dekorativní mladé dámy, s dětmi nebo bez.

No a teď ten zážitek: rozbitá, ne jen běžně, ale totálně rozflákaná vozovka v Brdech, díry, kde se ztratí vzrostlý buldok, kameny a hrboly a všichni se do kopce i z kopce plazíme opatrně a vyhýbáme se propastem, já i terénní volva, bmw, nissany i toyoty, vědomi si – oni daleko víc než já – vysokých cen tlumičů, per a podobných součástí, když se kolem nás přežene úžasné BMW7X, které spokojeně zapadá do děr, naráží s hlukem a nářkem na kameny… Za volantem seděla tzv. chladná krasavice, plavovláska celebritního typu a smála se. „Však ty už to zaplatíš, vole,“ říkal její úsměv.

Chci jí tímto poděkovat za rozjasnění celého toho deštivého dne.

2.
„Například takový Roman Abramovič musel svou loajalitu projevit tím, že přijal v letech 2000-2008 funkci gubernátora Čukotky. Samozřejmě, že tam nebydlel a region ve skutečnosti neřídil, ale musel do regionu vložit peníze, které šly na zlepšení školství, bydlení a dalších oblastí. Půvabnou drobností bylo oznámení Abramoviče v roce 2005, že se již nebude o úřad „ucházet“. Prezident Putin jej přesto znovu jmenoval a rezignaci mu dovolil až v roce 2008. Podle odhadu Wikipedie tato legrácka stála Abramoviče cca 2,5 miliardy dolarů, které musel „investovat“ do regionu.“ Napsal v MFDnes pan Votýpka, bývalý diplomat v Rusku.

Zdá se mi, že to vůbec není blbý nápad.

Viktor Kožený se mohl takto stát z donucení starostou nějaké zničené obce v Sudetech a zůstat jím, dokud by nebyla uznána za krásnou, nedávno k veselé podmínce odsouzený Alexandr Novák jakbysmet (jako starosta začal, takže teď by jím mohl být za vlastní peníze), ten Pitr taky – a těch kandidátů by bylo…

No jo, ale to by asi nebylo dost demokratické.

3.
Výrok týdne:

„Jde o svatou věc, o boj proti korupci. Pozoruhodné je, že stranou zůstává loajalita.“ Bohumil Doležal ke kauze Michálek.

„Dnes a denně se na všech úřadech a ministerstvech utrácí zbytečně miliony, které přece někdo musel vydělat, dřít na ně a pak státu odevzdat. Například pardubický hejtman Radko Martínek dokázal oproti předchozímu vedení kraje osekat rozpočet o 25 procent, a to bez omezení práce a služeb pro veřejnost. Jen prostě nekupuje předražené "krámy", netisknou se předražené nanicovaté brožury, ani se neutrácí za nesmyslné akce pořádané jen pro potěchu úředníků. Veřejné soutěže směřují k jedinému - k výběru nejvýhodnější nabídky. Jde to, jen chtít a nebát se. Také příklad pana Michálka v kauze ministerstva životního prostředí ukazuje, že to stále jde - nebát se a nekrást. Že má smysl postavit se zlodějům.“ Podnikatel Tomio Okamura na svém blogu v IDnes k téže kauze.

Loajalita – koho a ke komu, či spíše k čemu?

4.
Hezkého Silvestra.