1.
Velmi zajímavý základní výzkum podnikla skupina českých vědců. Zkoumala, zda se liška řídí geomagnetickým polem. Došli k zajímavým výsledkům, že liška většinou útočí směrem k severu a k dalším jistě ještě dojdou. Víc mě ale zaujalo zjištění Burdy, Červeného a Sabine Begallové, kteří prokázali, že se krávy a jeleni při pastvě i odpočinku staví převážně severojižním směrem. „Zatím ale není jisté,“ píší Lidové noviny, „co je k tomu vede“. Přemýšlel jsem, jak by mohla vypadat praktická aplikace takového výzkumu – možná, kdybychom stavěli kupř. Tomáše Chalupu v kanceláři či jiných místech krutého, ale svobodného světa úspěšných vždy severojižně…


2.
Malý návrh pro ministra školství: zaveďte ve školách výuku rétoriky.
V těchhle dnech sedím hodně u stolu, protože musím něco dokončit, ťukám na PC a poslouchám k tomu rádio, většinou Vltavu. Několikrát jsem měl příležitost na této výsostně kulturní stanici vyslechnout delší rozhovory, tu s mladší výtvarnou teoretičkou, kurátorkou a filmařkou, tu hovořila moderátorka debaty se dvěma spisovateli mladší a mladé generace… Zde několik typických vět:

Výtvarná teoretička: „Tak já jsem teda jako napsala námět, /pochechtává se/ něco takovýho, televize to teda prostě přijala, v tom jako intelektuálním programu teda prostě…“

Moderátorka: /se smíchem/ „Když ty teda jako jsi v tý napínavý literatuře, že jo, skoro horor, ne, tak asi znáš nějaký ty triky s tím napětím, že jo, dělá se to s počasím, že je tma a bouřka a tak…“

Spisovatel: „No, vlastně já teda žádný ty triky jako nepoužívám, prostě, protože já jsem jako vedenej těma postavama, který tak jako chtějí žít se svejma posedlostma, tak nějak, píšu v tahu, /pochechtává se/…a pak se potom, později teda jako vracím, ale jsou určitě lidi, hehe, který to jako používají…“

Ivan Klíma už kdesi o tom pochechtávání trefně psal, dodal bych jen, že vzniká tím, že pochechtávající se je sice v rozpacích, ale bere se zároveň sám smrtelně vážně. Pochechtává se, aby byl jaksi nad věcí. Pochechtávání a tato sebeváživost ve spojení s neschopností mluvit v celých větách bez výpomocných slovíček „teda prostě, že jo“ vytváří v posluchači tuze odpudivý koktejl.

Ano, zaveďte ve školách rétoriku a já bych ji učinil i částí státní maturity, ulevil bych jen koktavým a poslancům.

3.
Všimněte si zajímavého detailu. Většina z nás nosí náramkové hodinky. Většina praváků na levé ruce (i pro politiku doporučený model vztahu levice a pravice). Většina z nás nosí náramkové hodinky na zápěstí.

V poslední době jsem si však na fotografiích, jež provázejí rozhovory a profilové články o podnikatelích a celebritách (celebrity – viz poznámka č.4), že tyto nosívají hodinky až na kloubu, takřka na dlani, což nemůže být pohodlné, ani praktické. Přemýšlel jsem o tom, proč a pak jsem to na fotkách vypozoroval. Souvisí to s cenou takových hodinek. Běžně jsou totiž hodinky, které nosíme na zápěstí, ukryty pod rukávem – no a v tom je jádro pudla. Koupím-li si už jednou šafhausenky nebo brajtlinky za čtvrt, půl či třičtvrtě mega, musí je lidi vidět, ne? A to už si ten kloub s chutí trochu otlačím…

Jen princ Charles je schovává pod rukávem.

4.
BBC dělí známé osobnosti na celebrity, prominenty a hvězdy. Celebrita je z nějakého důvodu slavná, má na světě největší řiť, či vyhazuje hodně peněz nebo s někým spí, umět nemusí nic. Prominent musí něco umět, dokázat a prosadit se. Hvězda je špičkový prominent. Pro prominenta nebo hvězdu je označení za celebritu žalovatelnou urážkou.

Chudák to slovo, jež je v tom nevinně a původně znamenalo špičkového odborníka, jehož jest celebrovati, tedy slaviti…